„Pryč s migranty, pryč s vládnoucími elitami, pryč s protikoronavirovými opatřeními.“ Když se Herbert Kickl stal před třemi lety předsedou rakouské pravicově populistické strany Svobodných (FPÖ), právě kritika covidových opatření mu vynesla popularitu a jeho straně rostoucí preference. Další munici ke kritice vlády mu přinesla energetická krize v předchozích dvou letech, na niž vládnoucí koalice lidovců a zelených dlouho jen obtížně reagovala.

S otázkami migrace a azylové politiky pak Svobodní ovládli kampaň do voleb do Evropského parlamentu v červnu letošního roku a stejný cíl si kladou i pro nadcházející neděli, kdy Rakušané volí dolní komoru parlamentu. Podle předvolebních průzkumů jim tato strategie zatím vychází.

Herbert Kickl je hlavní postavou těchto voleb. Při předvolebních setkáních i televizních vystoupeních pokračuje v ostré rétorice, která je mu vlastní již od doby, kdy v FPÖ působil více než deset let jako generální tajemník pro komunikaci s veřejností, a připravoval projevy tehdejším šéfům Jörgu Haiderovi a Heinzi Christianu Strachemu.

Voličům slibuje jednoduchá řešení problémů migrace a sebe jako „lidového“ kancléře, který jediný lidem naslouchá. V otázkách azylové politiky se inspiruje přístupem Viktora Orbána v sousedním Maďarsku, blízká je mu i Alternativa pro Německo, od které se Svobodní jako jedna z mála evropských populistických stran po jarním skandálu nedistancovala.

Kickl je ovšem výrazným tématem i v předvolebních kampaních jeho politických oponentů. Všechny strany, které mají šanci do parlamentu vstoupit, povolební spolupráci s předsedou Svobodných kvůli jeho radikálním názorům odmítají. Případnou koalici se Svobodnými bez Herberta Kickla některé strany ovšem nevylučují. Navzdory vší kritice mají ke Svobodným blízko zejména lidovci, s nimiž vládnou na zemské úrovni v Dolním Rakousku a Salcbursku.

Herbert Kickl by však dle svých vyjádření jinou než kancléřskou roli v nadcházející vládě nepřijal. Rakousko tak pravděpodobně čekají vyjednávání o koalici „poražených“.

Propad lidovců i zelených

Největší propad preferencí připadá na vládnoucí stranu lidovců. Ta předchozí volby pod tehdejším předsedou Sebastianem Kurzem vyhrála do velké míry také díky tématu regulace migrace, které Kurz přebral od Svobodných. V limitech právního státu však není jednoduché příchod azylantů omezit, Rakousko — ještě — není Maďarsko. Migrační politika se tedy výrazně nezměnila, v poslední době naopak s integrací cizinců přibývají problémy, které se týkají i běžných Rakušanů, jako je nedostatek míst na školách nebo radikalizace mladých lidí s migračním pozadím.

Současně s obtížným řešením energetické krize a ekonomických problémů, které rakouským domácnostem přinesla, je tak vládní angažmá lidovců pro velkou část jejich voličů zklamáním.

Podobnou bilanci má i působení menší vládní strany — Zelených. Té se přes silnějšího koaličního partnera nepodařilo prosadit svůj hlavní závazek — schválení zákona na ochranu klimatu — a také v oblasti obnovitelných energií zůstal vládou přijatý zákon daleko za původními očekáváními.

Červnový rozpor v koalici kvůli evropskému zákonu o obnově přírody, pro který ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová hlasovala přes nesouhlas lidové strany, byl jen poslední kapkou v dlouhodobých neshodách koaličních partnerů a pokračování jejich spolupráce po nadcházejících volbách je tak jen těžko představitelné.

Nejpravděpodobnější se v současném rozložení sil, předpovídaném předvolebními průzkumy, tedy jeví spojení lidovců s dosud opozičními sociálními demokraty a liberálními reformisty NEOS (Neues Österreich). Pro ty by vládní účast byla premiérou, ale také apelem, aby jako nejslabší koaliční partner nekopírovali osud německých liberálů FDP, kteří se působením v současné spolkové trojkoalici propadli v průzkumech preferencí pod hranici volitelnosti.

Do povolební matematiky ovšem mohou ještě zasáhnout úspěchy malých stran, ať už recesistické Pivní strany nebo komunistů, kteří v posledních letech zaznamenali výrazné úspěchy na komunální úrovni. Obě strany se v předvolebních průzkumech pohybují kolem čtyřprocentní hranice, která v Rakousku umožňuje vstup do parlamentu, a mohou těžit z hlasů mladých lidí — v Rakousku je možné volit již od šestnácti let — i z případné nižší účasti voličů, unavených z dlouhé předvolební kampaně.

Předběžný výsledek bude znám po uzavření volebních místností v neděli večer, do konečného výsledku ovšem mohou ještě v následujících dnech promluvit korespondenční hlasy, které tvořily při minulých volbách více než pětinu odevzdaných hlasů.