Jak už vysvětleno podrobněji ve speciálním textu, optimální viceprezident USA musí splňovat co nejvíce z osmi klíčových charakteristik: zkušenost, kompetentnost, dobrý osobní vztah s prezidentem, kouzlo pro určitou skupinu voličů, kredibilita, profil odpovídající aktuálnímu dění, akceptovatelnost v očích stranického establishmentu i hlavních vlivových struktur a dojem vyrovnávání slabých stránek prezidenta, politických či osobních.

Biden sám se v minulosti uvedl, že chce někoho, kdo je „sympatico“, kdo vidí svět podobně jako on a kdo je schopen řídit stát ode dne jedna. A, pochopitelně, že jeho číslem dvě bude žena.

Novináři a analytikové sestavili na tomto základě přibližně patnáctijmenný seznam, který byl postupně v závislosti na kusých zprávách z Bidenova štábu revidován. Podle zjištění CNN bylo na seznamu na konci července ještě jedenáct poliček. Jsou však i přehledy, které uvádějí jmen více. Biden si má na každý pád vybrat jedno do 10. srpna.

Platí zároveň i letošní velké specifikum: vzhledem k Bidenově věku a kondici (aktuálně je mu sedmasedmdesát, o dva roky více než Miloši Zemanovi) je pravděpodobné, že je dnes vybírána i příští prezidentka, tedy pokud se bude demokratům dařit. I kdyby totiž Biden vydržel vládnout plnohodnotně až do konce funkčního období, v roce 2024 už téměř určitě kandidovat nebude.

Proto si snaží rozhodující struktury v Demokratické straně USA všemožné ohlídat, aby se Bidenovou viceprezidentkou stala osobnost, jež nechce dělat progresivní revoluci a je přizpůsobivá z hlediska programu, ale která je zároveň barvitá, trendově smýšlející i zkušená, schopná zaujmout i vyhrát.

Byla zde žena, která se objevila na původním Bidenově seznamu, a přitom splňovala všechny řečené předpoklady — senátorka za Nevadu Catherine Cortezová Mastová. Cortezová Mastová je Latinoameričanka, je z jednoho ze swing states, které v USA rozhodují volby, je zkušená a plně loajální své straně.

U demokratů v podstatě nemá nepřátele. Do nejvyšší politiky se dostala jako chráněnkyně vůdce senátní většiny z obamovského období Harryho Reida, dosud extrémně vlivného politika, který ji stále podporuje. A je pro legalizaci marihuany, což je přesně ta mez radikality, na níž si dnešní establishment demokratů troufá.

Catherine Cortezová Mastová ovšem viceprezidentskou nominaci sama na konci května odmítla. Biden a jeho lidé tak museli hledat dále.

Abramsová, Riceová, Bottomsová a Demingsová

Biden byl již od počátku mnohými ponoukán, aby si za viceprezidentku zvolil Afroameričanku. Po smrti George Floyda a následných protestech se toto ponoukání změnilo ve skutečný tlak. Už od počátku se mu přitom nabízejí čtyři kandidátky, s nimiž má dobrý vztah, které ho podporovaly celé primárky a které jsou zadobře i s establishmentem, přičemž každá je zároveň zajímavou postavou. Každá má ale též do optimální viceprezidentky pro letošních rok v něčem daleko.

Stacey Abramsová je energická politička z jižanské Georgie. V letech 2011 — 2017 vedla demokraty v georgijské sněmovně a v roce 2018 těsně prohrála guvernérské volby. Je v současnosti zřejmě nejhlasitější bojovnicí za volební reformu, která odstraní systematickou diskriminaci chudých (a zvláště Afroameričanů) při hlasování. Jiná témata ovšem příliš nemá.

Bidenovi by pomohla Abramsová nejspíše vyhrát Georgii a Severní, možná i Jižní Karolínu. Je výborná kampaňérka a pěstuje si image černošské bojovnice za lepší příští z lidu. Musela by však přesvědčovat, že je schopna vykonávat prezidentský úřad se vším všudy. Zvláště v zahraniční politice je její rozhled doslova mizerný.

Susan Riceová má opačný problém. Jako bývalá velvyslankyně USA při OSN a Obamova poradkyně pro národní bezpečnost zná prezidentskou administrativu i hlavní problémy země a světa, nikdy se ale neúčastnila voleb a nikdy nevedla kampaň v terénu. S Bidenem dlouho spolupracovala, těžko si ale představit, jaké by mu mohla přivést nové voliče.

