Vývoj na Haiti dospěl do situace, kdy nejen hrozí, že se do vládních funkcí dostanou zástupci násilnických gangů, ale dokonce, že přímo utvoří vládu. Po uchvácení kritické infrastruktury a odstoupení premiéra Ariela Henryho vykazuje Haiti všechny typické rysy zhrouceného státu. Haiťané stojí před zoufalou volbu: buď je čeká pokračování vlády zkorumpované „demokratické“ elity, nebo přímá vláda gangů, které se vydávají za „pokrokové“.

Když se na Haiti zhroutil veškerý veřejný pořádek, členské státy regionální mezistátní organizace Karibské společenství (CARICOM) se dohodly na vytvoření přechodné rady, již má tvořit široké spektrum zástupců haitských politických uskupení a občanské společnosti. Rada má disponovat některými pravomocemi, které obvykle náleží — v současnosti neobsazenému — úřadu prezidenta, a to včetně pravomoci jmenovat prozatímního premiéra. Očekává se, že takto vzniklá vláda by časem vyhlásila volby, čímž by došlo k úplnému obnovení politického pořádku.

Kdo však na tato ujednání přistoupí? Na Haiti platí od začátku března výjimečný stav. Ozbrojené skupiny tehdy zaútočily na největší věznici v zemi, zabily a zranily velký počet policistů a vězeňského personálu a umožnily útěk téměř čtyřem tisícům vězňů.

Vůdce jednoho z gangů Jimmy „Barbecue“ Chérizier, sám bývalý policista, se přihlásil k útoku a jedním dechem vyzval ke svržení vlády. V rukou gangů je nyní osmdesát procent haitské metropole Port-au-Prince. Zmocnily se i hlavního letiště, a zabránily tak návratu premiéra Henryho z diplomatické cesty do Keni, kde se pokusil vyjednat policejní posily.

Dohoda Karibského společenství zakazuje kandidaturu osobám odsouzeným za trestné činy a také těm, na koho se vztahují další sankce, což Chériziera, který je dlouhodobě známý svými politickými ambicemi, z voleb vyřazuje. Chérizier je nejenom vůdcem gangu, ale také populistickým politikem, jenž v roce 2019 v rozhovoru řekl: „Nikdy bych nenechal zmasakrovat lidi ze stejné sociální skupiny, jako jsem já.“ Začátkem letošního března prohlásil: „Nebudeme lidem lhát, že děláme mírovou revoluci. Nic takového. Právě jsme zahájili revoluci krvavou.“

Chérizier se rád přirovnává k Martinu Lutheru Kingovi, Malcolmu X, Che Guevarovi, Fidelu Castrovi a dokonce i k Robinu Hoodovi. Obdivuje také Françoise „Papa Doc“ Duvaliera, pravicového diktátora, který v letech 1957—1971 na Haiti vládl železnou pěstí a haitskou společnost terorizoval polovojenskými jednotkami v čele s nechvalně známými Tonton Macoutes.

V pondělí 11. března večer Chérizier výslovně varoval, že seskupení gangů známé jako Viv Ansanm neuzná žádnou vládu, která vzejde z dohody Karibského společenství, a dodal, že „je na haitském lidu, aby vybral osobnosti, které povedou zemi“. Podobně prohlásil i poradce Guye Philippa, který je vůdcem haitských povstalců a nedávno se vrátil do země, že Port-au-Prince do základů lehne popelem, pokud v příští vládě nezasedne Philippe.

Těžce zkoušená země

Příběh Haiti je vleklou tragédií. Již více než dvě stě let je země trestána za úspěšné povstání otroků zahájené roku 1791, díky němuž zde vznikla první černošská republika na světě. Následně musela své bývalé koloniální mocnosti Francii platit reparace. První šance na hospodářský rozkvět přišla až před několika desetiletími, když se k moci dostal Jean-Bertrand Aristide a jeho strana Lavalas. Aristide byl však trnem v oku USA a v únoru 2004 ho svrhl puč.

Haiti představuje extrémní projev daleko širšího fenoménu. Násilnické gangy ovládají také části měst v Ekvádoru a Mexiku — a zapomenout samozřejmě nesmíme na gangy příznivců končícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, jež 6. ledna 2021 vtrhly do washingtonského Kapitolu. Nyní Trump slibuje, že v případě svého znovuzvolení bude jedním z jeho prvních oficiálních kroků omilostnění všech osob odsouzených za účast na tomto útoku.

K nejvýraznějším gangům, které se podílely na povstání 6. ledna, patří Proud Boys neboli Hrdí hoši, výlučně mužská neofašistická organizace, která otevřeně hlásá a neváhá používat politické násilí. Vzpomeňme si, jak Donald Trump v prezidentské debatě v roce 2020 na otázku, zda se obrátí na bělošské supremacistické a polovojenské skupiny, hanebně odpověděl: „Hrdí hoši, ustupte a zůstaňte ve střehu.“ Mezitím byli vůdci této skupiny, jež se pokusila zablokovat ústavou předepsané předání prezidentské moci, odsouzeni za spiknutí za účelem vzpoury a další zločiny proti Spojeným státům.

Světe, div se, součástí přijímacího procesu Hrdých hochů je i fyzická šikana. Pokud nováček správně neodpoví na otázky z oblasti popkultury, dostane pěstí. Členové gangu se rovněž musí „vyhýbat pornografii“. Jakkoli to může vypadat podivně, nejde o nic nového pod sluncem. Skupinové rituály tu hrají stejnou funkci, jakou neochotný souputník nacismu Ernst Jünger spatřoval v poezii. Tak jako Hrdí hoši, i on oslavoval očistnou sílu boje: „Každému boji o moc předchází revize starých představ a jejich rozbíjení. Proto potřebujeme básníky — oni iniciují svržení, třebas i skutečných titánů.“

Zhroucené státy už zdaleka nejsou jen záležitostí několika málo oblastí na globálním Jihu. Pokud posuzujeme rozpad státu podle trhlin v jeho mocenské stavbě — tedy podle projevů ideologických občanských válek, zablokovaných rozhodovacích procesů a stále ohroženějšího veřejného prostoru — pak není pochyb, že se do tohoto spektra zařadily i Francie, Velká Británie nebo Spojené státy.

Norský politický teoretik Jon Elster se v roce 2020 nemýlil, když napsal: „Tvrzení, že demokracie je ohrožena, můžeme obrátit a říci, že se demokracie, přinejmenším ve své populistické podobě, stala hrozbou.“ Nedávné zkušenosti vcelku jasně ukazují, co nastane, pokud v listopadových prezidentských volbách v USA zvítězí Donald Trump.

Závěrem lze parafrázovat jeden starý východoněmecký vtip: Vladimír Putin, Si Ťin-pching a Donald Trump mají audienci u Boha a každý z nich mu může položit jednu otázku. Putin začne: „Řekněte mi, co se stane s Ruskem v příštích desetiletích?“ Bůh odpoví: „Rusko se postupně stane čínskou kolonií.“ Putin se otočí a začne plakat. Si položí stejnou otázku ohledně Číny. Bůh odpoví: „Po skončení čínského hospodářského zázraku vám nezbyde, než se vrátit k tvrdé diktatuře a zároveň požádat Tchaj-wan o pomoc.“ Si se otočí a začne plakat. Nakonec se zeptá Trump: „Jaký bude osud USA, až se opět ujmu vlády?“ Bůh se otočí a začne plakat.

Z anglického originálu Haiti’s Proud Boys publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.