Letošní právě skončený nominační sjezd Demokratické strany USA (tzv. konvent) byl jiný, než bývá obvyklé. Kvůli korovavirové epidemii byl totiž virtuální. Klasickou megashow v obří hale s nekonečnými úsměvy, potlesky a ovacemi tisícihlavých davů tak nahradila série klipů, projevů a vzkazů s prostřihy do speciálně připravených televizních studií. Co se prvního dojmu týče, mohla českému divákovi naskočit vzpomínka na památné volební studio ČT z června 2006, v němž takřka každý host tepal Jiřího Paroubka, pouze každý trochu jinak.

Prakticky vzato se na letošní konvent koukalo lépe než na předchozí, protože místo obvyklého několikadenního maratonu byl program zestručněn do čtyř dvouhodinových bloků. Každý se přitom vysílal v jiný den. Přibližně hodina z každého dílu připadala na politické projevy a přibližně třicet minut na vzkazy řadových Američanů. Zbylých třicet minut pak vystupovali spříznění zpěváci, baviči a další nepolitické osobnosti.

Z hlediska pestrosti žánrů, stylů i vystupujících šlo o poutavý mix. Z hlediska upřednostňujícího obsah politiky před formou ovšem o trochu monotónní podívanou. Kdo čekal na odhalení nějaké části programu, o které Joe Biden či jiní přední demokraté dosud nemluvili, byl zklamán. Kdo čekal překvapení v podobě nějakého mimořádně dobrého výstupu proneseného některou z vycházejících hvězd strany, nedočkal se též. 

To hlavní, jež se od každého konventu očekává, se ale vyjasnilo: víme již, s jakou taktikou, důrazy a veřejnou image půjde prezidentský kandidát demokratů Biden do letošních voleb. A víme, o jaké voliče se hodlá opírat méně a o jaké víc.

Jádrem kampaně Joa Bidena a jeho viceprezidentky Kamaly Harrisové bude pro letošní volby tažení proti všemu, za co je kritizován současný prezident Trump, a snaha „vrátit poměry do normálu“. Sjednotit, uzdravit, opravit; rozum, vlídnost a důstojnost — tak budou znít hlavní demokratická hesla.

Připočíst se patří kompetentní zvládání epidemie (pro Bidena má jít o prioritu prvního sta dní), práci na překonání rasismu, vytváření pracovních míst a „neignorování“ změn klimatu; bohužel ale ne jejich „zvládnutí“.