Šest věcí, jež mohou Bidenovi ještě prohrát volby

Petr Jedlička

Kandidát demokratů jde do letošních prezidentských voleb v USA s lepšími čísly než Donald Trump. Má ale několik velkých slabin, které může jeho protivník využít. Proslulé problémy s vyjadřováním přitom nejsou tou nejvážnější.

První ze tří prezidentských debat (letos 29. září) zahajuje v USA třicetidenní období nejintenzivnější kampaně. Foto Gage Skidmore, flickr.com

Všichni zájemci o americkou politiku hovoří teď po víkendu o jediném: newyorské Timesy získaly konečně informace o daních Donalda Trumpa a zveřejnily je. Prezident označil vše za fake news, zjevně však nejásá. Zveřejněné dokumenty ukazují, že Trump odváděl jen zanedbatelnou příjmovou daň. Zároveň měl platit až marnotratné sumy za různé luxusní zboží a služby, například sedmdesát tisíc dolarů za kadeřníka.

Trumpův demokratický vyzyvatel Joe Biden nemohl doufat ve víc. Hlavním tématem v den první prezidentské debaty (29. září) nebude Trumpova nominace horlivé katoličky Amy Barrettové na Nejvyšší soud z minulého týdne — což je krok, u nějž i kritika přivádí Trumpovi zpět zběhlé konzervativce —, ale právě Trumpovy daně.

Biden navíc vedl už před tím jak celostátní průzkumy (minulý týden zase o šest až sedm procent), tak šetření v těch státech USA, které de facto rozhodují. Pro jeho i Trumpovu podporu platí v podstatě stále ta hodnocení, která jsme uvedli v poslední souhrnné zprávě.

Aktuální průměry z průzkumů v jednotlivých swing states a dalších sledovaných státech. Ve sloupcích vpravo výsledky v předchozích volbách. Grafika RCP

Přesto působí i několik dalších faktorů, které mohou vychýlit volby v Bidenův neprospěch — několik faktorů, díky nimž může Trump nakonec ještě vyhrát. Zde jejich shrnutí do šesti celků. Působit mohou současně, anebo každý zvlášť.

Kognitivní problémy

Názor, že sedmasedmdesátiletému Bidenovi rapidně selhávají kognitivní funkce — konkrétně paměť, pozornost, schopnost se vyjadřovat, reakční pohotovost a emoční seberegulace —, je mezi kritiky bývalého viceprezidenta již tak rozšířen, že jej lze označit za jeden z hlavních prvků protibidenovské kampaně.

Vlákna na sociálních sítích a YouTube kanály plní už od loňska záznamy situací, v nichž Biden plete slova i fakta, zapomíná, co chtěl říci, nebo podrážděně poštěkává. Donald Trump používá pro Bidena zásadně kampaňovou přezdívku Slow Joe, respektive Sleepy Joe.

Ve skutečnosti je ale otázkou, jak moc je to s Bidenovou hlavou vážné. Jsou vystoupení, ve kterých Biden působí opotřebovaně. Většinou ovšem reaguje stále dobře. Vysoký věk je na něm samozřejmě znát. Slavných trapných momentů se ale opakuje v tematických videích asi dvacet pořád dokola. V primárkových debatách Biden většinou obstál. Slušná byla i jeho řeč na nominačním konventu.

Jisto je, že prezidentský kandidát demokratů si pletete často čiselné řády, zkratky či funkce — stávalo se mu to ostatně už i v mladším věku. Patrná je u něj též přeléčená koktavost. Ti, kdo se v USA zajímají o politiku, o tom vědí a z velké většiny to nevnímají diskvalifikačně — ovšem prozatím.

Prezidentská kampaň znamená velké zatížení a Bidenovy epizody se mohou začít řetězit. Jenom minulý týden si politik kupříkladu popletl miliony a statisíce zemřelých na covid, zkratku pro military a Michigan a senátora a viceprezidenta. Bude-li takovýchto situací přibývat, narativ o Bidenově „pokročilé demenci“ velice rychle posílí.

