Normalizace krajní pravice se stává normální
Jan-Werner MüllerJe rozdíl, když politici hlavního proudu mluví jako krajní pravice a když s ní přímo spolupracují. Jejímu nástupu, jak jsme toho svědky v současné Evropě, pak totiž lze zabránit už jen těžko.
Několik týdnů před spolkovými volbami, které se konají 23. února, zažilo Německo politické zemětřesení. Hlavní opoziční strana, středopravicová Křesťanskodemokratická unie (CDU), využila při schvalování svého návrhu ve spolkovém sněmu vůbec poprvé podporu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD).
Předseda CDU Friedrich Merz, dlouhodobě považovaný za příštího kancléře, zdůvodnil tento krok neochotou ostatních stran řešit otázku migrace. Ačkoli návrh hlasování nakonec nepřinesl nic konkrétního, obranný val demokratických politických stran před krajní pravicí byl prolomen. Německo už nelze nazývat jednou z posledních velkých demokracií v Evropě, kde není krajní pravice „normalizována“.