↗

Letošní konvent se měl původně konat ve wisconsinském Milwaukee. Kvůli koronavirové krizi se ale nakonec sjezdovalo po internetu. Foto Kenny Yoo

Letošní právě skončený nominační sjezd Demokratické strany USA (tzv. konvent) byl jiný, než bývá obvyklé. Kvůli korovavirové epidemii byl totiž virtuální. Klasickou megashow v obří hale s nekonečnými úsměvy, potlesky a ovacemi tisícihlavých davů tak nahradila série klipů, projevů a vzkazů s prostřihy do speciálně připravených televizních studií. Co se prvního dojmu týče, mohla českému divákovi naskočit vzpomínka na památné volební studio ČT z června 2006, v němž takřka každý host tepal Jiřího Paroubka, pouze každý trochu jinak.

Prakticky vzato se na letošní konvent koukalo lépe než na předchozí, protože místo obvyklého několikadenního maratonu byl program zestručněn do čtyř dvouhodinových bloků. Každý se přitom vysílal v jiný den. Přibližně hodina z každého dílu připadala na politické projevy a přibližně třicet minut na vzkazy řadových Američanů. Zbylých třicet minut pak vystupovali spříznění zpěváci, baviči a další nepolitické osobnosti.

Z hlediska pestrosti žánrů, stylů i vystupujících šlo o poutavý mix. Z hlediska upřednostňujícího obsah politiky před formou ovšem o trochu monotónní podívanou. Kdo čekal na odhalení nějaké části programu, o které Joe Biden či jiní přední demokraté dosud nemluvili, byl zklamán. Kdo čekal překvapení v podobě nějakého mimořádně dobrého výstupu proneseného některou z vycházejících hvězd strany, nedočkal se též. 

To hlavní, jež se od každého konventu očekává, se ale vyjasnilo: víme již, s jakou taktikou, důrazy a veřejnou image půjde prezidentský kandidát demokratů Biden do letošních voleb. A víme, o jaké voliče se hodlá opírat méně a o jaké víc.

Jádrem kampaně Joa Bidena a jeho viceprezidentky Kamaly Harrisové bude pro letošní volby tažení proti všemu, za co je kritizován současný prezident Trump, a snaha „vrátit poměry do normálu“. Sjednotit, uzdravit, opravit; rozum, vlídnost a důstojnost — tak budou znít hlavní demokratická hesla.

Připočíst se patří kompetentní zvládání epidemie (pro Bidena má jít o prioritu prvního sta dní), práci na překonání rasismu, vytváření pracovních míst a „neignorování“ změn klimatu; bohužel ale ne jejich „zvládnutí“.

Levice strany se má spokojit s již vyjednanými programovými ústupky a opět koncem destruktivního Trumpova prezidenství, kdy neměla, pravda, šanci prosadit vůbec nic. Biden a demokraté chtějí být pro letošek volbou pro všechny, kdo se chtějí Trumpa zbavit, a tak se rozkročují hodně do široka, i mezi předtrumpovské republikány. Žádné převratné progresivní reformy se tedy ani neslibují.

Jak uvedl na konventu někdejší republikánský guvernér Ohia a Trumpův konkurent z primárek 2016 John Kasich: Já Joa (Bidena) znám a vím, že nás někam prudce doleva nezatáhne.

Hvězdy a průměrní

Bidenův hlavní projev pronesený v závěrečném čtvrtečním pásmu byl dobrý, plně odpovídající jeho prvoligovým výkonům v debatních střetech s Paulem Ryanem v roce 2012, respektive se Sarah Palinovou v roce 2008. Nelze říci, že by šlo o přímo excelentní řeč. Při notorických pochybách, zda Biden vůbec zvládne ve svých sedmasedmdesáti letech nároky prezidentského střetnutí, se ale všem, kdo už nechtějí Trumpa, ulevilo.

Řečnicky nejlepší výstup měl na konventu — jako tradičně — exprezident Obama. Pokud bude teď aktivně vstupovat do Bidenovy kampaně, mají Trumpovi odpůrci o vrásku méně. Velice kladný ohlas vzbudil též projev Michelle Obamové, podle mne přehraný, ale nechť posoudí každý dle svého. Příjemně překvapila také Bidenova žena Jill.

