Bratři Itálie, přátelé ODS: hrozba svobodě projevu a inklinace k fašismu

Giorgio Cadorini

Vládnoucí italská strana Bratři Itálie se sice naoko hlásí k evropským hodnotám, ve skutečnosti nepokrytě odkazuje k fašismu. Svědčí o tom nejen útlak migrantů či pronásledování novinářů, ale i snahy o pevnější uchopení moci ve státě.

Meloniová se týden před evropskými volbami výslovně přihlásila k odkazu postfašistického Italského sociálního hnutí, na které odkazuje plamen s italskou trikolorou. Foto Andreas Solaro, AFP

Nejsilnější italská vládní strana Bratři Itálie představuje nepochybně vážné riziko pro demokracii. Předsedkyně Bratrů Giorgia Meloniová je přitom zároveň předsedkyní Strany evropských konzervativců a reformistů, do níž byli Bratři Itálie připuštěni, když jí předsedal Jan Zahradil z Občanské demokratické strany.

Navzdory nepochybnému nebezpečí pro demokracii a právní stát je v českém prostředí běžnou praxí přehlížet autoritářské rysy italské krajní pravice. Nebezpečí je o to větší dnes, kdy jí vládní postavení poskytuje nové příležitosti pro spojenectví s dalšími autoritáři. Přitom však je přístup k nejsilnější italské vládní straně nejen v České republice, ale často i na evropské úrovni zjevně odlišný než třeba k Orbánově straně Fidesz — Maďarská občanská unie.

Ukázku takové snížené bdělosti vůči Bratrům Itálie poskytl nedávno v českém veřejném prostoru rozhovor moderátora Českého rozhlasu Jan Bumba s novinářem Ondřejem Houskou. Host mluvil o Meloniové jako o někom, kdo se zasadil o zlepšení migrační politiky z Afriky do Evropy. Uvedl, že Meloniová otevřela cesty pro legální migraci a předložil nepravdivý údaj, že „výrazně navýšila počty lidí, kteří mohou přijet do Itálie“. Její politika podle něj vede k tomu, že se „mnohem lépe spolupracuje se zeměmi, odkud migranti pochází“.

Podpora útoků na migranty, útoky na novináře

Jinak řečeno: lépe se spolupracuje s diktátory a válečníky, kteří ovládají země, odkud migranti pocházejí, nebo země, kterými procházejí. Italská vláda potvrdila dohody s libyjskými náčelníky — zděděnou od předchozích italských vlád — a uzavřela dohodu s tuniskou diktaturou. Itálie dodává vozidla a cvičí ozbrojence, které nedemokratické režimy používají jak k násilnému pronásledování migrantů, tak k násilné represi opozice.

Nepřijatelné kroky italské vlády vedené Bratry Itálie se ovšem netýkají jen zahraniční politiky, ale také vlastního demokratického uspořádání Italské republiky, protože mohou způsobit trvalé narušení rovnováhy mezi jednotlivými složkami moci ve státě a společnosti.

Po svém nástupu k moci v roce 2022 zaútočila vláda na nezávislost veřejnoprávních médií a radikálně změnila obsazení ve vedení televize RAI. Nové vedení zrušilo populární programy a rozloučilo se se známými osobnostmi a novináři. Zbylí novináři si stěžují na snahy ovlivnit jejich práci. Největší rozruch letos vzbudilo zrušení už nahlášeného vystoupení spisovatele Antonia Scuratiho, který měl mít slavnostní řeč při příležitost výročí osvobození od fašismu.

Snahy ovlivnit vysílání ovšem neskončily ve veřejnoprávní sféře. Velmi znepokojující bylo bezdůvodné zadržení tří novinářů — včetně fotografa Corriere della Sera — a jejich zadržení po dobu konání demonstrace, kterou měli pokrýt. Itálie se během posledního roku v žebříčku svobody médií Reportérů bez hranic propadla z jednačtyřicátého na šestačtyřicáté místo ze sta osmdesáti — Česká republika zaujímá sedmnácté místo.

Snahy uchvátit výkonnou moc

Italská ústava byla sepsána po druhé světové válce a výrazně dbá na rovnováhu a vzájemnou nezávislost mezi jednotlivými složkami moci ve státě tak, aby se znemožnila převaha výkonné moci, která před sto lety usnadnila nastolení fašistické diktatury. Unikátní je i ve světovém měřítku silná pozice justice.

Odstranit její nezávislost se stalo záměrem návrhu ústavního zákona, který 29. května předložila vláda. Obsahuje tři opatření. Zaprvé se má oddělit profesní dráha státních zástupců a soudců, což povede k větší závislosti státních zástupců na ministerstvu. Další změna se týká obsazování justiční rady, hlavního orgánu justiční samosprávy, která už nebude volená, nýbrž obsazovaná na základě losování. Kromě toho už nebude justiční rada oprávněna konat disciplinární řízení, která přejdou pod pravomoc nově zřízeného disciplinárního soudu.

