Velkým motivem uplynulých evropských voleb v České republice bylo zvýšení volební účasti, a to zejména na takzvaných periferiích. Souhlasíte s tím, že volby rozhodla mobilizace periferie?

Volební účast v evropských volbách je tradičně malá, i když nyní o něco narostla. Tentokrát lze nárůst na úrovni obcí skutečně identifikovat hlavně na periferiích. Zásadní byl zvláště aspekt nejvyššího dosaženého vzdělání, neboť mobilizace proběhla především v oblastech s nižším vzděláním, které se se zmíněnými periferiemi překrývají.

V čem jsou periferie, hovoříme-li o nich v českém kontextu, charakteristické?

Periferie v českém kontextu obvykle kategorizujeme na vnitřní a vnější. Vnějšími míníme oblasti podél státních hranic, typicky Ústecký a Karlovarský kraj, sever Olomouckého a Moravskoslezského kraje, což jsou oblasti charakteristické vyšší nezaměstnaností, nižším dosaženým průměrným vzděláním, nedostupností různých služeb, vyšší mírou exekucí, větší mírou vylidňování.

Vnitřní periferie obvykle leží na hranicích krajů. Jde o oblasti, odkud je to daleko ke krajskému městu jakožto regionálnímu centru, třeba lokality na hranicích Středočeského kraje s ostatními kraji. Nerad bych paušalizoval, neznamená to, že úplně všem lidem v těchto oblastech se žije špatně a jsou chudí, ale bavíme se o socioekonomických vzorcích, které jsou tu statisticky více přítomné. A tyto vzorce se jednoznačně projevují ve volebním chování jak z hlediska povahy volby, tak volební účasti.

V devadesátých letech v těchto oblastech, především na Ústecku, byli silní Republikáni Miroslava Sládka, případně KSČM, v druhé půli minulé dekády se tam etablovalo hnutí ANO, které se na tyto oblasti přeorientovalo, ačkoliv původní těžiště její podpory bylo v socioekonomicky silnějších lokalitách.

Na Moravě, kde jsou periferie v něčem odlišné, si naopak vysokou podporu drží hnutí SPD, což je dáno mimo jiné efektem kandidáta. Okamurovci jsou silní na střední Moravě, na Kroměřížsku a Hané, protože Okamura pochází z Bystřice pod Hostýnem a za tento region byl už v roce 2012 zvolen do Senátu. V prezidentských volbách těmto oblastem kraloval nejprve Miloš Zeman, loni Andrej Babiš. Naopak strany současné vlády jsou v těchto oblastech systematicky neúspěšné.

Kterým stranám vyšší volební účast na periferiích v letošních evropských volbách pomohla? Platí, že je to zejména opozice vůči současné vládě a antisystém?

Nárůst účasti na periferiích, jak se zdá z analýz, které jsem zatím dělal, pomohl především stranám opozice vůči vládě Petra Fialy (ODS). Nejvíce naopak uškodila koalici Spolu, protože v oblastech, kde jsou její členské strany dlouhodobě silné, účast stagnovala nebo mírně poklesla. Mobilizovat své voliče se však nepovedlo ani dalším vládním hnutím, STAN a Pirátům: druzí jmenovaní citelně ztratili zejména na Liberecku a východě Čech, udrželi si spíše velká města, Prahu a Brno.

Poražení odcházejí především Piráti a částečně také STAN, které zastínila koalice Spolu. Je možné, že mnozí voliči dali přednost „jistotě“ v podobě velké koalice před „rozhádaným“ a rozděleným pomyslným PirStanem.

Naopak oblasti, v nichž narostla volební účasti, korelovaly s lokalitami, kde je silné hnutí ANO: tomu tedy vyšší volební účast prospěla primárně. Vyšší účast na periferiích pomohla i koalici Stačilo! a spojenectví Přísahy s Motoristy sobě, ale ne v takové míře jako Babišovu hnutí. Samozřejmě nemůžeme s jistou říci, že hlavním mobilizačním prvkem byla nespokojenost s vládou Petra Fialy, ale na základě vzorců volební účasti a podpory pro opoziční hnutí je to vysoce pravděpodobné.

Skokanem voleb se stala koalice Přísahy a klausistických Motoristů sobě, vedená influencerem Filipem Turkem. Kde se tento fenomén vzal, kdo jsou z hlediska volební geografie jeho voliči?

Přísaha Roberta Šlachty se o hlasy voličů ucházela už v posledních sněmovních volbách, a přestože šlo o nové hnutí, její zisk nebyl vůbec špatný a skončila těsně pod pěti procenty. Už tehdy byl v mapě rozložení volební podpory Přísahy zřetelný fenomén, jejž ve volební geografii označujeme jako efekt kandidáta. Šlachta měl výrazně vyšší volební podporu v oblasti svých domovských Pohořelic na jižní Moravě, kde měl volební jádro.

Spojení hnutí Přísaha s Motoristy sobě se mi napoprvé zdálo zvláštní, ale skutečně zafungovalo: hlavně díky tématům jako Green Deal, zákaz výroby nových aut se spalovacími motory nebo elektromobilita. Důležitou se rovněž ukázala osobnost Filipa Turka, vlivného a silného na sociálních sítích. Svou roli mohla hrát i neúspěšná antikampaň hnutí STAN vůči Turkovi, ale netroufám si odhadovat, jak velkou.

