Oligarchie v České republice není jen pojem pro to, co se stane, když na podzim Andrej Babiš znovu vyhraje volby. V situaci, kdy extrémně narůstá majetková nerovnost a s tím spojená lidská nespokojenost vede k podpoře krajní pravice, je na čase mluvit o oligarchii jako o zásadním celosvětovém problému. Současná situace v USA je přímým důkazem toho, jaký dopad na svět má hrstka nejbohatších, uzurpujících si politickou moc.

Dvě nejsilnější české politické strany se snaží přesvědčit voličstvo, že stojí proti sobě. V některých otázkách tak tomu skutečně je. Oba póly ale mají společnou zásadní věc, a to věrnost zájmům oligarchů, kteří chtějí vydělávat na životech běžných lidí. Silná politická uskupení jsou zde pod vlivem fosilní lobby hrstky miliardářů, jimž jejich kapitál zajišťuje téměř neomezenou moc, na kterou musíme upozorňovat a které je nutné se postavit.

Tváří v tvář geopolitickým hrozbám, nástupu fašismu, změně světového řádu a bezprecedentnímu nebezpečí klimatického kolapsu je potřeba jasně říci zásadní fakta. Například, že za klimatickou změnu mohou fosilní korporace, jež o rizicích svého podnikání věděly už v sedmdesátých letech, ale rozhodly se vědomě a strategicky relativizovat a popírat vědu a lhát o dopadech tohoto průmyslu.

Tyto korporace globální oteplování způsobují a měly by platit za jeho ničivé důsledky, které na ně navíc dopadají mnohem méně než na obyčejné lidi. Místo toho ale platí klimatické dezinformátory a tak trochu kohokoliv, kdo bude opakovat jejich špinavý vykořisťovatelský narativ.

Je tomu tak i v českém kontextu. Korporace ale nejsou nějakou abstraktní entitou. Jejich majitelé mají konkrétní jména. Jednou z klíčových korporací je skupina Sev.en Česká Energie v čele s Pavlem Tykačem.