Nenechme nikoho na pochybách: Pavel Tykač nekoupil fotbalovou Slávii jen proto, že by ji měl rád. Moc dobře totiž ví, že jeho byznys patří k těm nejzavrženíhodnějším, které se v České republice provozují.

Jeho elektrárny pálí emisně náročné uhlí, vypouštějí rtuť a další toxické látky v množství, které přesahuje povolené limity a Tykač dlouhodobě vystupuje proti přechodu české energetiky na mnohem bezpečnější, a především čistší a demokraticky vlastněné zdroje. Je to se vším všudy záporná postava, v níž se zrcadlí neblahý vývoj českých zemí po roce 1989.

Nákup Slavie

Fosilní baron a oligarcha Pavel Tykač si před Vánocemi pořídil „malý“ dáreček. Za blíže nespecifikovanou částku koupil od čínské skupiny Citic fotbalový klub Slavie a vršovický stadion Eden. Svému blogu se Pavel Tykač svěřil, že je fandou sešívaných již od dětství.

Pro server Seznam Tykač prohlásil: „Jsem slávista, Slavii mám v srdci. Chodil jsem na ni s tátou a dědou, kteří k ní měli stejný vztah jako já. Považuji ji za národní poklad.“ Kdo by si ale myslel, že Tykač to se Slávií myslí dobře, mýlil by se.

Kromě toho, že fotbalová Slavie je nyní relativně dobrou investicí s šancí zisku ligového titulu a přímého postupu do základní části Ligy mistrů v sezóně 2024/2025, tak její koupě zcela zapadá do dlouhodobé strategie Pavla Tykače polidštit svůj jinak veskrze odpudivý obraz. Jeho podnikání, které se významně podílí na prohlubování klimatické krize, a tím ohrožuje vyhlídky budoucích generací na slušný život, by z něj mělo činit všeobecně zavrhovanou postavu.

Tykač dobře ví, že čas hraje proti němu. S tím, jak evropské státy transformují své energetiky, totiž zdražují emisní povolenky. Výroba energie z uhlí se nemusí vyplatit už za pár let. Na nutnosti rychlého odklonu od uhlí panuje shoda jak ve vědě, tak na mezinárodních klimatických jednáních.

To, že se Pavel Tykač odmítá tomuto faktu přizpůsobit a nadále spaluje uhlí, které už takřka nikdo nechce, by měl být problém především Tykače samého, potažmo jeho podniků předurčených ke krachu. Měl by být vzorem podnikatelského břídilství. Co ale místo toho vidíme?

Státní oligarcha

Pavel Tykač se snaží nejrůznějšími způsoby přesvědčit nás všechny o své nepostradatelnosti. A koupě Slavie je jen jedním z příkladů snahy koupit si prestiž a vliv. V minulých měsících zveřejnila společnost Sev.en Industry Supply, že bude dodávat energii několika českým ministerstvům, včetně Ministerstva životního prostředí, několika státním kulturním organizacím, ale i České poště, Masarykově univerzitě, České zemědělské univerzitě a Správě Pražského hradu.