Rakouské volby vyhrála pravice, vládnout bude nejspíše s posthaiderovci
Petr JedličkaMladému lidoveckému předsedovi Kurzovi vyšla předvolební taktika a nyní bude sestavovat vládu. Vzhledem k tomu, že právě on rozbil poslední velkou koalici, se očekává, že přizve do nové místo sociálních demokratů posthaiderovské Svobodné.
Nedělní předčasné parlamentní volby v Rakousku vyhrála strana, jež je svou vnitřní proměnou na jaře vyvolala — lidovecky-pravicová ÖVP. Třebaže pravicoví lidovci působili ve všech rakouských vládách nepřetržitě od roku 1987, šli do letošních voleb s image nové síly řízené ráznou rukou mladého předsedy, a to pod názvem Kandidátka Sebastiana Kurze − Noví lidovci.
Podobně jako liberálové na jaře v Nizozemsku se přitom pokusili zacílit i na elektorát krajní pravice, což jsou v Rakousku posthaiderovští Svobodní (FPÖ). A tato snaha se jim vydařila: zatímco před nástupem nového předsedy Kurze dosahovala podpora ÖVP 22 procent a FPÖ 30 procent, v nedělních volbách získala ÖVP 31 procent a FPÖ 26 procent. „Slibuji, že budu bojovat za velké politické změny. Je čas zavést nový politický styl,“ uvedl v neděli k výsledku sám předseda ÖVP Sebastian Kurz v děkovací řeči před stoupenci.
Rakouská sociální demokracie SPÖ, jež dosud s lidovci vládla ve velké koalici, skončila v nedělních volbách těsně druhá před posthaiderovci s 27 procenty. Jde o výsledek srovnatelný se ziskem SPÖ v minulých volbách, a ty s ním vyhrála. Přesto porážka od ÖVP a zisk přibližně stejné podpory jako FPÖ znamenají symbolicky mnoho.
Pouze částečně tedy pomohla SPÖ loňská náhrada starého kancléře Wernera Faymana Christianem Kernem — někdejším šéfmanažerem státních drah s vzezřením Humphreyho Bogarta, jenž projevuje k uprchlíkům poněkud striktnější přístup a výslovně nevylučuje ani koalici s FPÖ. V době Kernova nástupu měla rakouská sociální demokracie podporu 21 procent a FPÖ 31 procent, takže část voličů získala SPÖ zpět; jen těsně druhé místo je ale přesto porážkou.
„I pro Kurze a ÖVP jde o trochu menší vítězství, než předpokládali — strana měla v některých průzkumech podporu až 35 procent. Přesto to bude právě Kurz, kdo bude nyní sestavovat vládu (...) Pro lidovce to bude poprvé od roku 2002, tedy po mnohaleté pauze, kdy vyhrávala volby opakovaně SPÖ,“ hlásil do nedělního vysílání Deutsche Welle Bernd Thomas Rieger, vídeňský zpravodaj stanice.
Do rakouské sněmovny se přes čtyřprocentní práh dostaly ještě dvě další strany, ovšem s minimálním zastoupením. Úspěšnější z nich je liberální NEOS, která si s pěti až šesti procenty polepšila z devíti na deset mandátů. Méně úspěšnou pak Pilzova kandidátka, která vznikla odtržením od strany Zelených. Rakouští Zelení zažili tento rok několik vnitřních krizí, přičemž při první stranu opustilo celé mládežnické křídlo, jež pak vytvořilo neúspěšnou protikandidátku s marginálními rakouskými komunisty, a při další odešel ze strany právě poslanec Peter Pilz — mediálně známý individualista, jenž si vzápětí postavil druhou vzdorkandidátku s několika umělci a intelektuály.
Zelení samotní získali nakonec 3,8 procenta hlasů a do Sněmovny se neostali. Pilzova kandidátka obdržela 4,4 procenta hlasů a bude mít osm mandátů. V dosavadní Sněmovně přitom zelení poslanci obsazovali 24 křesel.
Ani NEOS a Pilzova kandidátka dohromady dnes nedají takovou sílu, aby stačila některé z trojice velkých stran na většinovou vládu. Příštím rakouským kabinetem tak bude buď vláda ÖVP a FPÖ, nebo kabinet SPÖ a FPÖ, anebo další velká koalice.
První pokus na sestavení vlády dostává v Rakousku tradičně lídr nejúspěšnější kandidátky, což je tentokrát lidovec Sebastian Kurz. A vzhledem k tomu, že právě on si letos na jaře prosadil rozpad velké koalice a předčasné volby, je dle pozorovatelů nejpravděpodobnější, že Rakousku povládne v dalších letech Kurzova ÖVP s posthaiderovci.
Změna režimu?
Mezi znalci rakouských poměrů se nyní živě debatuje, nakolik zemi hrozí po proměně ÖVP a pravděpodobném vstupu FPÖ do vlády posun k režimu národoveckého typu. Programově prosazoval Kurz už jako ministr úspěšně uzavření hranic pro žadatele o azyl na takzvané balkánské stezce, zavední zákazu zahalování pro státní zaměstnance, postihování prodeje neschválených verzí Koránu či stanovení stropu na počet uprchlíků, které Rakousko ročně přijme.
