V Rakousku už zase sílí krajně pravicoví Svobodní. Proč?
Tereza ChaloupkováPosthaiderovská FPÖ překonala krizi spojenou se skandálem „Ibiza“ svého bývalého předsedy Stracheho a soustavně posiluje. Tereza Chaloupková přibližuje, čím to, že roste i na úkor opoziční levice.
Mnozí, kdo dnes hledají odpověď na otázku aktuálního posilování FPÖ — krajně pravicové Svobodné strany Rakouska —, odkazují na volby do zemského parlamentu v Dolním Rakousku. Ty se konaly 29. ledna a rakouští Svobodní v nich překvapivým druhým místem posílili i svou celorakouskou pozici. Jak ovšem vidno z trendů v průzkumech, posilování FPÖ je dnes už dlouhodobá záležitost.
Svobodní přebírají voliče oběma hlavním tradičním stranám: konzervativně-lidovecké ÖVP a sociálnědemokratické SPÖ. U ÖVP je to logické. Lidovci v Rakousku vládnou se Zelenými a jsou u moci od roku 2019 — od začátku covidové doby. Navíc se dosud nevzpamatovali ze skandálů, kvůli kterým odešla v říjnu 2021 z kancléřství jejich superstar, Sebastian Kurz. I právě v Dolním Rakousku — spolkové zemi nejblíže hranicím České republiky a obklopující Vídeň, kde tradičně vyhrávají — ztratili nyní dvacet procent svých někdejších voličů.
Zajímavější je ovšem situace u sociálních demokratů. Ti jsou totiž v opozici, a měli by tak sílit. Zhruba v posledním půl roce přitom FPÖ vysává i je. Situace je zde o to zapeklitější, že FPÖ nedává žádný účinný recept na zdražování, které dnes Rakousko zažívá. Čím to, že se jim i přesto daří lépe oslovovat voliče?
Odpovědí se zdá být práce s migrační kartou. V Rakousku jde aktuálně opět o živé téma. V roce 2022 požádalo o azyl 109 tisíc osob. To je více než v roce 2015, kdy se Rakousko pod uprchlickou vlnou pamětihodně prohnulo. Tehdy byla však společenská solidarita a ochota pomoci obrovská.
I když ani dnes nenasvědčuje nic tomu, že by země situaci nezvládla, atmosféra ve společnosti je přeci jen jiná. A toho FPÖ využívá. Rakousko zaplavily billboardy současného předsedy Svobodných Herberta Kickla, na nichž s odhodlaným pohledem (a patrně po vzoru Zelenského) ve sportovní bundě vyhlíží tzv. „Festung Österreich“ — pevnost Rakousko.
Ne, že by se téma migrace v zemi v dřívejších letech neakcentovalo. Do role jejího neúproseného regulátora se ale stavěl nejdovedněji (ex)kancléř Kurz. S jeho odchodem a cejchem skandálů na lidovecké ÖVP se Svobodným otevřel daleko větší prostor. A právě Herbert Kickl jej umí využít líbivě a zároveň agresivně.
Svůj podíl na růstu podpory FPÖ má pak také doznívající nespokojenost s rakouskou covidovou politikou. Sociálnědemokratický recept na zdražování a růst cen energií v této konkurenci k mobilizaci voličů nestačí.
Čím silnější, tím bezskrupulóznější
Pravou tvář dnešních Svobodných dobře ilustrují dvě únorové události vnitropolitického charakteru. Rakouská společnost má po mnoho let výraznou menšinu tzv. „Austro-turků“, a proto Rakousko nedávné zemětřesení v Turecku a Sýrii emočně silně zasáhlo. Veřejné sbírky připomínaly svou intenzitou loňský únor, kdy vypukla válka na Ukrajině. V tu samou chvíli přišlo představitelům FPÖ v pořádku vyjádřit se ve smyslu, že „by Rakousko mělo přestat posílat miliony eur do zahraničí“.
Událost jen o kousek starší zase zachytila v televizním debatě „Pro und Contra“ na komerční stanici Puls 4, jak zemský zastupitel za FPÖ Gottfried Waldhäusl na otázku mladé studentky gymnázia, která ho konfrontovala perfektní němčinou s výčitkou, že pokud by návrhy jeho strany vstoupily dříve v platnost, nemohla by ve Vídni existovat půlka její třídy, odpověděl: „Pokud by se tak stalo už dávno, tak by Vídeň byla ještě Vídní.“
Šok nad neomaleností a přímým útokem dospělého politika na mladou studentku ještě dlouho rezonoval veřejným prostorem. A měl za následek i demonstraci na podporu studentů onoho vídeňského gymnázia.
FPÖ je ovšem nyní posílena nečekaným úspěchem v Dolním Rakousku a v aktuálním průzkumu volebních preferencí z 19. února vede i na celostátní úrovni, a to s 27 procenty. S pocitem voličské podpory v zádech si Svobodní dovolují být ve vyjádřeních extrémnější a extrémnější.
Na výročí začátku války na Ukrajině, v pátek 24. února, spadá ještě jedno pro Rakousko specifické vnitropoliticky ožehavé datum — konání takzvaného plesu akademiků. „Akademikerball“ má kořeny v aktivitách buršáckých spolků, které měly tradičně blízko k předválečným prominentním nacistům a do 80. let s bývalou NSDAP nepokrytě sympatizovaly.
Na tento tradiční ples konaný od roku 1952 chodí i nejvyšší představitelé strany FPÖ. Což je samo o sobě dost ošemetné, navíc se ples akademiků od roku 1967 koná v sídle rakouského prezidenta ve vídeňském Hofburgu. Každoročně tato událost vyvolává ve Vídni protesty antifašistů. Nejinak je tomu i letos.
Možnou Achillovou patou rakouských Svobodných je ale právě jejich eventuální podíl na vládě. Zatím Svobodní v čele s Herbertem Kicklem vlastně nemají zájem na tom vládnout a přebírat zodpovědnost. Mnohem více mohou profitovat z jejich opozice vůči „těm nahoře“ — jak s oblibou vedení FPÖ sama sebe identifikuje. A dělají to zatím velmi šikovně.
Rozhodně lépe než rakouští sociální demokraté, kteří by mohli tento moment nespokojenosti s vládními stranami a období, kdy mnoho lidí i v Rakousku pocítilo dopady těžkých časů, využít v prosazení své vlastní politiky. Zatím se jim to vůbec nedaří. A i z toho aktuálně rakouští Svobodní profitují.