Viceprezidentka Kamala Harrisová naproti tomu předvedla jen standardní výkon, a nadto měla smůlu, že mluvila hned po mimořádném Obamovi. Kdo předpovídal, že bude viceprezidentský typ „útočný pes“, těžko věřil svým uším.

Donald Trump a jeho vládnutí bylo celkově na konventu kritizováno sice každým, ale především obecně, v narážkách a jaksi shůry. I známá sekernice Amy Klobucharová spíše jen vtipkovala.

Vůbec se nemluvilo o zimním impeachmentu, o Mullerově vyšetřování, o pochybných figurách, jež provázely Trumpa, jako byl Steve Bannon, Michael Flyn, Sean Spicer či dosud sloužící William Barr. A takřka vůbec se nemluvilo o zahraniční politice. Biden slíbil jen obligátně obnovit spolupráci s partnery a nebratříčkovat se s diktátory.

Volby jako souboj protikladů

Bude-li předvolební rétorika kopírovat rétoriku sněmu, což je v prezidentských kampaních v USA obvyklé, nepůjdou demokraté na Trumpa s fakty, s výjimkou počtu nakažených Covidem-19, počtu zemřelých a počtu nezaměstnaných. Volby budou v jejich podání soubojem světla a temnoty, empatie a narcismu, reality a bludaření, rozumu a nekompetentnosti, důstojnosti a kombinace bombastičnosti, chaosu a šaškování. Všechny tyto kategorie byly v projevech zmiňovány doslova, a to opakovaně.

Jen málo vstupů a pronesených řečí se vymykalo uvedeným charakteristikám. Lišilo se pouze, zda dotyčný více kritizoval Trumpa (převážně obecně), anebo chválil Bidena (většinou s ilustračními příklady, v principu ale rovněž obecně). A přirozeně se lišil způsob podání.

Dobře zapamatovat si tak šlo řeč Bernieho Sanderse varujícího před reálným ohrožením samotných základů toho, co je v americké demokracii stále demokratické. Z vystoupení michiganské guvernérky Gretchen Whitmerové utkvělo naopak člověku v mysli jen to, že Biden jako viceprezident „pomohl dostat Bin Ladina a zachránit General Motors“.

Z poselství řadových Američanů zapůsobilo nejvíce děvče, které hned první den líčilo, jak její otec — Trumpův fanoušek — nebral pod vlivem prezidenta Covid-19 vážně, vyrazil na karaoke, nakazil se a umřel. A poté chlapec, který se poslední den koktavě svěřil, že mu Joe Biden pomohl zbavit se pocitu méněcennosti kvůli vadě řeči.

Největší trumfem sám Trump

Letošní nominační konvent tedy především stvrdil styl a taktiku, jakou naznačily již jarní předvolební klipy. Trump v daném podání selhal v tom nejzákladnějším, co má prezident USA za povinnost — nedokázal zemi ochránit. Po celé čtyři roky pak selhával soustavně jako lídr, sjednotitel, vzor i důstojný reprezentant Unie ve světě.

Biden byl naproti tomu vylíčen jako ztělesnění starých dobrých časů, citlivosti a důstojnosti. Pomyslným pikovým esem, které by mělo zřejmě překrýt i zůstalou pachuť z obvinění Tarry Readeové, mají být Bidenovi vzpomínky desítek lidí, jimž tak nebo onak konkrétně pomohl, a pak jeho vlastní příběh.

Vyprávění, jak Joe Biden dokázal překonat nejprve smrt první ženy a dcery, a poté i prvorozeného syna Beaua, bylo na konventu opakováno opravdu každý den a ještě jej mnohokrát uslyšíme.

Image napravovače a sjednotitele bude Bidenovou hlavní volební figurou. Image kompetentního lídra a ochránce mu zajišťuje odlesk spoluvládnutí s Obamou.

Trump vskutku nezvládá výzvy, jež USA v posledním roce zakoušejí, a to měrou, že návrat ke předtrampovským poměrům se jeví mnoha Američanům jako velký posun kupředu. A demokraté to vědí. Joe Biden navíc působí na lidi přirozeně sympatičtěji než Hillary Clintonová.

Bude zajímavé sledovat, jak na rámec, jenž se pokusil vtisknout letošní předvolební debatě konvent demokratů, odpoví republikánský sněm. Začíná v pondělí 24. srpna a pozván k promluvě byl i manželský pár, který se v červnu pokusil virálně zastavit protirasistické demonstranty ostře nabitými zbraněmi.