S. Žižek zde dokázal vyhmátnout a tematizovat zcela klíčový problém současné levice. Že tato levice není schopna přijít s žádnými novými, inspirujícími idejemi, je už notoricky známo. Ale daleko méně se vnímá příčina tohoto stavu: že levice nejen že není schopna poznat, pochopit, správně vyložit podstatu světa a člověka - nýbrž tato levice se o toto poznání ve skutečnosti už vůbec ani nepokouší. Její snahy změnit svět nejsou opřeny o vědění, o poznání skutečnosti, nýbrž jsou fakticky čistě subjektivistické a voluntaristické, ve smyslu "já si myslím, že je zapotřebí učinit toto a toto". Vědomé jednání na základě objektivního poznání je tak nahrazováno živelným akcionismem.

Podívejme se na danou záležitost ještě blíže. Žižek píše: "Ironicky tu prosvítá popření slavné Marxovy jedenácté teze o Feuerbachovi: „Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.“ Naproti tomu se zde tvrdí, že člověk nedokáže změnit svět k lepšímu, pokud mu nejprve správně neporozumí. A právě v tomto bodě velcí myslitelé a tvůrci komunistických i liberálních projektů neuspěli."

Totiž: tvůrci liberálních projektů se o takovéto "správné porozumění" světu a člověku fakticky vůbec ani nepokusili. V liberálním projektu člověk není ničím více nežli pouze jakousi bezprostředně jsoucí entitou, o které se nijakým způsobem neví co vlastně je, kam směřuje a jaký je smysl její přítomnosti na tomto světě. Tato - dalo by se říci - "nulová entita" je pouze deklarována jako naprosto a zcela svobodná, a je proto vybavena celým katalogem práv a záruk, aby si mohla této svobody užívat, aby v ní mohla "svobodně hledat své vlastní štěstí".

Jenže ono se brzy ukázalo, že toto "štěstí" je velice problematická kategorie; a že je velice nesnadným cílem dosáhnout pravého lidského štěstí tam, kde člověk je zkrácen a zredukován pouze na toto liberalistické individuum, fakticky odstřižené od veškerého společenského a společensky-kulurního respektive dějinného kontextu. A navíc, když je toto "svobodné" individuum vystaveno tlakům a odcizeným mechanismům kapitalistického produkčního způsobu a kapitalistického trhu, pak zde místo šťastné lidské bytosti máme často pouze bezprizorní individuum utápějící se v pocitech marnosti své existence v cizím, chladném a neosobním světě.

Tolik tedy liberální projekt svobody. Oproti tomu marxistický projekt (kolektivní) svobody - ten se sice skutečně pokusil pochopit a vyložit širší horizont a hlubší roviny lidské svobody, respektive lidského bytí vůbec; bohužel ale tento "vědecký" výklad byl od samého počátku ideologicky zaujatý, a tedy místo objektivního výkladu reality z ní byla uchopena a uznána jenom jedna polovina.

Pokud se tedy (na levici) mají ještě vůbec zrodit nějaké ideje, pak je tato možnost, tato naděje podmíněna tím, že se najde i druhá polovina skutečnosti, druhá polovina člověka. Ta, kterou Marx neviděl, respektive vidět nechtěl.