Trumpovi je sice jen o tři roky méně a má také své slabší „covfefe“ chvilky. Ale mít hlavu výkonné moci, která se přestává orientovat v základních situacích, to si nejeden nerozhodnutý volič v posledku rozmyslí.

Zátěž z minulosti

Joe Biden je politik velmi zkušený. Když vzal viceprezidentství při nástupu Baracka Obamy, měl již odslouženo šestatřicet let ve federálním Senátu. V politice tak vykonal i zažil mnohé a ne vše, s čím je spojován, dopadlo nejlépe.

Soudě dle průběhu republikánského konventu a Trumpových posledních vyjádření, bude kampaň současného prezidenta útočit zejména na:

  1. Bidenovy reformy trestního práva z devadesátých let, které dopadly tíživěji na afroamerické komunity,
  2. Bidenovu podporu politice volného obchodu, a to především na starou úmluvu NAFTA, po jejímž schválení přešla v devadesátých letech část amerických pracovních míst ve výrobě do Mexika, a na vstřícný přístup k Číně po roce 2008,
  3. Bidenovu podporu rozličným nepopulárním válkám a intervencím USA v zahraničí,
  4. Bidenův podíl na negativní části důsledků vlády Baracka Obamy.

Není náhodou, že pasáž z Trumpova hlavního projevu na konventu, která byla všeobecně hodnocena jako nejsilnější, zněla: „Po sedmačtyřicet let (v politice) dostával Joe Biden peníze od dělníků, které objímal, a některé dokonce líbal, přičemž všem tvrdil, že rozumí tomu, co je bolí. A pak se vracel do Washingtonu a hlasoval pro politiku, v jejímž důsledku se americká pracovní místa přesunula do Číny a dalších dalekých zemí. Joe Biden strávil celou kariéru outsourcingem snů amerických pracujících (…) Aktivně přispíval k tomu, aby mizela jejich pracovní místa, otevíral hranice a posílal jejich syny a dcery bojovat do nekonečných zahraničních válek, do válek bez konce.“

Dokáže Biden na tuto kritiku přesvědčivě reagovat? Otázka outsourcingu průmyslových pracovních míst může stát demokraty opět rustbelt. Otázka diskriminace a zahraničních interencí může vázat část hlasů levice.

Biden má navíc i několik tušených kostlivců v pomyslné osobní skříni. Jeho obvinění ze sexuálního napadení Tary Readeové Trump zřejmě nevyužije — sám čelí několika desítkám podobných. Mohl by ale zkusit obrácení pozornosti na sporné aktivity Bidenova syna Huntera na Ukrajině, respektive v Číně. V minulosti si to ostatně již několikrát vyzkoušel.

Podcenění kampaně v rustbeltu

I když je porážka Hillary Clintonové Trumpem v roce 2016 často spojována s výpadkem hlasů levicových voličů, ve skutečnosti sehrál mnohem významnější roli fakt, že Clintonová zanedbala kampaň ve třech důležitých státech: Pensylvánii, Wisconsinu a Michiganu. 

Bernie Sanders udělal před čtyřmi lety pro Clintonovou dvakrát více kampaňových mítinků, než udělala Clintonová v roce 2008 pro Obamu. K Trumpovi nakonec zběhla asi jen desetina jeho příznivců. Ve zmíněných státech se přitom sama Hillary Clintonová v horké fázi kampaně takřka neukázala. A když projížděly reportérské týmy v říjnu 2016 rustbeltem, zděšeně hlásily, že jeden den ujely přes sto mil, než narazily na nějaký billboard či ceduli vyzývající k volbě Clintonové.

Biden má v uvedené trojici států o trochu lepší šance. Také tam častěji zajíždí. Řada pozorovatelů ale připomíná, že se zázemím rustbeltské kampaně to není ani letos valné a že hlavní poradci stále tlačí Bidena k soustředění na jih a jihovýchod.

Ve starých průmyslových státech daleko více rezonuje Trumpův protekcionismus. Dokáže Biden ještě nabídnout něco lákavějšího než dosavadní profesionální empatii, lidovost a klasickou demokratickou politiku? 

