Z různých úhlů o tom psali už John Nichols i Jan Beneš, patří se u toho však ještě zastavit. Proč jsou letošní midterm volby ve Spojených státech tak důležité? Obecně platná odpověď je zřejmá — rozhodují o složení zákonodárných sborů na federální úrovni i v jednotlivých státech USA a o obsazení mnoha výkonných funkcí, včetně guvernérských. Výsledky hlasování tedy de facto určují, jaká politika se bude dělat v jednotlivých státech USA a jaké možnosti bude mít na celoamerické úrovni prezident Biden ve zbytku svého mandátu.

Čím jsou však výjimečné právě letošní volby? John Nichols doslova píše, že pokud budou triumfovat republikáni, bude ohrožena sama demokratická podstata všech dalších voleb. Přehání?

Na jednu stranu — snaha využít získanou moc k usnadnění si souboje v budoucích volbách není nic nového. V USA má tradičně formu gerrymanderingu, tedy využívání získaných pozic k překreslování volebních obvodů tak, aby lépe vyhovovaly profilu konkrétní strany. Dlouho se mluví také o snaze ovládnout soudy, které rozhodují o případných volebních stížnostech, a také o voter suppression, tedy úpravě podmínek hlasování tak, aby se voleb účastnilo minimum příslušníků skupin podporujících tradičně protivníka. Konkrétním příkladem zde může být třeba snižování počtu volebních místností v černošských čtvrtích.

Avšak na druhou stranu — letos mají Američané co dočinění s nezvykle dravou otevřeností, s níž se podstatná část republikánského tábora k úpravě záležitostí okolo voleb hlásí. Činí tak s odvoláním na konspirační teorii o ukradeném vítězství Donaldu Trumpovi v roce 2020 a na potřebu „opravit systém“.

Vinou enormního úspěchu Trumpa a trumpistického hnutí v republikánských primárkách, jež předcházely aktuálním volbám, je tu přitom i druhé nebezpečí specifické pro letošní volby — sklon po Trumpově vzoru zpochybňovat regulérnost všech hlasování, které republikáni prohrají.

Spojené státy tak zažívají opravdu zapeklitou situaci: pokud republikáni drtivě vyhrají, reálně hrozí, že podstatně osekají demokratičnost dalších voleb; pokud naopak prohrají, reálně hrozí, že podstatná část z nich proběhlé volby zpochybní. Jaké mohou být bezprostřední důsledky, ukázal předloni 6. leden.

Další letošní specifika

I kdyby ale skončily letošní volby standardně a i kdyby snahy upravovat volební pravidla nepřekročily obvyklý rozsah, jsou tu pro letošek ještě další specifika. Už Jan Beneš ve svém textu připomněl, že do Sněmovny reprezentantů pronikne nejspíše stovka radikálních trumpovců — zapálených lidí, kteří mají jen minimální kulturně-politické ohledy a přitom oficiálně hlásají všechny bludy, jimiž si vypomáhal bývalý prezident: konspiračními teoriemi ohledně voleb, covidu či neomarxismu počínaje a popíráním lidského vlivu na klima konče.

Dnes zasedá ve Sněmovně takovýchto postav zanedbatelný počet. Po volbách se ale může komora změnit na hlavní vlivovou páku této skupiny.

Prakticky by se to projevilo nejen blokováním všech politik úřadujícího prezidenta či ostřejšími tahanicemi o rozpočet — to je v USA v poslední dekádě běžné —, ale navíc i horečnatým využíváním dalších nástrojů, které mají kongresmani k dispozici: zejména zřizováním vyšetřovacích komisí k jakékoliv pro vládu nepříjemné záležitosti a případně vyvoláváním impeachmentu. Někteří trumpističtí kandidáti se už nechali slyšet, že míní impeachovat nejen prezidenta, ale i ministra spravedlnosti či ministra školství.

Dále je třeba připočíst hrozbu technického defaultu, pokud nebude zvýšen dluhový strop — což republikáni slibují —, důsledky rozpočtového provizoria, paralýzu uvádění nových soudců do funkcí a zablokování některých nástrojů zahraniční politiky — například poskytování další podpory Ukrajině, i když zde se signály o republikánských záměrech různí.

Díky skladbě obvodů v senátní části letošních voleb je sice krajně nepravděpodobné, že republikáni vyhrají tak výrazně, aby mohli měnit i federální ústavu. Na úrovni několika jednotlivých států by ale mohli patřičnou převahu získat. Ve hře by potom bylo ústavní zpřísnění přístupu k interrupcím v daných státech, omezení práv LGBT, další komplikace fungování odborů a podobně.

Výrazné vítězství republikánů, v rámci něhož by selektivně nepropadli skalní trumpisté, by letos s velkou pravděpodobností znamenalo také další posun v politické kultuře obecně. V Kongresu by se častěji dostávali ke slovu pravicoví extremisté, lidé s konspirační mentalitou, zaťatí evangelikálové i vyznavači kultu zbraní. Přirozeně by také dál posílila autorita samotného Trumpa. Pokud by chtěl v roce 2024 znovu kandidovat na prezidenta, měl by stranickou nominaci v podstatě v kapse.

Naopak prohra republikánů celkově či výrazný neúspěch skalních trumpistů mezi nimi (posledních průzkumy tomu dávají asi třicetiprocentní pravděpodobnost) by Trumpovu autoritu snížily. V prezidentských primárkách by ho pak čekali i vážní vyzyvatelé.

Demokraté naproti tomu podobnému dilematu nečelí. Stranu prezidenta Bidena ovládá v současnosti zcela establishment a zastánci provádění jen nekontroverzních změn v zájmu dalšího nerozdělování společnosti. Ve volbách by teď museli demokraté uspět opravdu nečekaně výrazně, aby se ve zbývajícím dvouletí Bidenovy administrativy alespoň přiblížili k naplnění progresivních plánů, s nimiž v roce 2020 získali v parlamentu těsnou většinu.

Toliko dílčí zvláštností letošních voleb je přitom ono „referendum o Bidenovi“, o němž se teď leckde mluví. Nehledě na výsledek Joe Biden prezidentem zůstane — plnou kontrolou nad Kongresem ztratili v midterm elections ostatně všichni američtí prezidenti od osmdesátých let s výjimkou George Bushe. Pokud nicméně demokraté prohrají o hodně, zesílí na Bidena tlak od mladších příslušníků establishmentu, aby co nejdříve vyřešil otázku nástupnictví.