Oligarchie v České republice není jen pojem pro to, co se stane, když na podzim Andrej Babiš znovu vyhraje volby. V situaci, kdy extrémně narůstá majetková nerovnost a s tím spojená lidská nespokojenost vede k podpoře krajní pravice, je na čase mluvit o oligarchii jako o zásadním celosvětovém problému. Současná situace v USA je přímým důkazem toho, jaký dopad na svět má hrstka nejbohatších, uzurpujících si politickou moc.

Dvě nejsilnější české politické strany se snaží přesvědčit voličstvo, že stojí proti sobě. V některých otázkách tak tomu skutečně je. Oba póly ale mají společnou zásadní věc, a to věrnost zájmům oligarchů, kteří chtějí vydělávat na životech běžných lidí. Silná politická uskupení jsou zde pod vlivem fosilní lobby hrstky miliardářů, jimž jejich kapitál zajišťuje téměř neomezenou moc, na kterou musíme upozorňovat a které je nutné se postavit.

Tváří v tvář geopolitickým hrozbám, nástupu fašismu, změně světového řádu a bezprecedentnímu nebezpečí klimatického kolapsu je potřeba jasně říci zásadní fakta. Například, že za klimatickou změnu mohou fosilní korporace, jež o rizicích svého podnikání věděly už v sedmdesátých letech, ale rozhodly se vědomě a strategicky relativizovat a popírat vědu a lhát o dopadech tohoto průmyslu.

Tyto korporace globální oteplování způsobují a měly by platit za jeho ničivé důsledky, které na ně navíc dopadají mnohem méně než na obyčejné lidi. Místo toho ale platí klimatické dezinformátory a tak trochu kohokoliv, kdo bude opakovat jejich špinavý vykořisťovatelský narativ.

Je tomu tak i v českém kontextu. Korporace ale nejsou nějakou abstraktní entitou. Jejich majitelé mají konkrétní jména. Jednou z klíčových korporací je skupina Sev.en Česká Energie v čele s Pavlem Tykačem.

Ve jménu staré dobré normality

Pavel Tykač, jeden z nejbohatších Čechů, jenž zbohatl na kuponové privatizaci, byl dvakrát obviněn z vytunelování skupiny CS Fondy a podniká v energetickém sektoru. Mimo jiné vlastní nadnárodní holding Sev.en Global Investments s doly a elektrárnami v USA, Austrálii, Velké Británii a Vietnamu.

V České republice vlastní společnost Sev.en Česká Energie, pod kterou patří například elektrárny Počerady a Chvaletice, které jsou vůbec nejvíce znečišťujícími společnostmi u nás. Emitují nejen skleníkové plyny, způsobující klimatickou katastrofu, ale i množství zdraví ohrožující rtuti.

Česká společnost je energetické transformaci a ochraně životního prostředí pozitivně nakloněná. Fosilní oligarchové tedy musí vyvíjet stále větší snahu, aby si svou moc a svůj zdroj bohatství udrželi a aby veřejnost udrželi poslušnou jejich zájmům. I Pavel Tykač tak začíná více vystupovat ve veřejném prostoru.

Manipuluje stát, aby dotoval hnědouhelné elektrárny, jak ukázal tzv. Lex Tykač, podezřele výhodně dodává elektřinu do několika státních institucí, má dobré známé mezi vysokými politiky, sponzoruje pravicová média, jako jsou Konzervativní noviny, a nakupuje fotbalové kluby.

Založil si také názorový blog, kde oslavuje dravý kapitalismus bez regulací, kritizuje evropskou ekologickou politiku nebo relativizuje sankce uvalené na Rusko. Šíří dezinformace, které například zpochybňují fakt, že stoupající množství oxidu uhličitého v atmosféře způsobuje rostoucí světovou teplotu. Přitom se zaštiťuje svobodou slova a kritickou diskusí.

Následně přiznává, že sponzoruje Alianci pro rodinu, Institut Václava Klause nebo Sdružení pro obranu svobody slova, jež organizuje například Konzervativní kemp, kde probíhají „kritické diskuse lidí z širokého názorového spektra“. V praxi to ale vypadá tak, že na energetickém panelu na tomto kempu hovořil Pavel Tykač, ředitel Pražské plynárenské Pavel Janeček, přední český odpůrce Green Dealu Alexandr Vondra a předseda Motoristů a manažer Institutu Václava Klause Petr Macinka.

Toto názorové spektrum není ani široké, ani kritické. Jde o popírače vědeckého konsenzu, představitele krajní pravice a podnikatele, kteří udělají cokoliv proto, aby svůj byznys zachovali ve hře.

Studenti jsou moc levicoví, vychováme si vlastní

Pavel Tykač začal spolu s miliardářem a zbrojařem René Holečkem, který má také své vazby na přední české politiky, sponzorovat vysokou školu CEVRO. Díky jejich penězům tato instituce v lednu 2025 získala status univerzity. Škola sama sebe nazývá konzervativní univerzitou — ostatně vznikla z think-tanku ODS, který straně mimo jiné připravoval volební kampaně.

Zakladatelem CEVRO je Ivan Langer, bývalý ministr vnitra s konexemi na organizovaný zločin devadesátých let. Dále na této škole působí například přední český nekritický podporovatel Izraele Tomáš Pojar, obdivovatel Donalda Trumpa Alexandr Vondra, bývalý poradce Andreje Babiše Cyril Svoboda, zbrojař Lubomír Kovařík. Přednášeli tu mimo jiné Petr Nečas, Mirek Topolánek a Roman Joch.

Pavel Tykač prohlašuje, že chce konečně neideologické vzdělávací instituce. Jeho univerzita se sama k ideologii hlásí, peníze pobírá od uhlobaronů a je prorostlá politiky ODS. Studenti této školy jsou tedy přímo ovlivňováni penězi vydělanými na ničení jejich budoucnosti, a navíc budou produkovat takové výzkumy, které se hodí zájmům vládnoucí elity. CEVRO jim otevírá dveře k bezpečným kariérám vládních úředníků, novinářů a politiků podporujících systém přesně takový, jaký ti nejbohatší nastaví.

Zatímco na veřejných univerzitách jsou vysoce akademicky kvalifikovaní pedagogové odměňování nedůstojnou mzdou, na univerzitě CEVRO jsou bývalí nebo i současní politici ODS, popírající vědecké závěry a šířící dezinformace, štědře placeni fosilním oligarchou a zbrojařem.

To, že si fosilní oligarchové musí platit už i vysoké školy, znamená jediné. Jejich špinavé podnikání je v ohrožení. Veřejnost vidí a vnímá klimatickou změnu a chápe důležitost změny politické.

Svět, ve kterém nejbohatší zvyšují svoje jmění drancováním planety a chudnutím ostatních obyvatel, nemá budoucnost. Působení Pavla Tykače dokládá tezi Naomi Kleinové, že fosilní průmysl nemůže fungovat bez podkopávání demokracie.

Potřebujeme komunitní energetiku z obnovitelných zdrojů, která bude sloužit nám všem. Budoucnost není v rukou oligarchů, ale v rukou obyčejných lidí, kteří si uvědomují svou sílu v organizovaných hnutích, jež promění prohnilý systém odspodu. Nástrojů je řada: protest, vytváření alternativních politických uskupení, podpora nezávislé žurnalistiky a vědy nebo třeba nejrůznější formy komunitního života.

Oligarchové vystupují z pozadí. Známe jejich jména. A víme, že nás je víc.