V dubnových zemských volbách v tradičně konzervativní zemi Salcbursko ztratily hlasy všechny tři strany, které od roku 2018 tvořily v koalici zemskou vládu. Podle očekávání zvítězila xenofobní Rakouská strana svobodných FPÖ (25,8 % /+ 6,9 %), ale mnohem výraznější je úspěch komunistické strany. Ta pod názvem „KPÖ-plus“, který signalizuje odstup od historicky bezvýznamné Komunistické strany Rakouska (KPÖ), zvýšila počet hlasů desetinásobně (nyní 11,6 %) a do salcburského zemského sněmu vstupuje jako čtvrtá nejsilnější strana — dokonce před Zelenými. Chce tam však zůstat v opozici.

Ve volebním úspěchu strany sehrál zásadní roli její vůdce Kay-Michael Dankl, který se v předvolební kampani osobně velmi angažoval ve prospěch sociálně potřebných lidí a věcně přesnou kritikou křivd v sociální a bytové politice vzbudil pozitivní pozornost i u těch, kteří s komunismem nemají vůbec nic společného. Dankl je historik a vědec specializující se na oblast komunikace, vystupuje skromně a přesvědčivě, v rozhovorech dokáže odpovídat bez obtíží a jasně.

Frustrující neúspěch sociální demokracie

Volební témata KPÖ-plus svým politickým obsahem sotva někoho urazí, nepůsobí utopicky ani radikálně. Dankl se zaměřil na otázku dostupného bydlení, což je opravdový problém nejen ve městě Salcburku, ale i v okolních obcích a turistických oblastech. Kritizoval také to, že zemská vláda dělá příliš málo pro sociální kompenzaci inflace, která je silně cítit od roku 2022.

V tomto ohledu se KPÖ-plus nijak neliší od klasických programů sociální demokracie, na což SPÖ právem poukazuje se směsí závisti a frustrace. Rakouská sociální demokracie totiž mírně ztratila na hlasech (17,9 % /-2,2) a dosáhla svého nejhoršího výsledku v historii.

Rozdíl tedy není v programu, ale ve formě organizace: Kay-Michael Dankl mohl či musel vést volební kampaň prakticky sám, zatímco SPÖ má za sebou velmi úspěšnou historii. Jenže v posledních letech strana začíná mít potíž postavit se jasně a jednoznačně k aktuálním politickým problémům — a to je samozřejmě obtížnější pro velkou stranu než pro schopného jedince, jako je Dankl.

Pokud se nyní vytvoří politický tým, který bude schopen jednat v souladu s volebním úspěchem na zemské úrovni, zažije pravděpodobně salcburská KPÖ-plus brzy podobné turbulence jako ve Štýrsku. Tam totiž Komunistická strana získala dokonce funkci primátora v zemském hlavním městě Štýrském Hradci, ale štýrský funkcionář KPÖ opakovaně prokázal, že není „věrný linii“, když komentoval válku Ruska jako oprávněný boj proti imperialistickému Západu nebo kritizoval sankce Evropské unie proti Bělorusku.

Voliči vnímají víc problémy sociální než ekologické

Úspěch KPÖ-plus v Salcbursku je jistě dán i palčivostí sociálně-politických problémů. Imploze reálně existujícího socialismu na konci 20. století a „vítězství“ kapitalismu neudělaly ze světa automaticky lepší místo. Sociálně orientované politické programy jsou proto v současnosti žádanější než kdy jindy.

V politické soutěži tento trend působí potíže ekologicky orientovaným Zeleným. Dokud totiž nebudou ekologické problémy považovány za stejně naléhavé jako hmatatelné ekonomické problémy, bude přitažlivost Zelených pro voliče omezená. Odmítnutí konzumerismu, zákazy a omezení „v zájmu životního prostředí“ jsou méně populární než srozumitelná kritika sociálních nerovností.

Přestože konzervativní Rakouská lidová strana (ÖVP) a pravicově populistická Rakouská strana svobodných (FPÖ) mají nyní většinu 56 % hlasů a zřejmě vytvoří novou zemskou vládu, v dlouhodobém horizontu mohou mít potenciál i levicové strany, neboť volební výsledky vždy do značné míry závisí na aktuálních problémech.

V současné době rakouská veřejnost upíná svou pozornost především na ekonomické otázky. Pokud ale politici dokáží najít a přesvědčivě reprezentovat alternativní postoje k ekologii a migraci — což je ostatně jediné trvalé téma FPÖ —, budou se moci uskutečnit změny, které ovlivní naši budoucnost.