Bidenova volba viceprezidentky je jiná, než byly předchozí. Mnohem významnější
Petr JedličkaVýběrem svojí zástupkyně ovlivní sedmasedmdesátiletý prezidentský nominant demokratů americkou politiku na mnoho let dopředu. Jde zde o budoucnost progresivních reforem, o americkou levici obecně a dost možná i o příští prezidentku.
Výběr amerických viceprezidentů poutá tradičně velkou pozornost zejména proto, že odhaluje plány prezidentských kandidátů — buďto podstatně napoví, jak míní dotyčný vyhrát volby, anebo naznačí, nač se chce programově soustředit, respektive jak hodlá vládnout. Letos je tomu také tak. Je zde však ještě něco navíc.
Prezidentský kandidát demokratů Joe Biden není, jak známo, nejmladší a popravdě to každý vidí. Netřeba mluvit hned o demenci — v porovnání například s Milošem Zemanem působí Biden stále čile, a to je o dva roky starší a mnohem zatíženější. Přesto se vcelku logicky předpokládá, že bude při vládnutí spoléhat čím dál více na druhé, na nejbližší členy své administrativy a právě na své „číslo dvě“. A že v roce 2024 už sám kandidovat nebude.
K tomu je třeba připočíst, že Biden se jako politik nechával vždycky ovlivňovat nejbližším okolím — kontury politiky, kterou prosazoval, se prokazatelně měnily s lidmi, kteří ho v dané fázi kariéry obklopovali. Letos se proto u demokratů nerozhoduje jen o volební taktice či důrazech při vládnutí; rozhoduje se i o politice strany na řadu dalších let dopředu. A rozhoduje se potenciálně i o příští prezidentce.
Že půjde o viceprezidentku/prezidentku, ne o viceprezidenta/prezidenta, se ví už od březnového finále primárek — Biden dal tehdy jasný slib, že nominuje na příslušnou funkci ženu. Dle většiny analytiků tak učinil ve snaze přetáhnout část stoupenců Elizabeth Warrenové od Bernieho Sanderse k sobě, tedy alespoň z části účelově, řečené slovo však platí. Pozdější kauza s obviněním ze sexuálního napadení Tarry Readeové navíc učinila daný závazek de facto nezrušitelným.
Nyní je otázkou, jakou politiku bude zvolená viceprezidentka reprezentovat.
Debata u demokratů po porážce Hillary Clintonové
Američtí demokraté si prošli v posledních čtyřech letech velkou debatou, jak se poučit z volební porážky Hillary Clintonové Donaldem Trumpem. Clintonová totiž nevyšla v roce 2016 výrazněji vstříc žádnému z nových či obrodných směrů ve straně, a to ani při tvorbě programu, ani při volbě viceprezidenta. Spolu s ní byl tak poražen i tehdejší demokratický mainstream.
Už zase na mě vyskočil „Exkluzivní obsah,‟ a to přestože jsem přihlášen. V Deníku N si sice bez přihlášení ke svému placenému účtu mnoho článků nepřečtu, ale zato mě po přihlášení neobtěžuje dotěrnými reklamami, které by mi překážely ve čtení — mají dost rozumu, aby si aktivně neodháněli platící čtenáře. Redakce Deníku Referendum rozum nemá, nebo se čtenářů, včetně platících diskutérů, chce zbavit?
Jděte, prosím, s těmi svými vyskakovacími vtípky konečně — doufám, že uhodnete kam.
Díky za upozornění, říšíme to.
VÝSTAVNÍ SKŘÍNÍ "OBJEKTIVITY DENÍKU REFERENDUM"
je zjevná manipulace se žebříčkem "nejdiskutovanějších článků" (zobrazitelným jen v rubrice "Názory").
Článek, pod nímž čtyři dny nepřibyl žádný diskusní příspěvek, opravdu nemůže být mezi "nejdiskutovanějšími články posledních 24 hodin". Tato situace ale přesto opakovaně nastává. Dovoluji si proto pochybovat i o věrohodnosti žebříčku článků nejčtenějších, kterou jednoduše ověřit nelze.
Ty doslova "rudý vtípky" jsou kolikrát dost vtipný, ale jinak než si myslíte.
Myslím ty vtípky na sytě červeném podkladu. Nejlepší byl asi ten o té záchraně světa: Podporou DR se mi prý zlepší karma a přispěju k záchraně světa. Ani ten o Petru Bittnerovi nebyl špatný...