Nyní před volbami slíbil ještě uzavření školek, které provozují islámské nadace, centralizaci vyplácení příspěvku žadatelům o azyl a jeho snížení přibližně o třetinu, ukončení výplat příspěvků na děti pracujícím, jejichž děti žijí mimo Rakousko, a postihování států, které odmítnou přijímat svoje deportované občany zpět — například ukončením rozvojové spolupráce. Posthaiderovská FPÖ slíbila naproti tomu zastavení veškeré imigrace do země až do odvolání, zrušení všech integračních programů, protože uprchlíci v zemi zůstávat podle ní nemají, či přistoupení Rakouska ke skupině V4, s jejíž pomocí se má bojovat s „multikulturalismem vnucovaným z Bruselu“.
Větší část účastníků příslušné debaty se dnes domnívá, že lidovci jako mocensky mnohem protřelejší strana nepřipustí, aby se plány FPÖ prosadily ve větší než symbolické míře a poukazují na zkušenost lidovecké vlády se Svobodnými ještě pod Jörgem Haiderem po roce 2000. Lidovci totiž tehdy haiderovce nepustili téměř k ničemu.
Kritikové daného pohledu ovšem upozorňují, že FPÖ si právě tuto zkušenost dobře pamatuje a bude si dávat mimořádný pozor, aby se neopakovala. Předseda FPÖ Heinz-Christian Strache už v předvolebních debatách uvedl, že Svobodní budou chtít posty ministra zahraničí a vnitra, přičemž diplomacii má za ně vést Norbert Hofer, politik známý z loňské volby prezidenta.
V zahraničněpolitických otázkách přitom FPÖ prosazuje i větší vstřícnost k Putinovu Rusku a odvolání veškerých sankcí, jasné Ne vstupu Turecka do EU a ukončení veškeré podpory disidentům a obhájcům lidských práv v zahraničí. Kurz a lidovci mají k zahraniční politice i EU obecně košatější přístup. Konkrétně Kurz chce EU „silnou, štíhlejší a odbyroktatizovanou“, a „klidně i bez Řecka“, přičemž by se rád zasadil o reformu Unie osobně.
Znalci rakouské politiky uvádějí, že sní o zorganizování nového Vídeňského kongresu, kde má být daná reforma domluvena. Konat by se měl už příští podzim, kdy bude Rakousko EU předsedat.
Především: SPÖ naprosto propadla jak u mladých, tak ale i u dělnické třídy. U dělníků - svého tradičního voličstva - dostala jenom 19 procent hlasů! A víceméně stejně bídně dopadla i u mladých voličů.
Jsou jediné dvě skupiny populace respektive voličstva, kde rakouská sociální demokracie dosáhla relativního úspěchu: u státních zaměstnanců - a u důchodců.
A jen tak mimochodem, když už jsme u té dělnické třídy: ta ve své drtivé většině volila tvrdou pravici, anebo přímo fašistoidní pravici.
Jak by asi hleděl Karel Marx na chování "své" dělnické třídy - té, která měla být garantem veškerého sociálního a humánního pokroku?...
Rakouský občan navazuje na svou dlouholetou tradici.
Která je nám zdejšímu lidu dnes i včera setsakra blízká ...bych povzdechl.
Jak řečeno, ve volbách ji podpořili především státní zaměstnanci - a důchodci.
Takže se dá předpokládat že velká část jejich současného členstva je tvořena právě těmi důchodci, kteří stále ještě žijí z tradice té "velké" rakouské sociální demokracie minulých desetiletí.
Ale na co jsem chtěl hlavně poukázat: že v rakouských volbách se potvrdil obecný trend, že sociální demokracie není principiálně schopna oslovit především mladého voliče. Že tedy - obecně řečeno - je daleko spíše stranou minulosti, nežli budoucnosti. A jestli to s ní takhle půjde dál, mohlo by to s ní dopadnout ještě daleko bleději, nežli v době současné. (A tím mám na mysli sociální demokracii všeobecně, ne jen tu rakouskou.)
Když po druhé světové válce poražené nacistické Německo obsadili Spojenci, dospěli k názoru, že je bezpodmínečně zapotřebí německý lid - dozajista ne "vyměnit", v ryze fyzickém smyslu, ale v každém případě naprosto od základu proměnit. Proměnit ho v jeho smýšlení, v jeho způsobu chování, v jeho životních i politických hodnotách.
Za tím účelem byly zásadně přebudovány, demokratizovány státní instituce, změněny zákony, byla demokratizována výchova. A - přes všechny příležitostné excesy - nelze popírat, že tento jejich čin se jim povedl, a současný německý lid je něčím už naprosto jiným, nežli byl v onom ruce nula.
A teď otázka na Vás, pane Nusharte: byl tento počin (západních) Spojenců legitimní - anebo měli raději německý lid zachovat netknutý v tom samém stavu, jak ho tady zanechal Adolf Hitler?