Chybějící velká vize

Vše zatím nasvědčuje tomu, že letošní volby nebudou vzácně rozhodovat ekonomika a celková vize, kam chtějí kandidáti USA dovést. To však neznamená, že nebudou důležité. Trump jde do voleb s problematickou, ale koherentní nabídkou čím dál samostatnější (a uzavřenější) země, kde má podnikání stále méně překážek, kde je nastolován pořádek za každou cenu a kde se lidem nekomplikuje život složitějšími otázkami, jako jsou přetrvávající rasismus nebo stav životního prostředí.

Biden naproti tomu nic podobně sporného — ale zároveň silného — nepřekládá. Velké progresivní reformy jako Medicare for All či Green New Deal prosazovat nechce. Globalizaci příliš nereflektuje. O problematických stránkách vývoje USA za Clintona, Bushe a za Obamy nemluví. Bidenův program se skládá z desítek menších reformních slibů, jež mohly být dány klidně před deseti lety, a pak z ohromného množství kritiky Trumpa samotného.

Bude lidem tento rok stačit takovýto „návrat k normálu“? Soudě dle aktuálních průzkumů ano. Avšak Trumpova kampaň na něj doposud z příslušné strany nezaútočila. Pro velkou část Američanů navíc „normál“ daleko více zosobňuje pořádek a nízké daně, než nekontroverzní vztahy s médii, humánní režim na hranicích či dobré přijetí v zahraničí.

Jaká bude reakce váhajících voličů, až se odhalí, že Biden nemá na řadu problémů řešení? Je možné, že mnoho z nich dá nakonec přednost Trumpově agresivně populistické jednoznačnosti.

Rizikové debaty

Bidenův výkon ve velkých prezidentských debatách je zřejmě vůbec největší neznámou letošních voleb. Půjde přitom o faktor zásadní — odrazí se v něm totiž všechny faktory výše uvedené. Hlavu může mít Biden reálně v pořádku. Bude-li ale plést páté přes deváté v debatách, začne být prostě za geronta. V debatách bude též muset hájit svou minulost a samozřejmě i vizi a program.

Biden svedl za svou kariéru celkem tři předvolební debaty jeden na jednoho na nejvyšší úrovni a všechny vyhrál. V roce 2008 se ovšem střetl jako Obamův viceprezident s nepřipravenou Sarah Palinovou a letos na jaře s neútočícím Berniem Sandersem. Pouze vítězství v další viceprezidentské debatě nad Paulem Ryanem z roku 2014 bylo, takříkajíc, se vším všudy. To byl však Biden o šest let mladší a kroutící se Ryan byl jiný soupeř, než školní bavič, bully a aktuálně sloužící předseda třídy v jedné osobě Donald Trump.

Jak už zmíněno v úvodu, aktuální skandál s Trumpovými výdaji a daněmi Bidenovi hodně usnadňuje. Zásadně selhat v debatách ale nesmí, jinak může poměr v podpoře obrátit.

Říjnové překvapení

Termín říjnové překvapení se v kontextu prezidentských voleb v USA používá pro nějakou zásadní událost, která ovlivní náhle pár týdnů před volbami nálady v zemi. Pokud něco takového letos přijde, může to Bidenovi pochopitelně i pomoci — často se hovoří například o možnosti nástupu další vlny covidové epidemie. Může ho to ale také oslabit.

Trumpovým šancím by kupříkladu mohla prospět nějaká další erupce násilí při pouličních bouřích, které se v USA objevily po jarním zabití George Floyda. Pomohlo by mu také, kdyby američtí vědci ohlásili objev proticovidové vakcíny.

Bidena může v jeho věku dost dobře potkat třeba mozková příhoda. Trumpa při jeho životosprávě zase infarkt. V případě USA nelze vyloučit ani teroristický útok, situaci, v níž hrozí ozbrojený konflikt, hurikán, anebo jinou živelnou katastrofu.

Vše je zkrátka až do začátku listopadu v USA otevřené. A hlavní část horké fáze prezidentské kampaně teprve začíná.

Diskuse