Keisha Lancová Bottomsová je jako Ambramsová ze státu Georgia a od roku 2018 působí jako starostka hlavního města Atlanty. Jde o velmi talentovanou političku a opět stoupenkyni Bidena už od počátku primárek, znovu však bez praxe z nejvyšší politiky. Má zkušenosti se zlepšováním vztahů mezi Afroameričany a policií a nově i s bojem s epidemií Covidu-19 ve vlastním městě — s Covidem ostatně bojovala i osobně, neboť se jím na začátku léta sama nakazila. Atlanta je ovšem „jen“ půlmilionová metropole a její starostka není totéž co starosta New Yorku, Chicaga nebo Los Angeles.

Konečně Val Demingsová je federální poslankyně za Floridu, což je v americkém volebním systému jeden z nejdůležitějších swing states. Také se podílela na přípravě Trumpova impeachmentu a před politickou kariérou byla první policejní náčelnicí — ženou a k tomu ještě černoškou.

Slabou stránkou Demingsové je znovu omezený obzor na potenciální prezidentku — je sice poslankyní, ale jen od roku 2017. Její orlandský policejní okrsek navíc proslul poměrně tvrdým jednáním s podezřelými, což není pro floydovský rok ta nejlepší vizitka. Její volba by mohla mít sklon afroamerickou komunitu štěpit.

Biden má aktuálně v průzkumech velký náskok, a tak i větší volnost při výběru. Každá z této čtveřice má proto stále šanci. K favoritkám ale nepatří ani jedna.

Kamala Harrisová a Karen Bassová

Kamala Harrisová a Karen Bassová favoritkami jsou. Vnímají je tak masmédia, analytikové i bookmakeři. O senátorce za Kalifornii Harrisové se píše oslavně už přes rok, o poslankyni za týž stát Bassové teprve od června, zato však intenzivněji.

Kamala Harrisová šla jako jedna z favoritek i do letošních prezidentských primárek. V první debatě se proslule střetla právě s Bidenem. Pak ale začala boj o středového voliče prohrávat a nakonec sama odstoupila.

Jak přitom uvedl analytik a komentátor Derek Green, „výrazné tváře CNN a MSNBC se navzdory všemu rozhodli, že by Kamala byla nejlepší prezidentkou, a tak to tvrdí dále, i po primárkách, kde dopadla špatně. Kamala Harrisová dostává stále prostor v hlavním vysílacím čase, stále je někam zvána a na něco dotazována. Je to ten nehlasitější papírový tygr, jakého tu dnes máme.“

Do prezidentských primárek vstupovala Harrisová se středolevým programem, postupně se však posunula doprava. Nyní při floydovských protestech opět upravila orientaci a začala propagovat i některé radikální myšlenky — například odklonění části policejních rozpočtů do sociálně-preventivních programů.

Harrisová umí mluvit a vystupovat, vytváří skvělý první dojem. Progresivci je ale vnímána jako falešná. Často se připomíná její starší angažmá v roli kalifornské generální prokurátorky, kdy neváhala stíhat rodiče záškoláků, zatímco případy podezřelých bankéřů nechávala plavat.

Byla by pro Bidena dobrou volbou z praktického hlediska? Má velké ambice a spoustu energie, zkušenost i talent. Je oblíbená u novinářů i u donorů. Jako etnická Jamajčanka po otci a Indka po matce může být dobrou identitární protiváhou k suše bílému Bidenovi, starosvětskému a obrácenému do minulosti. Názorově se dokáže přizpůsobit.

Mimo Kalifornii ovšem není příliš oblíbená. A i v establishmentu je skupina, která Harrisovou přímo nesnáší. Nijak zvlášť ji v minulosti nemusel ani Biden. I proto je zapotřebí brát její vysoký kurz u sázkových kanceláří trochu s rezervou.  

Karen Bassovou znali do letošního června jen skuteční odborníci. Kurz této kalifornské poslankyně začal stoupat až po floydovských protestech. Bidenovi ji doporučil osobně Jim Clyburn, zřejmě nejvlivnější afroamerický politik v Demokratické straně a člověk, který měl ohromný podíl na Bidenově vítězství v primárkách. Za Bassovou se postavila také Nancy Pelosiová, letitá předsedkyně Sněmovny reprezentantů.

Bassová není spojována s žádnou konkrétní agendou či ambicemi. V minulosti se specializovala na vyjednávání mezi demokraty a republikány o rozpočtu. Je oblíbená mezi politiky obou stran. V podstatě nemá nepřátele. Stylem vystupování i názory přitom dokonale souzní s Bidenem, pouze je Afroameričanka a působí stabilněji.

Pokud by si Biden vybral Bassovou, znamenalo by to dvě věci: jednak že Bidenova kampaň proti Trumpovi bude probíhat v podobném duchu, jaký naznačily jeho jarní předvolební klipy — Biden se bude prezentovat jako zkušený rozumný sjednotitel a napravovatel škod a nepůjde po Trumpovi tvrdě ani z hlediska programu —; a jednak že Biden bude ve volbách cílit na tytéž státy a skupiny jako Obama nebo Clintonová.

