V rakouských prezidentských volbách zvítězil expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Favorizovaného haiderovce Norberta Hofera porazil ovšem jen o 31 tisíc hlasů z 5,5 milionu. Jak hodnotíte takový výsledek?

Je to těsné, ale vítěz je vítěz. Je dobré si připomenout, že po prvním kole měl Van der Bellen o 14 procent méně hlasů a všichni předpovídali, že druhé kolo je jasné. Dokonce i mediální debata během druhého kola připomínala spíše jakési panáčkování kolem kandidáta FPÖ Hofera. Viděno touto optikou se Van der Bellenovi podařilo přetáhnout všechny rozmrzelé voliče a voličky, kteří najednou nevěděli, koho volit, protože jejich staré strany byly ze hry.

V českých reakcích se úleva mísí — navzdory vítězství progresivnějšího z kandidátů — i se skepsí: těsné vítězství Van der Bellena se nahlíží spíše jako velmi těsná prohra Hofera, která prý není žádným důvodem k radosti. Já jsem přesvědčená, že celou věc jde vzít i za druhý konec — v době, kdy se po Evropě etabluje krajní pravice jako legitimní alternativa, a kdy Van der Bellena po prvním kole takřka nikdo z politické třídy nepodpořil, bychom měli jeho zvrat ve druhém kole chápat jako důvod k optimismu.

Proč vyhrál nakonec právě Van der Bellen?

Tuhle volbu rozhodli středoví voliči — ti se zřejmě nakonec přeci jen přiklonili k evropskému kandidátovi. Část voličů odrazovala hrozící izolace Rakouska.

A hlubší příčiny? Do jaké míry odráží výsledek voleb pohyb či proměnu v rakouské společnosti? O čem vypovídá?

Je příznačné, že proti sobě v rakouských prezidentských volbách stáli právě Van der Bellen a Hofer. Jejich světy dokonale ilustrují proměnu politické mapy: pravolevý ideologický spor je nahrazen bojem mezi konzervativním nacionalismem a evropským liberalismem. Takže zatímco Norbert Hofer je ochráncem tradičních křesťanských hodnot a zavedených společenských pořádků, podle nichž tvoří rodinu muž a žena s jasně vymezenými rolemi, Alexander Van der Bellen je zastáncem Rakouska moderního, otevřeného, a tím pádem i proevropského.

Jaký bude podle vás Van der Bellen prezident?

Van der Bellen byl vždy známý svou principiálností. Když se blokovaly české hranice kvůli Temelínu, nesouhlasil s tím. Suverenitu kdysi okupovaného státu ctil více než princip čisté energie. Byla to pro něj neadekvátní forma protestu. A právě tato schopnost rozlišovat ve složitých společenských kauzách více úrovni problému z něj učiní dle mého soudu dobrého prezidenta.

Rakouská veřejnost má plné zuby politického pragmatismu a technokratismu. Van der Bellen jí nabízí státnickost a morálnost, byť mohou v jeho podání působit pro tradičně založené příliš radikálně. Věřím, že bude umět najít cestu, jak národ spojit, jak vystupovat v jeho jménu.