O velkých nesourodých koalicích, vytvářených kvůli rostoucímu zastoupení krajních a destruktivně protestních stran, se v EU mluví v poslední době nejčastěji v souvislosti s Německem. Po volbách z podzimu 2024 nicméně takové vlády vznikají i ve třech dalších evropských státech: v Rakousku, Rumunsku a Bulharsku.

V každé z těchto zemí mají široké koalice „z nouze“ už svoji specifickou tradici. V každé zároveň reagují na tentýž evropský trend. „(Vzato celoevropsky) běží o reakci na vzestup nových radikálních stran i fragmentaci politického spektra (…) Velké koalice vznikají stále dále, a to i přesto, že obvykle ani jednoho ze zúčastněných pro další volby neposílí,“ shrnují Marco Morini a Matthew Loveless v tematické studii pro IPSR.

V Rakousku se další velká koalice formuje po sedmiletém období, kdy zemi vládly koalice konzervativců z ÖVP a krajní pravice z FPÖ, respektive ÖVP a Zelených. Děje se tak v reakci na další radikalizaci FPÖ zejména ve vztahu k Rusku a zároveň výsledky zářijových voleb, které FPÖ vyhrála.

Velká koalice by měla být tentokrát nově tříčlenná, tradiční velkokoaliční partnery — konzervativce z ÖVP a sociální demokraty z SPÖ — musí kvůli většině doplnit ještě liberální strana NEOS. Podle kolegů z rakouského Standartu se tak vyjednávání táhnou ještě více, než je v Rakousku obvyklé.

„Žádná ze stran nechce vypadat, že se dává příliš lacino. Všechny musí též uspokojit vlastní členstvo. Pokud by jednání postupovala příliš rychle, snadno by zavládlo přesvědčení, že některý z partnerů ustoupil více než jiný,“ píše na vysvětlenou Sebastian Fellner z rakouského Standartu.

V Rumunsku proti Rusku

V Rumunsku proběhly parlamentní volby na začátku prosince, a to poněkud ve stínu nevídaného rušení voleb prezidentských. Sice méně výraznou, ale i tak nadpoloviční většinu křesel se přitom podařilo získat stranám dosavadní velké koalice zformované proti proruskému bloku a krajní pravici.

Aktuální jednání se vedou opět mezi vůdčími silami klasické levice a pravice — sociální demokracií (PSD) a Národně liberální stranou (PNL) — plus uskupením maďarské menšiny UDMR.

Poněkud stranou stojí zatím protikorupční liberální strana Aliance pro záchranu Rumunska (USR), která vznikla v minulé dekádě právě v reakci na vládnutí PSD a PNL, avšak po letošních volbách vyjádřila ochotu vstoupit do vlády rovněž. Rozhovory s ní se ovšem dle posledních zpráv teď dost zadrhávají.

„Pořád jen slyšíme, že děláme problémy tam nebo onde. Jak pak budovat koalici? (…) Podle našich informací chystají novou vládu jen PSD a PNL s menšinami,“ cituje rumunský server HotNews své zdroje v rámci USR.

Bulharské složitosti

V Bulharsku se skládá aktuální vláda v kontextu vleklé politické krize, v rámci níž se za poslední tři roky volil parlament hned sedmkrát. Jako pokaždé od roku 2001 vede jednání předseda pravicově proevropské, ale pověstně zkorumpované strany GERB a mnohonásobný premiér Bojko Borisov. Na většině se přitom musí dohodnout s koalicí protikorupčních stran a iniciativ Dotáhněme změnu — Demokratické Bulharsko, která se zformovala původně proti němu.

Do bulharského parlamentu se dostávají tradičně jak různé variety krajněpravicových bloků, tak lidoví protestní populisté a proruské subjekty. V táboře sbírajícím hlasy turecké menšiny je navíc řadu let dominantní figurou oligarcha a mediální magnát Deljan Peevski, se kterým nechtějí protikorupční strany jednat také.

Podle kolegů z bulharského Mediapoolu se letos státotvorné strany alespoň trochu poučily z minulých zkušeností a koaliční jednání vedou na základě předem dohodnutého syžetu. Úspěch rozhovorů přesto není ani tak zaručen, o produktivním spoluvládnutí nemluvě.

„V parlamentních kuloárech se již diskutuje i o možnosti vypsání dalších, tedy celkově osmých mimořádných voleb, a to na duben 2025,“ hlásil z Bulharska před Vánoci novinář Mediapoolu Krasen Nikoliv.

Velké či velmi široké koalice mají v současnosti v EU také například Irsko, Dánsko či Belgie, zde ale nevznikly přímo z nouze či politické nutnosti. Naopak přibrány do vlády byly krajně pravicové a nacionálně populistické strany již dříve ve Finsku a na Slovensku, přičemž v Itálii a Maďarsku kabinety přímo vedou. V roce 2024 vznikly v EU další dvě vlády s účastí krajní pravice, a to v Chorvatsku a v Nizozemsku.