Evropská krajní pravice se shodne na migraci či Green Dealu. Štěpí ji Ukrajina
Daniel KoteckýEvropské pravicově populistické strany se podle naší analýzy volebních programů vesměs shodují na protiimigrační politice či odmítnutí Zelené dohody. Hlavní dělicí linií je však otázka vztahů s Ruskem a pokračující podpory Ukrajiny.
Zastavit imigraci, skoncovat s evropskou byrokracií, odstoupit od Zelené dohody. Analýza volebních programů čtrnácti významných evropských krajně pravicových stran ukazuje, že ve svých erbovních tématech před volbami do Evropského parlamentu se dané strany převážně shodují.
Přesto mezi nimi panují dílčí rozdíly ve strategických otázkách či v míře razance, se kterou k tématům přistupují. Hlavním štěpícím bodem mezi stranami populistické radikální pravice je pak otázka podpory Ukrajiny a vztahů s Ruskou federací.
„Vede se teď vážná debata o konkrétní účasti krajně pravicových stran na vládě, nejen o jejich vzestupu,“ vysvětluje Nicolai von Ondarza, který se zabývá výzkumem politického systému Evropské unie na Německém institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky.
Prognózy expertů na evropskou politiku přitom předpovídají výrazný nárůst mandátů krajně pravicových stran zastoupených ve skupinách Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a Identita a demokracie (ID).
Obě frakce, které jsou z většiny poskládané právě ze stran krajní či tzv. tvrdé pravice, by pak společně mohly skončit celkem s větším počtem křesel než tradičně druhá největší středolevá skupina Socialisté a demokraté. V následné analýze přibližujeme konkrétně, na jakých programových bodech se krajně pravicové strany shodují a v čem se liší.
Postoj k Evropské unii
Téměř všechny předmětné strany ve svých programech kritizují přílišnou byrokracii Evropské unie, nedostatek transparentnosti a kontrolu všeho „těmi nahoře“. Mnohé rovněž uvádějí, že je třeba zmenšit administrativní aparát EU. Dílčí neshody však panují ve strategických otázkách, především do jaké míry je Evropská unie reformovatelná.
Při podrobnějším čtení programů je často patrné jednoznačné odmítnutí Evropské unie. Nejdále zachází německá Alternativa pro Německo (AfD), jež požaduje přímo zrušení EU, a česká Svoboda a přímá demokracie v koalici s Trikolorou (dále jen SPD). Ta sice explicitně nevyzývá k vystoupení z EU, ale požaduje referendum o členství a počítá s tím, že EU bude časem nahrazena organizací „úzce spolupracujících evropských suverénních národů“.
Jen o krok dříve se zastavuje Vlámský zájem (BG), který vyzývá ke zrušení Evropského parlamentu a navrhuje zachovat pouze Radu EU a Komisi.
„Hlavním štěpícím bodem mezi stranami populistické radikální pravice je otázka podpory Ukrajiny a vztahů s Ruskou federací.“
---------------------------
Nemůžeme řadit například Roberta Fica a Georgiu Meloniovou na stejnou stranu pravolevého politického spektra (i když se shodnou v odmítnutí migrace a Green Dealu a štěpí je postoj k Ukrajině). Fico se ale Koteckému nehodí, tak ho vynechal.