Není barbarství bez poezie
Slavoj ŽižekNad estetizací násilí a rolí poezie při ospravedlnění brutality v současném světě se zamýšlí slovinský filozof.
Když se rozpadají základní vazby, které drží společnost pohromadě — jak jsme toho nyní svědky po celém světě —, vzniká úrodná půda pro nejrůznější fámy a konspirační teorie. I když jsou zcela očividně nesmyslné, mohou vyvolávat démony hluboce zakořeněných obav a předsudků.
Skvělým příkladem je událost z Pskovské oblasti z konce srpna 2023, o níž jsem už psal. Kněz označovaný jako otec Antonín tam kropil svěcenou vodou osm metrů vysokou Stalinovu sochu. Své jednání vysvětloval tím, že ačkoli církev za Stalina trpěla, „je díky němu v Rusku spousta nových mučedníků a duchovních, k nimž se nyní můžeme modlit a kteří nám pomáhají při obrodě naší vlasti“.
Prakticky stejná logika stojí za tvrzením, že by Židé měli děkovat Hitlerovi, neboť vytvořil podmínky, které umožnily vznik státu Izrael. Jakkoli se takové tvrzení může zdát přehnané a docela nejapné, někteří sionističtí extremisté blízcí izraelské vládě tento postoj hlásají naprosto otevřeně.
Abychom porozuměli úspěchu této zvrácené argumentace, měli bychom si uvědomit, že ve vyspělých zemích propukají nepokoje a povstání obvykle až po vymýcení skutečné chudoby. Protesty šedesátých let — od pařížských studentů po hippies a Yippies ve Spojených státech — se odehrály v době rozkvětu sociálního státu. Když lidé žijí v relativním blahobytu, začnou chtít ještě víc.