Karen Bassová je klidná síla a viceprezidentka pro spoluvládnutí, nikoliv někdo, kdo bude za Bidena objíždět swing states a burcovat voličstvo.

Tammy Duckworthová

Tammy Duckworthová je naprostý unikát nejen mezi viceprezidentskými kandidátkami, ale v americké politice vůbec. Senátorka za Illinois nereprezentuje žádný výrazný program. Kromě záležitostí veteránů se žádné politice snad ani do hloubky nevěnovala. Přesto ji mezi pozorovateli politiky v USA zná každý. Důvodem je její životní příběh a způsob, jakým s ním v politice pracuje.

Jde zde zejména o tři věci: za prvé, Duckworthová se narodila v Thajsku, a to příslušnici tamní čínské menšiny a americkému mariňákovi z rodiny, jejíž členové se proslavili v každé válce od 18. století; za druhé, Duckworthová sama vstoupila do armády a v roce 2004 přišla při sestřelu svého vrtulníku v Iráku o nohy; a za třetí, Duckworthová porodila své druhé dítě v padesáti letech a během výkonu mandátu senátorky, po čemž neodešla na mateřskou, ale pracovala dál. Dítě kojila i přímo v jednací síni, během hlasování.

Všechny tyto epizody svého života Duckworthová sama neustále zdůrazňuje a používá ve volebních kampaních, čímžto soustavně vyprovokovává natvrdlejší část republikánů k mediálním soubojům, které nemohou vyhrát.

Volební střety Tammy Duckworthové se odehrávají většinou následovně: politička začne s líčením svého života a čeká, až se protivník nechá svézt k nějakému zpochybnění toho nebo onoho aspektu vyprávění. Jakmile tak učiní, Duckworthová udeří mohutně přes média zpět. Její protivník odejde pak ze souboje jako někdo, kdo se povyšuje nad rodinu, jež bojovala za USA po celou jejich historii, jako washingtonský papaláš, který si neváží veteránů, co obětovali vlasti všechno, nebo jako další muž, který poučuje ženy, jak má vypadat mateřství.

Zatím to fungovalo vždy dokonale. Duckworthová je mimořádně úspěšnou političkou, třebaže fakticky v politice zatím nic moc nedokázala. Sloužila sice krátce i v Obamově administrativě, opět však řešila především záležitosti kolem veteránů.

Do nejvyšší politiky přivedl Tammy Duckworthovou Rahm Emanuel, někdejší Obamův kancléř a poté starosta Chicaga. Ten ji také vždy politicky navigoval. Emanuel sám skončil jako vrcholový politik v roce 2019 po sérii skandálů, vliv struktur, jež vybudoval, však dosud trvá. Pokud by si vybral Biden Duckworthovou, posílil by mezi demokraty značně proud vyznavačů identitární politiky.

Gretchen Whitmerová a Michelle Lujanová Grishamová

Kandiduje-li v USA na prezidenta senátor, má sklon volit si jako číslo dvě většinou někoho s vládní zkušeností. Ne vždy si ho nakonec opravdu vybere, v soupisu zvažovaných však nikdy nechybí alespoň jeden nebo dva guvernéři. Mezi Bidenovými letošními možnostmi jsou guvernérkami Gretchen Whitmerová, která řídí administrativu Michiganu, a Michelle Lujanová Grishamová, která vládne v Novém Mexiku.

Whitmerová nastoupila do úřadu po ultrakonzervativním businessmanovi Ricku Snyderovi, který ve jménu uvolňování podmínek pro podnikání zhuntoval v Michiganu vše, co se dalo. Whitmerová zvítězila se slibem škody napravit. Do letošního roku se jí to dařilo jen částečně, zavedla mimochodem i některé neoblíbené regresivní daně. Její popularita ale vzrostla za epidemie Covidu-19, k jejímuž zvládání přistoupila velmi energicky.

Docela úspěšnou guvernérkou je také Lujanová Grishamová. Etnická Latinoameričanka začala ve svém státě s postupnou ekologickou transformací a uvolňováním restrikcí ohledně potratů. Obojí jde na jihozápadě USA ale jen velmi pomalu.

Ani Whitmerová, ani Lujanová Grishamová nepatří u demokratů k nějakému výraznému proudu. Whitmerová sice otevřela ještě před nástupem hnutí Me Too důležitou debatu o sexuálním násilí a obtěžování, jehož byla sama obětí, později ale už s tématem politicky nepracovala. I v souvislosti s ní se tak řeší zejména praktická politika a otázky správy státu.

Whitmerová ani Lujanová Grishamová nejsou považovány za favoritky, ale spíše za volby na jistotu, pokud by se Biden rozhodl jít do voleb tradiční cestou. Rustbeltský Michigan je přitom volebně důležitější než Nové Mexiko. Lujanová Grishamová by ovšem byla dobrým lákadlem pro hlasy hispánské menšiny a Biden by s ní mohl vyhrát i lidnatý Texas.

