↗

Zatímco dopady naší nadměrné spotřeby tisíce kilometrů odsud přinášejí reálné ničivé dopady a lidé odtud přicházejí na naše hranice hledat útočiště před krizí, kterou ani v nejmenším nezpůsobili a která obnáší reálné záplavy a reálné ožebračování, krajní pravice, jež bojuje proti ambicióznější klimatické politice, beze špetky ironie hlásá, že nás „zaplavují“ a přicházejí „ožebračit“ uprchlíci. Foto Alessandro Grassani, UN

Je to bludný kruh. Miliony lidí přicházejí o své domovy v klimatických katastrofách — a krajní pravice zneužívá jejich neštěstí ke zvýšení svého vlivu. A když se jí to podaří, využívá ho pak mimo jiné k odbourávání politických opatření na ochranu klimatu. Oteplování se tím urychluje — a o to více lidí pak přichází o střechu nad hlavou. Pokud popsaný bludný kruh nedokážeme prolomit, stane se ústředním motivem naší éry.

Studie nedávno publikovaná v časopise Nature definuje „niku lidského klimatu“ — teplotní a srážkový interval, v němž se lidským společnostem daří. Lidé se soustřeďují v klastrech světa, kde nám klima prospívá, ale v mnoha regionech se zmíněná nika zmenšuje.

Okolo 600 milionů lidí se už ocitlo na územích, která přestávají být v důsledku globálního oteplování vhodná k životu. Současná globální klimatická politika směřuje k oteplení o 2,7 stupně do roku 2100. Při takovéto trajektorii se zhruba dvě miliardy lidí ocitnou mimo niku obyvatelnosti do roku 2030 a do roku 2090 to bude 3,7 miliardy.

Pokud by vlády udržely globální nárůst teplot na dohodnuté hranici 1,5 stupně Celsia, množství lidí vystavených extrémním teplotám by se snížilo pětinásobně. Pokud by naopak na klimatickou politiku zcela rezignovaly, vedlo by to k nárůstu teplot o 4,4 stupně Celsia. Projekce pro daný případ je taková, že by do konce století 5,3 miliardy lidí žilo v podmínkách, které by byly buď životu nebezpečné, anebo s ním neslučitelné.

Takové podmínky obnášejí četné extrémní události a zvýšenou úmrtnost, mimo jiné v důsledku teplotních šoků, dále nedostatek vody, propad výnosů plodin a šíření infekčních chorob. Uvedené statistiky přitom neberou v potaz důsledky stoupajících hladin moří, které by z domovů vyhnaly další stovky milionů lidí.

Meteorologické stanice v Perském zálivu již zaznamenaly teplotu mokrého teploměru — jedná se o kombinaci tepla a vlhkosti — za hranicí, ve které většina lidí už nedokáže žít (jednalo se o 35 stupňů Celsia při stoprocentní vlhkosti). V meteorologických stanicích na pobřeží Rudého moře, v Ománském zálivu, v Mexickém zálivu, v Kalifornském zálivu a v západních částech jižní Asie k tomu naměřené hodnoty neměly daleko.