Postup vůči italským veřejnoprávním médiím a státním zástupcům připomíná politiku slovenské vlády v čele s Ficovou stranou SMER-SD. Analogické jsou i vazby s kriminální organizací 'Ndrangheta, které na Slovensku zkoumal novinář Ján Kuciak v době, než byl zavražděn. Bratři Itálie jsou pak v italském parlamentu stranou, jež počtem zadržených členů dominuje v rámci vyšetřování zločinů 'Ndranghety.

Oslabení justice doprovází i oslabení parlamentu — tedy zákonodárné moci — a rovněž i prezidenta republiky. Naproti tomu skokově sílí postavení předsedkyně vlády. V listopadu vláda schválila návrh ústavního zákona, který má zavést přímou volbu předsedy vlády, jenž setrvává ve funkci pět let a jehož strana má zaručeno pětapadesát procent míst v parlamentu. Prezident tedy ztratí na složení vlády veškerý vliv — a její předsedkyně nadto získá pravomoc navrhovat rozpuštění parlamentu. Po schválení vládních návrhů vznikne státní uspořádání, kde bude výkonná moc výrazně zvýhodněna a k tomu soustředěna do rukou jediné osoby.

Není žádným tajemstvím, že právě o nastolení silné autoritářské vlády Bratrům Itálie jde. Meloniová se naposledy 31. května, týden před evropskými volbami, výslovně přihlásila k odkazu italské republikánské pravice počínaje Italským sociálním hnutím. Proto, jak prohlásila, převzali Bratři Itálie do svého znaku plamen s italskou trikolorou, symbol Italského sociálního hnutí. Pro úplnost: plamen plane z Mussoliniho hrobu.

Svým prohlášením Meloniová odmítla výzvu plamene se zbavit, kterou vznesla senátorka Liliana Segreová, přeživší vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byla internována za Mussoliniho Italské sociální republiky v letech 1943—1945.

Liliana Segreová, přeživší holokaustu, byla v roce 2018 jmenována italským prezidentem Sergiem Mattarellou doživotní senátorkou za mimořádné zásluhy v sociální oblasti. Foto Fondazione Giannino Bassetti, Flickr

Neblahá tradice postfašismu

Italské sociální hnutí je strana, která po vzniku demokratické republiky v roce 1948 navázala na neblahý odkaz Italské sociální republiky. Čestným předsedou se stal Rodolfo Graziani, odpovědný za zvěrstva fašistické Itálie v Libyi a v Etiopii a odsouzený za svou činnost během války.

Ještě před ním byl čestným předsedou Junio Valerio Borghese, bývalý velitel čet X MAS, které páchaly válečné zločiny v severojaderské oblasti, v době členství v Italském sociálním hnutí rovněž odsouzený za svou činnost za Italské sociální republiky. Po několika letech ovšem Borghese hnutí opustil a v roce 1970 se pokusil o puč, po jehož ztroskotání se uchýlil do frankistického Španělska.

Italské sociální hnutí se ale spojuje hlavně s dalším činitelem Italské sociální republiky Giorgiem Almirantem, taktéž odsouzeným za svou dřívější činnost, který vedl stranu přes dvacet let. Během jejího předsednictví zaplatil v roce 1982 uprchlému teroristovi Carlu Cicuttinimu ve Španělsku operaci, která mu umožnila změnu tónu hlasu. Cicuttini před uprchnutím z Itálie nastražil bombu, která zavraždila tři italské vojáky, jež předtím vylákal na místo činu anonymním telefonátem. Dnešní Bratři Itálie se k této tradici bezostyšně hlásí.

Ač první místo kandidátky ve všech volebních obvodech nyní zaujímá Meloniová, je prakticky jisté, že nevymění předsednictví vlády za křeslo v Evropském parlamentu. Dvojkou ve volebním obvodě, kam patří mimo jiné města Milán, Turín a Janov, je Carlo Fidanza. O tomto europoslanci Bratrů Itálie jsem už v Deníku Referendum psal v souvislosti s kauzou, kdy jej investigativní novináři natočili, jak žádá o finanční podporu pro volební kampaň muže, kteří se mu představili jako lobbisté. Celá situace se odehrála v prostředí Bratrů Itálie, kteří pořádali v Miláně vystoupení Alexandra Dugina.

Myslím, že uvedené skutečnosti jsou dostatečně jasným dokladem, že Bratři Itálie představují pro demokracii skutečnou hrozbu a že jakákoli demokratická strana hodná toho jména by se jakýchkoli aliancí s nimi měla vystříhat.