Na mapě volební podpory Přísahy a Motoristů se zopakoval efekt kandidáta na Pohořelicku, což se spojilo s velkými volebními zisky v severních Čechách, a zejména na Mladoboleslavsku, tedy nápadně v oblastech, kde je velká zaměstnanost v automobilovém průmyslu.

Mapa podpory Přísahy s Motoristy je však na první pohled fragmentovaná, mozaikovitá, a krom zmíněných Pohořelic a Mladé Boleslavi se z ní trendy, ať už větší shluky podpory či neúspěchu, čtou ztěžka. Zdroje volební podpory Přísahy a Motoristů tak byly různorodé, nešlo o mobilizaci jedné konkrétní, specifické skupiny voličů.

V některých volebních analýzách se objevovala hypotéza, že Filip Turek převzal část vyhraněněji pravicových voličů ODS. Dá se vysledovat z map nějaká korelace s oblastmi, kde jsou silní občanští demokraté nebo Spolu?

Celkově je korelace mezi předešlými výsledky ODS z roku 2019 a Přísahou a Motoristy velmi malá nebo spíše neexistuje. Je však pravda, že Přísaze a Motoristům se dařilo v oblastech, kde bývala tradičně silná i ODS, například na Mladoboleslavsku a Plzeňsku. V kontextu celé země identifikovat systematický přeliv nelze, ale jednoznačně to vybízí to k dalšímu zkoumání.

Kde se vzali voliči koalice Stačilo! — specifického spojení KSČM a marginálních stran s celebritami konspirační scény typu Ondřej Dostál, Petra Rédová či Zdeněk Jandejsek?

To je zajímavý případ, protože jsem očekával jejich úspěšnost spíše v bývalých Sudetech a tradičních regionech KSČM na Ústecku a Karlovarsku, v severozápadních Čechách. Ale ve výsledku to takto není: největší podporu měla koalice Stačilo! na Jesenicku a na střední Moravě, tudíž oproti rozložení podpory samotné KSČM v předchozích volbách jsou patrné rozdíly.

Vymizel tradiční pás podpory KSČM na pomezí Jihočeského kraje, Vysočiny a Jihomoravského kraje od Jindřichova Hradce po Znojmo. V Ústeckém kraji voliče zřejmě převzalo již dříve hnutí ANO.

Jinými slovy v oblastech, kde je dlouhodobě silný také Tomio Okamura a kde se patrně KSČM a SPD střetávaly o voliče, se koalici Stačilo! podařilo převzít část voličů SPD. Okamurovci zřejmě nedokázali svá témata uchopit tak jasně jako koalice Stačilo!. Voliči radikálních stran navíc mnohdy hledají nové impulzy a to jim v těchto volbách teoreticky mohla obměněná KSČM nabídnout.

Máte vysvětlení, kde a proč ztratilo hnutí SPD?

Tomio Okamura letos nebyl dle mého názoru tolik vidět a byl zastíněn protihráči, což je vzhledem k tomu, jak důležité je pro EU téma migrace — poměrně překvapivé. Jak už jsem řekl, voliče jim převzala především koalice Stačilo!, ale v některých oblastech pravděpodobně i hnutí ANO, které se politicky obměňuje, hraje i na nativistickou linku v rámci kritiky migrace a v rámci protivládní opozice je nejvíce vidět. Z těchto soubojů hnutí SPD zkrátka odešlo poražené.

Myslíte si, že jde v případě úspěchu Stačilo! a Přísahy s Motoristy o krátkodobé vzepětí, které nepřekročí rámec evropských voleb, nebo se tyto dva nové subjekty etablují na antisystémové scéně?

Rozporuplných výsledků jsme v těchto evropských volbách nebyli svědky pouze v České republice. Napříč celou Evropskou unií buď radikální pravice narůstala, jako ve Francii, Itálii či Německu, nebo naopak — jako ve Skandinávii — její podpora upadala.

V tuzemsku jsme sledovali úpadek „tradiční“ krajní pravice SPD, a naopak růst projektu Stačilo! nebo velmi specifického aktéra v podobě Přísahy a Motoristů. K jejich dlouhodobému etablování jsem skeptičtější, ale je možné, že mě překvapí podobně, jako mě překvapil jejich aktuální výsledek v evropských volbách. Příští sněmovní volby budou v Přísaze už patrně zase stát na Robertu Šlachtovi, protože jejich hlavní postava těchto voleb, Filip Turek, bude v Bruselu. Přísaha samozřejmě bude muset najít způsob, jak na nynější úspěch navázat už na podzim v krajských volbách.

Obecně jako větší problém vidím spíše mainstreamizaci krajní pravice než nárůst otevřeně radikálně pravicových stran. Témata, která dříve zvedala výhradně krajní pravice, se etablovala a operují s nimi i strany, jež bychom do tradičních kategorií krajní pravice neřadili. Názory, které byly ještě nedávno relativně tabu, jsou dnes norma.

Řešení, které tyto strany v reakci na obavy voličů nabízejí, jsou v rozporu s principy liberální demokracie, pluralismu, dělby moci. Co se může stát, když se podobné subjekty dostanou k moci, se reálně ukázalo v orbánovském Maďarsku nebo při útoku na Kapitol za podpory odcházejícího prezidenta USA Donalda Trumpa. Nejde tedy zdaleka jen o Green Deal či automobilitu: tyto aktéři prostřednictvím podobných témat usilují o zisk moci, kterou mohou následně užívat v rozporu s demokratickými principy.

VOJTĚCH PETRŮ