Již více než před měsícem pozbyla uhelná elektrárna Počerady výjimky, která jí dovolovala vypouštění nadlimitního množství toxické rtuti. Přesto je nadále v chodu, aniž by limit dodržovala.

Nezákonnou výjimku zrušil soud, provozovatel elektrárny se však odvolává na takzvané integrované povolení, které čtyřnásobně navýšený limit povolilo. Krajský úřad Ústeckého kraje integrované povolení dosud nezměnil, přestože je to jeho povinnost. Krajští úředníci na výzvu nevládních organizací, aby řízení zahájili, přímo odpověděli, že nic takového se nechystají udělat.

Můžeme se jen domnívat, zda ústečtí úředníci neznají zákony nebo elektrárně miliardáře Pavla Tykače nadržují úmyslně. Ať je tomu jakkoli, krajský úřad dál napomáhá přeměňovat státní uhlí na uhlobaronovy zisky, aniž by se ten přitom musel ohlížet na ochranu zdraví obyvatel a dodržování zákonů.

Ani takové umetání cesty ze strany státu však nebrání Tykačovi, aby v médiích nelámal nad Českou republikou a Evropou hůl a raději se nepoohlížel po nákupu elektráren v Americe, Asii a Austrálii — to vše za peníze vydělané ničením životního prostředí v České republice.

Obrázek sobectví a ignorance triumfujících nad veřejným zájmem pak dokresluje fakt, že elektrárna Počerady je největší producent emisí skleníkového oxidu uhličitého i škodlivých oxidů dusíku na našem území — a přitom vyrábí elektřinu na vývoz. Odstavení ekologicky nevyhovujícího a extrémně energeticky ztrátového zařízení ze sedmdesátých let by tak vůbec neohrozilo dodávky elektřiny ani stabilitu sítě.

Pokud krajský úřad odmítá hájit zájem veřejnosti, je na Ministerstvu životního prostředí, aby zjednalo nápravu. Ministerstvo sice již vyzvalo krajský úřad k aktivitě, mělo by však také dokončit staré správní řízení a potvrdit definitivní zrušení soudem zneplatněné výjimky.

Rovněž by mělo jednoznačně odmítnout novou výjimku o níž Pavel Tykač žádá a kterou mu v první instanci, zatím díky odvolání ekologických organizací nepravomocně, přidělil opět starý známý Krajský úřad Ústeckého kraje.

Čas utíká a ministerstvo v čele s Petrem Hladíkem se musí rychle rozhodnout, zda se zařadí k protektorům největšího znečišťovatele nebo se postaví na stranu veřejnosti a právního státu. Věřím však, že se zachová správně a naplní tak slib programového prohlášení vlády, kde se jasně říká: „Omezíme udělování výjimek z limitů pro emise znečišťujících látek.“

Na Ministerstvu průmyslu a obchodu v čele s Jozefem Síkelou zase musejí odolat Tykačovým lobbistům, kteří prosazují do aktuální novely energetického zákona — označované jako Lex OZE 3 — zavedení dotací pro své uhelné elektrárny, na které bychom se kvůli bezohlednému podnikateli skládali zvýšenými účty za elektřinu všichni.