Rumunské zoufání: spor o prezidentské volby pozvedl zejména krajní pravici
Petr JedličkaNejvýraznějšímu z rumunských nacionálních populistů Georgi Simionovi se podařilo po zrušení loňských voleb zmobilizovat všechny nespokojence. Nové volby dost možná vyhraje. Jeho strana AUR už zároveň vede v průzkumech do parlamentu.
Oficiálně mělo jít o tah proti ruskému vměšování a za záchranu regulérních voleb, politicky však opatření prospělo zejména krajní pravici. Řeč je o sérii kroků, jimiž rumunské úřady v minulých měsících nejprve zneplatnily kontroverzní první kolo podzimní volby prezidenta, a následně zakázaly jeho proruskému vítězi Călinu Georgescuovi znovu kandidovat — s odvoláním na „legální náležitosti“, respektive probíhající vyšetřování.
Nové prezidentské volby probíhají teď v květnu a výsledky jsou zatím jednoznačné: první kolo vyhrál 4. května lídr hlavní krajněpravicové formace v zemi (AUR) George Simion; získal 41 procent hlasů, což je o osmnáct procentních bodů víc než Georgescu loni ve zneplatněných volbách. Do druhého kola 18. května jde tak jako jasný favorit.
Simionova AUR přitom zároveň mohutně narostla v průzkumech pro příští parlamentní volby — z prosincových 18 procent stoupla na aktuálních 27 procent. Dnes je tak s odstupem nejpopulárnější stranou ve státě.
Za hlavní příčinu jevu analytikové shodně označují úspěšné sesbírání protestních hlasů z různých táborů, které se Simionovi v posledních měsících podařilo. Podobně, i když svým způsobem, hovoří ostatně i sám kandidát: „Tyto volby nebyly o tom či onom kandidátovi, ale o každém Rumunovi, jemuž se lže, který je ignorován, ponižován, a přesto má ještě stále sílu věřit v naše práva a identitu a brát se za ně,“ napsal Simion po prvním kole na sociální sítě.
V rámci EU je Rumunsko jednou ze zemí, kde se politici klasických stran snaží čelit posilování krajní pravice velkými pestrými protikoalicemi. Dalšími takovými jsou aktuálně Rakousko, Bulharsko a v četných ohledech i Francie nebo Německo.
Rumunská situace je specifická tím, že hlavní tradiční strany — středopravou PNL a sociálnědemokratickou PSD — vnímají i ostatní neextremistické subjekty jako z velké části přežité a zkorumpované a samy se vůči nim vymezují. Fronta proti krajní pravici tak často eroduje. Společný postup zde také komplikují osobní konflikty mezi výraznými politiky.