Ani vítězství v zářijových volbách, ani novoroční krach vyjednávání ostatních stran nezajistily nakonec rakouským Svobodným (FPÖ) vládu. Rakouská krajní pravice zůstane i v aktuálním volebním období v opozici. Rozhodla o tom nejprve nesmlouvavost, s níž sám předseda FPÖ Herbert Kickl o vládní účasti vyjednával. Dvojici tradičních rakouských stran — konzervativním lidovcům (ÖVP) a sociální demokracii (SPÖ) se následně podařilo obnovit vzájemné rozhovory a nakonec vtáhnout do koalice i malou liberální stranu NEOS.

„Vše se nakonec seběhlo relativně rychle. Zvlášť návrat NEOS do vládních rozhovorů byl překvapivý. Udál se jen asi týden před tím, než byla uzavřena koaliční smlouva,“ uvedl pro DR Kim Son Hoang z rakouského Standardu.

ÖVP, SPÖ a NEOS přijaly nakonec programový kompromis, jejž ještě v zimě odmítaly. Pokud by se jim teď dohodnout nepodařilo, musely by se v Rakousku konat předčasné volby, jež by dle průzkumů vyhráli opět Svobodní s více než 35 procenty. V září ve volbách přitom získali 29 procent.

V čele nového kabinetu stojí nový předseda lidovců Christian Stocker. On i ostatní ministři se ujali funkcí v pondělí 3. března.

„ÖVP a SPÖ mají v kabinetu po šesti postech, přičemž ÖVP bude řídit vnitro, obranu, hospodářství a zemědělství, SPÖ finance, spravedlnost, práci, dopravu a zdravotnictví. (…) NEOS získali ministerstvo školství a zahraniční, přičemž šéfkou diplomacie se stala jejich předsedkyně Beate Meinlová-Reisingerová,“ připomíná rakouský Standard.

Program a rizika

Hlavními deklarovanými ambicemi nové vlády jsou zajištění stability, obnova prosperity a prosazení několika větších reforem. Ty se mají týkat zejména dostupnosti bydlení, stability penzijního systému, zvládání přistěhovalectví a stimulace ekonomiky.

Sociální demokracii se podařilo do vládního programu prosadit zmrazení výše nájmů na rok a poté zastropování povolených nárůstů. ÖVP si zase prosadila zpřísnění imigrační politiky, například pozastavení politiky spojování rodin, snížení benefitů či zahájení transferů odmítnutých azylantů do zvláštních návratových center.

Liberální NEOS chce provést velkou reformu rozšiřující celodenní vzdělávací programy, zavádějící povinné dva roky školky či zakazující mobilní telefony ve školách. V oblasti práce se počítá s navýšením rozpočtů příslušných úřadů. V oblasti daní s vybíráním bankovní taxy, která má přinášet půl miliard eur ročně.

V rámci reformy důchodové politiky mají být senioři motivováni různými daňovými úlevami a příspěvky na zdravotní pojištění, aby zůstávali déle na pracovním trhu.

Formát nové rakouské vlády zapadá do jednoho z celoevropských trendů, v rámci něhož se snaží klasické strany bránit mocenskému vzestupu nacionalistických a krajně pravicových populistů vytvářením širokých protikoalic. Zčásti je to dnes vidět například i v povolebním Německu, jasněji potom na Balkáně.

Znalci u podobných formátů vždy připomínají, že díky velké parlamentní síle mívají vzniklé vlády potenciál výrazně posunout politický vývoj v zemi. Zároveň ale bývají tvořeny ideologicky nesourodými stranami, a tak se často stává, že se vnitřně samy zablokují — což zpravidla pomůže populistické opozici. Za příklad zde může sloužit opět sousední Německo.

Rakouští Svobodní již proti nové vládě zahájili kampaň s tím, že jde v podstatě o pokračování dosavadní nepříliš úspěšné černo-zelené koalice a že nedokáže prosadit žádnou smysluplnou změnu. Rakouská ekonomika je přitom už dva roky v recesi, a tak těžko předpokládat, že nová koalice uspěje, nebude-li se snažit opravdu všestranně a intenzivně.