Česká vláda dnes schválila klíčovou novelu energetického zákona, takzvaný Lex plyn. Jde o návrh novely energetického zákona skupiny vládních poslanců vedené ministrem průmyslu a obchodu Lukášem Vlčkem ze Starostů, kteří s ní přišli nečekaně před Vánoci a tlačili na její brzké schválení. Novela má urychlit budování nových paroplynových elektráren a další navazující infrastruktury.

Podle důvodové zprávy novely zákona má nová legislativa „zajistit stabilitu přenosové soustavy v době snižování využití fosilních paliv a přechodu na nízkoemisní technologie.“ Zároveň ale autoři novely nestanovují konkrétní pravidla pro tento přechod.

Vedle toho jde novela na ruku provozovatelům uhelných elektráren, jako je ČEZ a Sev.en uhlobarona Pavla Tykače — umožňuje totiž vyplacení náhrad „přiměřených zisků“ provozovatelům v případě, že se jejich elektrárna stane ztrátovou, avšak nezbytnou pro zajištění stability přenosové sítě. Peníze na tyto náhrady má zajistit prostřednictvím zvýšení systémové složky ceny elektrické energie společnost ČEPS, která provozuje českou přenosovou síť.

Plán vlády tak neobsahuje záruky přechodu na čisté technologie a zároveň přesouvá odpovědnost za chyby české vlády a energetických korporací na spotřebitele. Místo „zajištění stability a spolehlivé dodávky energie“ je návrh novely zákona pastí pro českou energetiku.

Nepodceňujme fosilní plyn

Fosilní plyn je často zmiňován jako přechodové palivo. Spalování plynu má zajistit stabilitu dodávek v době, kdy skončí uhlí, ale Česká republika ještě nebude mít dostatečnou kapacitu obnovitelných zdrojů. V Národním klimaticko-energetickém plánu vláda uvádí, že „vedle výstavby nových obnovitelných zdrojů bude potřeba posílit schopnosti sítě řídit flexibilitu a prozkoumat a realizovat různé její prvky. Dočasně bude hrát také posílenou roli zemní plyn.“

K roku 2023 byla z přibližně patnácti procent celková spotřeba primární energie v České republice uspokojena spalováním zemního plynu. Vláda do roku 2030 očekává, že výstavbou nových plynových elektráren a přebudováním uhelných zdrojů na plynové zvýší dodavatelé energií spotřebu energie ze zemního plynu na 21 procent. Přibližně jde o objem primární energie, který Česká republika musí nahradit po konci spalování uhlí.

Fosilní plyn má jistě mnoho výhod s ohledem na řiditelnost soustavy. Paroplynové generátory dokáží nastartovat a dodávat elektrickou energii během několika minut, avšak stále jde o fosilní palivo, jehož účinky jsou pro klima devastující.

Spalování zemního plynu sice oproti spalování uhlí uvolňuje polovinu emisí skleníkových plynů, ale jde právě jen o spalování. U fosilního plynu je důležitý ovšem i celkový životní cyklus od těžby, po přepravu a následné spálení. Jeho takřka výhradní složkou je totiž metan — skleníkový plyn, který dokáže pohltit více tepla než oxid uhličitý a má tedy násobně ničivější dopady na klima.

Podle studie profesora Cornellovy univerzity ve Spojených státech Roberta Howartha produkuje lokálně vytěžené uhlí od těžby po spálení méně emisí než těžba, přeprava a následné využití amerického zkapalněného zemního plynu. Společnost ČEZ v tiskové zprávě uvedla, že právě americké tankery se zkapalněným plynem tvoří většinu dodávek do terminálu v nizozemském přístavu Eemshaven. Plynem z tohoto terminálu přitom ČEZ uspokojil více než polovinu roční spotřeby zemního plynu v České republice.

Tiskové zprávy o energetické bezpečnosti dosažené dodávkami fosilního plynu pomíjí fakt, že plyn devastuje planetární klima. Dle Mezinárodní energetické agentury musí bohaté státy světa do roku 2035 vyřadit ze svých energetických systémů fosilní paliva, jinak svět překročí kritickou hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia. Avšak vláda dle tiskové zprávy počítá s tím, že fosilní plyn přestane k výrobě tepla a elektrické energie využívat až k roku 2050.

Riziko investic do zemního plynu

Důvodová zpráva poslaneckého návrhu Lex plyn dostupná ve vládní databázi ODok (Informační systém oběhu dokumentů) hovoří jasně o nutnosti výstavby nové plynové infrastruktury a přestavbě stávajících uhelných elektráren tak, aby dokázaly využít zemní plyn. Důvodem je udržení stability sítě a zajištění dostatečného výkonu zdrojů.

Podle expertky na energetickou transformaci Veroniky Murzynové z Centra pro dopravu a energetiku je s výstavbou takové infrastruktury spojeno riziko „uhlíkového bloku“ („carbon lock-in“). Po dokončení nákladných plynových elektráren a plynovodů budeme „uzamčení v nutnosti spalovat fosilní paliva“, uvedla pro Deník Referendum Murzynová.

