Růže má zelené trny. Odkaz Günthera Nenninga a proměny české sociální demokracie

Ondřej Holub

Rakouský intelektuál byl přesně takovou osobností, jaké by současná česká levice potřebovala, aby začala znovu představovat přitažlivou a podnětnou alternativu.

A jen tehdy, když ty trny bodají do živé tkáně doby, víme, že není jen papírovou nápodobou z pouti ani laciným pugétem, který se nechá někde ve váze zvadnout. Je to růže, která žije a která se pne k novému. Foto John Brighenti, flickr

Je večer 24. září 1964. Aula Národního muzea v Praze je svědkem výjimečné události. Z iniciativy ředitele Československé televize Jiřího Pelikána a ředitele rakouské ORF Helmutha Zilka se zde odehrává přímý přenos pořadu Stadtgespräche — „Rozhovoru mezi městy.“

Vídeň a Praha se poprvé spojují v podobě televizního mostu. V předzvěsti politického a kulturního uvolňování se zde tváří v tvář setkávají zástupci československé a rakouské veřejnosti, kultury, vědy a publicistiky. Debata je to věcná, místy ostrá.

Mluví se o falšování minulosti. O nevyrovnaných účtech dějin. O historických křivdách. O lidských právech a střelbě na hranicích. Ale také o perspektivě dobrých sousedských vztahů. O porozumění a pospolitosti. O závazku společného partnerství ve střední Evropě.

×