V zásadě všude je plánovaný, málokde se ale k němu směřuje beze sporu a se vším všudy. Řeč je o takzvaném odklonu od uhlí, to jest o konci spalování uhlí v elektrárnách ve státech střední a východní Evropy. Podle informací poskytnutých Deníku Referendum partnerskými médii v projektu přeshraniční spolupráce PULSE se takřka každá vláda v našem regionu přizpůsobuje evropské linii, dle níž je odklon od uhlí nezbytným krokem k dosažení unijních klimatických závazků.

V každém ze států ale zároveň proces zpomalují četné překážky. Nejzjevnější z nich je dopad na zaměstnanost v uhelných regionech. Podle dat Evropské komise pracovalo k roku 2021 v evropském uhelném průmyslu na 200 tisíc lidí. Z toho takřka 150 tisíc lidí pracovalo v elektrárnách a dolech právě v unijních státech střední a východní Evropy.

Zvláště palčivá je z daného hlediska situace v Polsku, kde se vytěží nejvíce uhlí v celé Evropské unii. Jeho spalováním se sytí 68 procent národní spotřeby tepla a elektrické energie.

V Polsku současně pracuje v uhelném průmyslu přibližně 80 tisíc lidí, což je politicky značná síla. „Horníci se snaží změnám bránit a stále vyhrožují organizováním protivládních demonstrací,“ přiblížil DR novinář Ireneusz Sudak z Gazety Wyborczy.

Navzdory loňskému střídání vlády PiS Tuskovou koalicí nemá Polsko doposud stanoveno jasné datum odklonu od uhlí. Ve vládních materiálech se objevuje rok 2049.

Konkrétní plány polské vlády ohledně žádoucí transformace uhelných regionů a podpory vzniku nových pracovních míst, které by méně zatěžovaly životní prostředí, opakovaně kritizuje Evropská komise.

Dle studie sítě expertních organizací Bankwatch věnující se klimatické politice jsou v polských strategických dokumentech „nedostatečně zohledněny hlavní problémy související s pracovními místy, vylidňováním a rekultivací důlních ploch, a hrozí tak selhání transformace v její realizační fázi, pokud nebude podložena podrobnou strategií.“

Problém i v Bulharsku

Obavy vzbuzuje i ztráta pracovních míst v uhelném sektoru v Bulharsku, kde je přímo zaměstnáno na 16 tisíc lidí a dalších 46 tisíc pracuje ve zpracovatelském a navazujícím provozu.

Novinářka Vladislava Peevaová z bulharského Mediapooolu spojuje rostoucí obavy z konce pracovních míst dokonce i s vlivovými akcemi Ruska a proruských politiků: „Bulharsko má velké zásoby uhlí a uzavírání uhelných dolů i elektráren je proruskými politickými stranami prezentováno jako konec bulharské energetické soběstačnosti,“ uvela pro DR.

Bulharsko plánuje nahradit uhelné zdroje do roku 2032, a to přechodem na spalování zemního plynu a rozvojem obnovitelných zdrojů. V zemi by se měl také stavět nový jaderný reaktor.

V současnosti pak podle Peevaové nejrychleji roste instalovaný výkon obnovitelných zdrojů energie, především solární elektrárny zažívají v Bulharsku nevídaný boom — jen v posledním roce narostl jejich instalovaný výkon o 141 procent.

U nás Tykačovo

V České republice zaznívají obavy ze ztráty pracovních míst v uhelném průmyslu nejhlasitěji z okruhu majitele uhelné korporace Sev.en Pavla Tykače a jemu nakloněných hlasů v médiích.

V březnu tohoto roku dle serveru Seznam Zprávy hrozil Tykač brzkým uzavřením svých elektráren, což by znamenalo propuštění tří tisíc zaměstnanců.

Podle energetického experta Hnutí DUHA Jiřího Koželouha však Tykač vyjádřeními o zániku pracovních míst hlavně vydírá stát a veřejnost: „Pavel Tykač napřed prosazoval prodlužování těžby a spalování uhlí a sliboval, že zajistí levnou elektřinu. Nyní naopak straší, že elektřinu nebude vyrábět už příští rok, aby dostal od státu peníze,“ uvádí Koželouh.

Podle tiskové zprávy, ve které Hnutí DUHA, Greenpeace a další ekologické organizace reagovaly na tvrzení Pavla Tykače, má tvorbu případných nových pracovních míst v rukou přímo Tykačova společnost. Po ukončení těžby totiž Sev.en plánuje vznik nových pracovních míst při rekultivačních pracích. Rovněž Sev.en chce dále prostory bývalých dolů využít pro budování obnovitelných zdrojů, kde zaměstnanecké pozice také vzniknou, tvrdí ekologické organizace.

Past kapacitních plateb

Podle Jaroslava Bicana z Greenpeace mají veřejná prohlášení Pavla Tykače ještě i jinou finanční motivaci, která s budoucností uhlí rovněž souvisí: „Sev.en Energy uhlobarona Pavla Tykače dlouhodobě prosazuje kapacitní platby na uhelné elektrárny, které by mu pomohly udržet jeho výnosný fosilní byznys.“

Mechanismus kapacitních plateb má teoreticky dotovat fungování elektráren zamýšlených jako záložní zdroje v případě nedostatku elektrické energie z hlavních zdrojů během špiček.

V důsledku ovšem může prodloužit životnost uhelných zdrojů, a naopak zpomalit rozvoje zdrojů obnovitelných: prostředky půjdou místo na větrné turbíny, modernizaci sítě nebo budování úložišť na provoz emisně náročných uhelných elektráren.

Na zavedení mechanismu se s Evropskou komisí dohodlo sedm členských států unie kvůli obavám z nedostatku energie. Česká republika mezi nimi zatím není, ale na jednání o výjimce se připravuje.

Faktem zůstává, že rentabilita těžby a spalování uhlí se závratným tempem snižuje a podobné kapacitní mechanismy mohou vázat veřejné rozpočty k nákladným platbám.

Konkrétně v polském případě navíc dle Ireneusze Sudaka sanuje státní kasa ztráty uhelného průmyslu s cílem zajistit sociální a politický smír. Polská vláda tak odsouvá problém konce spalování uhlí do budoucnosti.

„Debatovaný deadline v roce 2049 je natolik vzdálen myšlení lidí, že si neumí představit hloubku změny, která přijde možná dříve, než si myslí,“ doplnil pro DR Sudak.

Využít příležitost

Experti dlouhodobě upozorňují, že celá střední a východní Evropa potřebuje zachytit vlnu rozvoje čisté energie, která se v posledních letech šíří kontinentem.

„Konec spalování uhlí je nutností a rychle se blíží. Potřebujeme proto bez odkladů zrychlit výstavbu zdrojů využívajících u nás dostupnou a bezemisní energii Slunce a větru, investovat do pružného řízení sítí a akumulačních systémů,“ uvedl pro DR energetický expert Edvard Sequens.

„Pokud se (střední a východní Evropě) nepodaří zachytit aktuální vlnu, bude to mít neblahé ekonomické a bezpečnostní důsledky,“ doložil Paweł Czyżak, analytik think tanku EMBER.