„Plyn rozhodně nelze chápat jako něco, na čem by energetická transformace měla být postavena,“ podporuje tvrzení Murzynové Jaroslav Bican, vedoucí energetické kampaně organizace Greenpeace, a pro Deník Referendum dodává, že „v určitý moment naopak plyn může energetickou transformaci ohrozit a zastavit“.

Murzynová doplňuje, že taková situace může nastat například proto, „že modernizace stávající či výstavba nové infrastruktury je investičně velmi náročná a její budoucí vyřazování z provozu v očích fosilních společností prostě nebude připadat v úvahu“. Energetická zařízení se totiž zpravidla nebudují s výhledem, že budou funkční jen několik málo let. Jsou drahá a — aby se investice do nich vrátily — musí fungovat několik dekád.

Jestli vláda chce podpořit soukromé provozovatele ve výstavbě nových elektráren na zemní plyn a zároveň plánuje jejich postupné uzavření ve čtyřicátých letech a finální konec užívání fosilních paliv k roku 2050, jde o důkaz její nekompetence — nebo toho, že jde na ruku fosilním korporacím.

„V současné chvíli nám nikdo nezaručí, že fosilní společnosti, ať už se bavíme o energetice, teplárenství nebo jiném průmyslu, jenom jednoduše nevymění uhlí za plyn a nepojedou si dál svůj fosilní ‚business as usual‘,“ varuje v odpovědích na dotazy Deníku Referendum Murzynová.

Vláda a fosilní korporace proti spotřebitelům

O vstřícných krocích vlády vůči energetickým korporacím svědčí nejen plány na výstavbu plynové infrastruktury, ale i novelou navržená podpora uhelných zdrojů. Novelou poslanci reagují na rostoucí náklady spojené se spalováním uhlí, které je zároveň klíčovým zdrojem elektrické energie a tepla v České republice — celkem se v roce 2023 podílelo na výrobě primární energie z 28 procent. Sev.en Pavla Tykače opakovaně pohrozil, že zavře své elektrárny již v tomto roce. Tomu by měla novela zabránit.

„Lex plyn má mezery, které umožňují zneužití pro zbytečné placení zisků uhlobaronům na úkor lidí a jejich peněženek,“ varoval v tiskové zprávě expert na energetiku Hnutí DUHA Jiří Koželouh. Návrh novely totiž počítá nejen s náhradou ztrát pro původní provozovatele za případné nouzové udržení elektrárny v chodu, ale i se zaplacením „přiměřeného zisku“. Jak bude výpočet takového zisku probíhat, novela nestanovuje. Má ho ale vyplatit provozovatel přenosové soustavy, tedy společnost ČEPS.

Podle paragrafu dvanáct předložené novely navíc „náklady provozovatele přenosové soustavy na úhradu prokazatelné ztráty a přiměřeného zisku jsou hrazeny prostřednictvím ceny za systémové služby“. Tato stručná věta znamená, že za nouzové udržení provozu zaplatí spotřebitelé. ČEPS totiž prostředky vybere právě v systémové složce účtenky za dodávku elektrické energie. Za neschopnost státu včas postavit dostatečné množství levných obnovitelných zdrojů, které by nahradily uhelné, tak zaplatí české domácnosti.

Maření energetické transformace

Vládní návrh novely energetického zákona vystavuje českou energetiku významným rizikům. Vytváří schéma dotování uhelných korporací a zároveň nenastavuje pravidla pro přechod na čisté zdroje energie — pouze pobízí stávající provozovatele energetické infrastruktury k investicím do plynových zdrojů.

„Specifickým rizikem, na který je třeba si dávat pozor v českém kontextu, je, aby se rozvoj plynové infrastruktury nestal černou jámou na veřejné prostředky, respektive se z plynových zdrojů nestal rozšířený a štědře dotovaný byznys, kde zaručené zisky fosilním korporacím budou muset platit daňový poplatníci či spotřebitelé v ceně elektřiny a tepla,“ uvedl v odpovědích na dotazy Deníku Referendum Jaroslav Bican z Greenpeace.

Podle Jiřího Koželouha musí jít podpora výstavby plynových elektráren ruku v ruce se závazky ohledně jejich relativně brzkého vypnutí nebo přechodu na zelený vodík: „Kritéria rozvoje plynových zdrojů by měla zahrnovat přednost kombinované výroby s teplem před samostatnou výrobou elektřiny, závazné cíle a plány nahrazení zemního plynu zeleným vodíkem či jinými dekarbonizovanými plyny,“ uvedl pro Deník Referendum Koželouh.

Návrh z pera vládních poslanců ale žádné takové záruky nestanovuje. V kontextu toho, že vláda o Vánocích zastavila schvalování již hotových strategických dokumentů pro rozvoj čisté energetiky a ochranu klimatu, vypovídá schválený návrh Lex plyn o neschopnosti vlády Petra Fialy provést Českou republiku zdárně energetickou transformací.

„Místo jasného směru pro příští desetiletí vláda zpochybňuje již schválené cíle a opatření, čímž vytváří další zmatek a nejistotu ohledně podoby zelené transformace,“ okomentoval její počínání expert na klimatickou politiku Štěpán Vizi z Centra pro dopravu a energetiku. Fialova vláda dělá vše proto, aby za transformaci zaplatili běžní obyvatelé namísto fosilních korporacích.