Tykač nechce platit obcím za škody, jeho žena posiluje vlivovou síť

Radek Kubala

Pavel Tykač se snaží ušetřit na kompenzacích severočeským obcím za ekologické škody. Jeho manželka Ivana Tykač mezitím rozšiřuje politický vliv prostřednictvím think tanku Solvo. Proti oligarchům je nutné se bránit dřív, než bude pozdě.

Tykačova společnost Sev.en Energy hledá všechny možné způsoby, jak ušetřit na úkor severočeských obcí zasažených těžbou uhlí. Přestože má podle výpočtu báňského úřadu vyplatit více než 800 milionů korun, chystá se jim podle Deníku N poslat o půl miliardy méně. Foto Karelj, WmC

U manželů Tykačových se v posledních týdnech dějí věci. Zatímco Pavel Tykač hledá způsoby, jak ušetřit na úkor státu i lidí žijících poblíž jeho dolů, Ivana Tykač rozšiřuje svou vlivovou síť skrze think tank Solvo. Rostoucímu vlivu této oligarchické rodiny se přitom stát měl bránit už dávno.

Deník N na začátku měsíce odhalil, že Tykačova společnost Sev.en Energy hledá všechny možné způsoby, jak ušetřit na úkor severočeských obcí zasažených těžbou uhlí. Přestože má podle výpočtu báňského úřadu vyplatit více než 800 milionů korun, chystá se jim poslat o půl miliardy méně.

Součástí transakce má být také výkup Tykačových pozemků v dole ČSA státem — za cenu, která je sedmnáctkrát vyšší než obvyklá v dané lokalitě. Takto přemrštěné požadavky si dovoluje klást oligarcha zejména proto, že stát ještě za Babišovy vlády rozhodl, že důl ČSA místo klasické rekultivace projde takzvanou sukcesí, kdy velké části lomu budou ponechány přirozené obnově.

Tento krok lze obecně hodnotit pozitivně. Jak se v ekologickém hnutí říká, rekultivace je jen „pokračováním těžby jinými prostředky“, a proto je přirozená obnova krajiny šetrnější variantou. Příznivě lze i hodnotit to, že ušetřené peníze za neproběhlou rekultivaci si Tykač nesmí nechat pro sebe, ale musí je vyplatit obcím, které desítky let trpí zhoršenou kvalitou ovzduší i života v důsledku těžby.

Právě na tom chce ale Tykač ještě vyrýžovat stovky milionů, které mají jít na obnovu regionu silně zasaženého jeho podnikáním a ve prospěch lidí žijících v severních Čechách. Vzpomeňme na to vždy, až se bude současný majitel fotbalové Slavie profilovat jako hodný a slušný člověk, přítel lidu, dobrý soused.

Bude důležité, zda nakonec stát před uhlobaronem kapituluje, nebo dokáže při dalším jednání peníze pro Severočechy vymoci. Co s uškudlenými penězi by však jistě věděla Ivana Tykač. Ta se do médií dostala už v srpnu, když její vlivový think tank Solvo přivedl do svého týmu novou akvizici — bývalého sociálního demokrata a někdejšího ředitele středoevropského Aspenova institutu Jakuba Landovského.

Ten tak v Solvu doplňuje skutečně bizarní „dream team“: bývalého Babišova marketéra Marka Prchala, exministryni práce za ČSSD a neúnavnou obhájkyni izraelských válečných zločinů Michaelu Marksovou, někdejšího ministra školství Roberta Plagu či senátora a egyptologa Miroslava Bártu. Tato roztodivná skvadra s bohatými konexemi tvoří vlivovou síť, jejímž nepřiznaným — skutečným — cílem je posilování moci rodiny Tykačů v České republice.

Už loni jsem psal, že Tykačovi nebezpečně prorůstají státem. Od té doby navíc majitel Sev.enu začal sponzorovat Institut Václava Klause a z analýzy Re-setu vyšlo najevo, že pobírá miliardy v dotacích. Schopnost postavit se oligarchům a jejich vlivu je však v tuzemské politice vzácná — a právě proto Tykačovi dál posilují svůj vliv, ohýbají pravidla ve svůj prospěch a otevírají si cestu k dalším miliardám z veřejných rozpočtů.

Čím dříve se postavíme rostoucí moci oligarchie, tím větší šanci budeme mít uspět. Začít lze podpisem výzvy Nechceme dotovat oligarchy. Po říjnových volbách, kdy se oligarchové v čele s Babišem pokusí rozebrat zbytky státu, význam občanské společnosti ještě vzroste. Bez účinné obrany nakonec prohrajeme všichni.