Americká demokracie se před prezidentskými volbami potýká s nejhorší krizí ve svých dějinách. V Bílém domě je už čtvrtým rokem prezident, o němž jeho předchůdce Barack Obama prohlásil v projevu na virtuálním nominačním sjezdu Demokratické strany, že nikdy nedorostl do velikosti svého úřadu, protože toho kvůli svým osobnostním rysům a pojetí prezidentství jako reality show není schopen. 

Před Trumpem varuje také řada dalších amerických politiků, a to i Republikánů. Americkou demokracii ohýbal už ve svém prvním prezidentském období svou neúctou k právu a obcházením Kongresu, nemluvě o oslabení postavení Spojených států ve světě. V případě jeho znovuzvolení bude podle kritiků ve vážném ohrožení americká demokracie jako taková.

O nebezpečí, které Trump představuje, byla napsána už řada knih. Přední američtí intelektuálové — od světoznámého historika Timothyho Snydera, přes bývalou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou až po slavného novináře Boba Woodwarda — varují jak před fašistickými tendencemi v Trumpově vládnutí, tak před chaosem, které jeho prezidentství působí v americké vnitřní politice i globálně.

Zajímavý pohled nabídl v roce 2018 v knize nazvané Beautiful Country Burn Again: Trump’s Rise to Power, and the State of the Country (Krásná země opět hoří: Trumpova cesta k moci a stav země) spisovatel Ben Fountain. Amerika podle něj prožívá od svého založení už třetí existenciální krizi. První se odehrála v podobě občanské války v letech 1861 až 1865, druhá v podobě Velké hospodářské krize v třicátých letech, a třetí nyní představuje Trumpova vláda. 

Podle Fountaina příchod Trumpa nebyl náhoda. Jeho vláda je výsledkem řady patologických jevů, které se v Americe postupně hromadily — od americké fascinace zbraněmi, přes kulturu celebrit a zastaralý ústavní systém, až po některé rysy politiky Demokratů, kteří se nemohou rozhodnout, zda mají reprezentovat to, co v Evropě představuje reformní demokratická levice, anebo mají-li vyztužovat současný systém i s jeho nerovnostmi a kapitalisticky-predátorským přístupem ke globalizaci. 

A pak je zde samozřejmě též hluboká polarizace americké společnosti, v níž konflikty mezi „červenými“ (většinově republikánskými a nyní pro-trumpovskými státy) a „modrými (většinově demokratickými státy) mají rysy téměř až civilizačního střetu.

Politická a společenská krize, kterou způsobil Trumpův vzestup k moci, obestřený také zatím ještě stále ne plně zodpovězenými otázkami o ruském vlivu na americké volby a prošpikovaný skandály, získal nové nebezpečné dimenze po vypuknutí pandemie koronaviru. 

Amerika byla na pandemii zcela nepřipravená a Trump požár epidemie dál rozfoukával spíše, než hasil — svým opakovaným zasahováním do práce expertů i jejím podceňováním. Výsledkem je, že koronavirus si ve Spojených státech zatím vyžádal největší počet nakažených i obětí na světě, čemuž se bylo možné z větší části vyhnout. 

Ponecháme-li stranou Trumpovy osobnostní rysy, které k nezvládnutí pandemie přispěly podobně jako osobnostní rysy dalších populistů a autokratů v zemích, kde se pandemie vymkla kontrole (Brazílie, Indie, Irán, Rusko, Mexiko), jedním z důvodů pro laxní přístup byly i Trumpovy obavy o americkou ekonomiku.