V rakouských prezidentských volbách zvítězil expředseda Zelených Alexander Van der Bellen. Favorizovaného haiderovce Norberta Hofera porazil ovšem jen o 31 tisíc hlasů z 5,5 milionu. Jak hodnotíte takový výsledek?

Je to těsné, ale vítěz je vítěz. Je dobré si připomenout, že po prvním kole měl Van der Bellen o 14 procent méně hlasů a všichni předpovídali, že druhé kolo je jasné. Dokonce i mediální debata během druhého kola připomínala spíše jakési panáčkování kolem kandidáta FPÖ Hofera. Viděno touto optikou se Van der Bellenovi podařilo přetáhnout všechny rozmrzelé voliče a voličky, kteří najednou nevěděli, koho volit, protože jejich staré strany byly ze hry.

V českých reakcích se úleva mísí — navzdory vítězství progresivnějšího z kandidátů — i se skepsí: těsné vítězství Van der Bellena se nahlíží spíše jako velmi těsná prohra Hofera, která prý není žádným důvodem k radosti. Já jsem přesvědčená, že celou věc jde vzít i za druhý konec — v době, kdy se po Evropě etabluje krajní pravice jako legitimní alternativa, a kdy Van der Bellena po prvním kole takřka nikdo z politické třídy nepodpořil, bychom měli jeho zvrat ve druhém kole chápat jako důvod k optimismu.

Proč vyhrál nakonec právě Van der Bellen?

Tuhle volbu rozhodli středoví voliči — ti se zřejmě nakonec přeci jen přiklonili k evropskému kandidátovi. Část voličů odrazovala hrozící izolace Rakouska.

A hlubší příčiny? Do jaké míry odráží výsledek voleb pohyb či proměnu v rakouské společnosti? O čem vypovídá?

Je příznačné, že proti sobě v rakouských prezidentských volbách stáli právě Van der Bellen a Hofer. Jejich světy dokonale ilustrují proměnu politické mapy: pravolevý ideologický spor je nahrazen bojem mezi konzervativním nacionalismem a evropským liberalismem. Takže zatímco Norbert Hofer je ochráncem tradičních křesťanských hodnot a zavedených společenských pořádků, podle nichž tvoří rodinu muž a žena s jasně vymezenými rolemi, Alexander Van der Bellen je zastáncem Rakouska moderního, otevřeného, a tím pádem i proevropského.

Jaký bude podle vás Van der Bellen prezident?

Van der Bellen byl vždy známý svou principiálností. Když se blokovaly české hranice kvůli Temelínu, nesouhlasil s tím. Suverenitu kdysi okupovaného státu ctil více než princip čisté energie. Byla to pro něj neadekvátní forma protestu. A právě tato schopnost rozlišovat ve složitých společenských kauzách více úrovni problému z něj učiní dle mého soudu dobrého prezidenta.

Rakouská veřejnost má plné zuby politického pragmatismu a technokratismu. Van der Bellen jí nabízí státnickost a morálnost, byť mohou v jeho podání působit pro tradičně založené příliš radikálně. Věřím, že bude umět najít cestu, jak národ spojit, jak vystupovat v jeho jménu.

Rakušané tu od Bruna Kreiského zoufale prahnou po vizi. Vize, kterou jim nabízí Van der Bellen, je v mnohém radikální a neotřelá. Mnozí z ní mají přirozeně strach. Pokud to však Van der Bellen bude umět komunikovat, může být dobrým lídrem Rakouska.

Byly letošní prezidentské volby v Rakousku něčím výjimečné i z hlediska politické kultury, stylu debat, kampaní či reakcí veřejnosti?

Byly to volby, ve kterých opravdu o něco šlo. Nebyla to volba mezi stranami vládní koalice, nebylo předem rozhodnuto. Pro zavedené volební pořádky rakouské druhé republiky to byla novinka. To se projevilo i na veřejné diskuzi, kdy po duelu mezi oběma kandidáty Rakušané pohoršeně vykřikovali, že se přeci nelze takhle hádat. Viděno zahraniční optikou je přitom celkem logické, že se kandidáti ve volebním duelu nijak zvlášť nemilují a že je duelová logika nutí stát proti sobě dost zřetelně, aby voliči rozeznali, proč právě jeden, a ne druhý.

Poté, co soukromá televize ATV odvysílala speciální duel bez moderátora, jsem sama měla pocit, že je taková zkušenost pro Rakousko přínosná. Rakouská politická kultura konsensu, která se tu léta pěstovala, jej de facto odtrhla od reality politiky 21. století…

Celé drama vyvrcholilo pondělním sčítáním hlasů. Vyslalo to skvělý signál všem, kteří léta nechodí volit: rakouské volby byly krásným dokladem toho, jak jsou jednotlivé hlasy důležité pro další směřování společnosti. Uvidíme, jak tohle napínavé finále ovlivní politickou mrzutost, kterou rakouská veřejnost trpí už od devadesátých let.