Svět se obrací naruby. Český uhlobaron a oligarcha Pavel Tykač ve svém komentáři, který působí, jako by jej ve skutečnosti psala umělá inteligence nebo marketér typu Marka Prchala, pro Seznam zprávy vyzývá k „národní neposlušnosti vůči Evropské unii“. Do úst si přitom bere Rosu Parksovou rebelující proti segregačním zákonům a amerického teoretika spravedlnosti Johna Rawlse.

Neposlušnost je však z principu nástrojem utlačovaných vůči mocným, a tedy vůči lidem, jako je například majitel Sev.en Energy. Je třeba si rovnou říct, že Tykačovi o žádnou revoltu vůči moci nejde. Jde mu o vyvolání sporu mezi dvěma typy oligarchů, z něhož by těžil jeho byznys.

Není to tak dávno, co desetitisíce lidí po celé Evropě používali nástroj občanské neposlušnosti proti uhelné infrastruktuře. Mnozí čtenáři Deníku Referendum ostatně jistě navštívili důl či elektrárnu Sev.enu a nebylo to v rámci komentované prohlídky. Možná i proto si uhlobaron sílu neposlušnosti uvědomil a snaží se ji nyní převést na národní úroveň.

A Tykač v tom zdaleka není první, protože myšlenku strategické neposlušnosti vůči institucím Evropské unie jako první rozvíjely různé levicové iniciativy i strany. První jí otestovalo v roce 2015 Řecko, když se chtělo vzepřít zdrcující politice škrtů nadiktované takzvanou Trojkou — Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Řecká vzpoura proti frankfurtským bankéřům tehdy dopadla neslavně, protože útok na fungování jádra evropského finančního světa vyvolal až neuvěřitelně silnou reakci, kterou od té doby evropské finanční i politické instituce nezopakovaly.

Občanská neposlušnost je slovy Martina Luthera Kinga z jeho dopisu z birminghamského vězení způsobem, jímž si neprivilegovaní dokážou vymoct diskusi s mocnými. Ta národní by tudíž logicky měla být jen prodlouženou rukou té občanské v měřítku globalizovaného světa, kde reálnou moc drží nadnárodní instituce, jako je výše zmiňovaná Trojka.

Ukrást a zneužít

Nástroj národní neposlušnosti si nicméně v posledních letech osvojily státy jako Maďarsko a Polsko, které si skrze ni chtěly vymoct ústupky vůči evropské snaze bránit klima, pomáhat lidem na útěku nebo udržet při životě právní stát. A udělali z ní prodlouženou ruku národních oligarchů proti těm globalizovaným.

Není proto divu, že Tykač ve svém článku zmiňuje právě tyto příklady, zatímco o Řecku mlčí. Český oligarcha totiž kvituje jen vzpoury a neposlušnost, která neohrozí jeho zájmy a zisky. Kdyby ostatně skutečně chtěl pomoct obyčejným lidem, nevykrucoval by se z povinnosti platit severočeským obcím stovky milionů za rekultivace.

Bouřit se například proti ETS 2 a sociálním dopadům s ním spojeným je namístě, stejně jako otevřít debatu o kompenzacích nákladů, které tato politika přinese. Jsou to však právě fosilní firmy Tykačova typu, kdo tady roky brání čistým řešením a odklání do svých kapes peníze určené například na zateplování domů, které mohlo dopady reformy emisních povolenek výrazně zmírnit. Psal jsem o tom už v roce 2022, kdy se ještě dalo na dopady ETS 2 systematicky připravit, ale kdy to oproti dnešní době nepřinášelo laciné politické body.

Oligarchie proti oligarchii

Úhelným problémem Tykačovy „neposlušnosti“ je, že by ji případně vedli lidé, jež pomáhá vychovávat v Institutu Václava Klause či si je získal už v minulosti. Tedy osoby poplatné fosilnímu průmyslu, jejichž hlavním cílem by nebylo vyvolat spor s Evropskou unií kvůli zlepšení sociální situace obyčejných lidí, ale kvůli udržení moci a bohatství národních oligarchů, kteří je platí. Adresátem tlaku by přitom byli konkurenční globální oligarchové, kteří v institucích Evropské unie dohlížejí na to, aby tamní zelená politika skutečně nebyla sociální a nepomáhala obyčejným lidem.

Podoba neposlušnosti bude vždy odpovídat tomu, jaké máme ve společnosti rozložení sil. Pro tu autenticky lidovou, která zahrne klíčové společenské problémy tkvící v nespravedlivém rozložení bohatství, jež Evropská unie, už dávno v područí oligarchie, většinově pomáhá udržovat, musíme něco udělat všichni. A začít bychom měli opozicí vůči politikům, kteří se zde i prostřednictvím peněz od lidí, jako je Tykač, za dva týdny chopí moci.