Mnozí, kdo dnes hledají odpověď na otázku aktuálního posilování FPÖ — krajně pravicové Svobodné strany Rakouska —, odkazují na volby do zemského parlamentu v Dolním Rakousku. Ty se konaly 29. ledna a rakouští Svobodní v nich překvapivým druhým místem posílili i svou celorakouskou pozici. Jak ovšem vidno z trendů v průzkumech, posilování FPÖ je dnes už dlouhodobá záležitost.

Svobodní přebírají voliče oběma hlavním tradičním stranám: konzervativně-lidovecké ÖVP a sociálnědemokratické SPÖ. U ÖVP je to logické. Lidovci v Rakousku vládnou se Zelenými a jsou u moci od roku 2019 — od začátku covidové doby. Navíc se dosud nevzpamatovali ze skandálů, kvůli kterým odešla v říjnu 2021 z kancléřství jejich superstar, Sebastian Kurz. I právě v Dolním Rakousku — spolkové zemi nejblíže hranicím České republiky a obklopující Vídeň, kde tradičně vyhrávají — ztratili nyní dvacet procent svých někdejších voličů.

Zajímavější je ovšem situace u sociálních demokratů. Ti jsou totiž v opozici, a měli by tak sílit. Zhruba v posledním půl roce přitom FPÖ vysává i je. Situace je zde o to zapeklitější, že FPÖ nedává žádný účinný recept na zdražování, které dnes Rakousko zažívá. Čím to, že se jim i přesto daří lépe oslovovat voliče?

Odpovědí se zdá být práce s migrační kartou. V Rakousku jde aktuálně opět o živé téma. V roce 2022 požádalo o azyl 109 tisíc osob. To je více než v roce 2015, kdy se Rakousko pod uprchlickou vlnou pamětihodně prohnulo. Tehdy byla však společenská solidarita a ochota pomoci obrovská.

I když ani dnes nenasvědčuje nic tomu, že by země situaci nezvládla, atmosféra ve společnosti je přeci jen jiná. A toho FPÖ využívá. Rakousko zaplavily billboardy současného předsedy Svobodných Herberta Kickla, na nichž s odhodlaným pohledem (a patrně po vzoru Zelenského) ve sportovní bundě vyhlíží tzv. „Festung Österreich“ — pevnost Rakousko.

Ne, že by se téma migrace v zemi v dřívejších letech neakcentovalo. Do role jejího neúproseného regulátora se ale stavěl nejdovedněji (ex)kancléř Kurz. S jeho odchodem a cejchem skandálů na lidovecké ÖVP se Svobodným otevřel daleko větší prostor. A právě Herbert Kickl jej umí využít líbivě a zároveň agresivně.

Svůj podíl na růstu podpory FPÖ má pak také doznívající nespokojenost s rakouskou covidovou politikou. Sociálnědemokratický recept na zdražování a růst cen energií v této konkurenci k mobilizaci voličů nestačí.

Čím silnější, tím bezskrupulóznější

Pravou tvář dnešních Svobodných dobře ilustrují dvě únorové události vnitropolitického charakteru. Rakouská společnost má po mnoho let výraznou menšinu tzv. „Austro-turků“, a proto Rakousko nedávné zemětřesení v Turecku a Sýrii emočně silně zasáhlo. Veřejné sbírky připomínaly svou intenzitou loňský únor, kdy vypukla válka na Ukrajině. V tu samou chvíli přišlo představitelům FPÖ v pořádku vyjádřit se ve smyslu, že „by Rakousko mělo přestat posílat miliony eur do zahraničí“.

Událost jen o kousek starší zase zachytila v televizním debatě „Pro und Contra“ na komerční stanici Puls 4, jak zemský zastupitel za FPÖ Gottfried Waldhäusl na otázku mladé studentky gymnázia, která ho konfrontovala perfektní němčinou s výčitkou, že pokud by návrhy jeho strany vstoupily dříve v platnost, nemohla by ve Vídni existovat půlka její třídy, odpověděl: „Pokud by se tak stalo už dávno, tak by Vídeň byla ještě Vídní.“