Elizabeth Warrenová a Tammy Baldwinová

Dvě senátorky za Massachusetts a Wisconsin jsou na Bidenově seznamu hlavními nadějemi progresivního křídla strany. Warrenová je doslova legendou hnutí. Část levice se od ní však odvrátila v posledních prezidentských primárkách, když se posunula do středu. Někteří také nemohou zapomenout, že v roce 2016 ani letos nepodpořila Bernieho Sanderese, a to ani po ukončení vlastní kampaně.

S Bidenem má ale Warrenová dobré vztahy a z hlediska reálných možností pro prosazování progresivní politiky by byla jako viceprezidentka nejlepší.

Tammy Baldwinová je méně kontroverzní než Warrenová, má lepší vztahy s establishmentem, se sandersovci i s odbory. V době před koronavirovou krizí a floydovskými protesty, když se zdálo, že Biden nemůže vyhrát bez levice, to byla právě ona, kdo byl pokládán za jednu z favoritek.

V zimě byla Baldwinová demokraty vybrána, aby pronesla oficiální reakci na Trumpovu zprávu o stavu země. V březnu pak hodně vystupovala v médiích. Je také zatím jedinou sloužící senátorkou, která se v USA otevřeně přihlásila k lesbické sexuální orientaci.

Baldwinová by byla ideální viceprezidentka, kdyby se Biden chtěl soustředit v kampani na rustbelt — lidnaté státy na středozápadě s kdysi prosperujícím, dnes ale zápolícím průmyslem, které demokraté v roce 2016 ztratili. Warrenová by byla lepší pro vlastní politiku, pokud by chtěl Biden předkládat středolevicové reformy.

Ani Warrenová, ani Baldwinová nesplňují identitní kritérium, k němuž je Biden v posledních měsících tak tlačen — požadavek, aby byla jeho viceprezidentka jiné než bílé barvy pleti. Pokud by si tak chtěl zvolit je, musel by kombinovat — musel by například oznámit spolu s viceprezidentskou volbou i vznik týmu s úkolem připravit velký legislativní balíček posilující rasovou rovnoprávnost, a to pod vedením Stacy Abramsové a Karen Bassové, nebo něco podobného.

Větší překážkou je ale u obou již zmiňovaná mimořádnost letošní viceprezidentské volby. Je pochopitelné, že si mnoho vlivných hráčů skutečně hodně nepřeje, aby se jedna z těchto levicových političek stala potenciálně i příští prezidentkou.

Kyrsten Sinemová

Joe Biden patří, jak známo, k pravicovému křídlu demokratů. V kariéře se vždy klonil k politice nízkých daní a rozvolňování regulací, hlasoval pro navyšování zbrojních rozpočtu i zahraniční intervence. Je tak obtížné si představit, že by si za viceprezidentku vzal někoho ještě pravicovějšího než on sám. Přesto se jedna taková kandidátka na seznamu, z něhož si Biden vybírá, vyskytuje. Je to senátorka za Arizonu Kyrsten Sinemová.

Sinemová začínala politickou kariéru v americké Straně zelených, která v USA patří k důsledné levici. Postupně se však posouvala stále více napravo, aby v posledku skončila u podpory velkého průmyslu, těžařů a zbrojní lobby. Před pomyslným vzestupem hvězdy Karen Bassové se zdálo, že pokud by chtěl Biden vyhrát volby cílením na hlasy protitrumpovských republikánů, mohl by si zvolit právě Sinemovou. Po floydovských protestech je tato šance nevelká, i když stále existuje.

Kyrsten Sinemová vyniká nad ostatní vrcholové politiky zvláštním druhem přitažlivosti a znamenitou kondicí — jde o političku, která běhá maratony, slézá skály a podobně. Sinemová je navíc otevřenou bisexuálkou, která ráda provokuje americké ultrakonzervativce. Mezi Bidenovými konzultanty je jistě nemálo přesvědčených, že tandem Biden — Sinemová by americkou pravici spolehlivě rozdělil.

Výběr viceprezidenta, resp. viceprezidentky, je až do oznámení zvoleného jména velmi utajovaný proces, z něhož na veřejnost pronikají jen dílčí skutečnosti. Vše proto může skončit i tak, že si Biden vybere někoho, kdo ani na postupně revidovaném seznamu není.

Podobné věci se ale stávají spíše ve filmech a seriálech o americké politice, než v ní samotné. A letošní výběr je navíc tak důležitý, že těžko očekávat, že ponechají rozhodující vlivoví hráči něco náhodě. Jak vše dopadlo, budeme vědět snad do konce týdne. Zda šlo o dobrou volbu pak určitě na podzim.