V půli letošního léta se otevírá možnost k zásadní proměně výroby a spotřeby energie v České republice. Komunitní energetika se totiž začíná stávat realitou.

Od srpna se mohou zájemci o sdílení elektřiny registrovat u nově vzniklého Elektroenergetického datového centra (EDC). Po dokončení registrace a instalování průběhových elektroměrů, které měří nejen spotřebu, ale i výrobu elektřiny v daném odběrném místě, už nic nebude bránit sdílení energie.

Už dnes tak vznikají v mnoha částech republiky energetická společenství, která budou produkovat čistou energii ve prospěch lidí a komunit, do velké míry nezávisle na velkých energetických korporacích a jejich — v České republice zpravidla fosilních — zdrojích elektřiny.

Principy komunitní energetiky

„Komunitní energetika představuje první krok ke změně současného energetického systému, který je dosud zaměřen na centralizovanou výrobu energie,“ uvedl pro Deník Referendum David Blažek, hlavní koordinátor Unie komunitní energetiky, která sdružuje experty na energetiku, stavebnictví nebo životní prostředí, zástupce obcí a komunit a dalších organizací a jejím cílem je předávat znalosti a zkušenosti o možnostech komunitní výroby a spotřeby energie.

Blažek vysvětluje, že koncept komunitní energetiky se opírá o čtyři klíčové principy: dekarbonizaci, decentralizaci, digitalizaci a demokratizaci: „Jinými slovy, postupně přecházíme od modelu s několika velkými fosilními zdroji k modelu s mnoha menšími obnovitelnými zdroji, které jsou rozesety po celé České republice. Tyto zdroje často vlastní obce, občané nebo místní firmy, které využívají moderní technologie a efektivní řízení,“ říká Blažek.

Koncept komunitního zacházení s energií v legislativní teorii stojí na dvou hlavních hráčích: na takzvaných aktivních zákaznících a poté na energetických společenstvích.

Aktivního zákazníka si lze představit jako malou komunitu lidí, kteří se rozhodnou vyrábět a sdílet elektrickou energii, a to buď za úplatu, kterou si členové sami stanoví, nebo zdarma. Může jít až o jedenáct odběrných míst či výroben, například rodinné domy se střešními solárními panely, jejichž majitelé si budou dle potřeby posílat energii.

Ne každý člen takové komunity ale musí energii přímo vyrábět — stačí, když tak bude činit jeden člen. Jde tak o nejjednodušší způsob, jak sdílet elektřinu, stačí v podstatě jen registrace u Elektroenergetického datového centra a můžete začít sdílet.

Energetický expert Karel Polanecký z Hnutí DUHA pro Deník Referendum uvedl, že vzhledem k nezbytným úpravám odběrných míst a lhůtám pro instalaci průběhového měření budou první aktivní zákazníci sdílet elektřinu v listopadu: „Na jaře 2025 již může jít o desítky nebo stovky případů,“ dodává Polanecký. Na jaře příštího roku tak začne první solárnická sezóna, do níž se průkopníci komunitní energetiky mohou zapojit.

Kromě aktivních zákazníků ale vznikají i mnohem větší struktury — takzvaná energetická společenství. Taková společenství budou mít až tisíc výrobních a spotřebních míst, a kromě solárních panelů je reálné, že budou využívat i větrné elektrárny, bioplynové stanice a po uzákonění principů skladování energie například i bateriová úložiště.

Může tak vzniknout relativně rozsáhlá síť, ve které budou rodiny napájet své domácí spotřebiče ze solárních panelů na střeše školy, do níž chodí jejich děti, anebo budou podniky ve městě a městské instituce spotřebovávat teplo ze společné bioplynové stanice a elektřinu brát z větrných turbín za městem.

Tyto velké struktury se zároveň dělí na dvě podkategorie: Občanské energetické společenství, jehož členem může být kdokoliv od fyzických osob, malých či velkých podniků, až po samosprávy, ale je omezeno pouze na výrobu a spotřebu elektrické energie. Nebo společenství pro obnovitelné zdroje energie, jehož členem nemůže být velký podnik, zato ale mohou členové sdílet nejen elektrickou energii, ale i teplo.

Unie komunitní energetiky explicitně uvádí: „Pro obě společenství platí, že jejich hlavním účelem není tvorba zisku, nýbrž poskytování environmentálních, hospodářských a sociálních výhod členům a lokalitě, kde žijí.“ Pokud společenství zisk generuje, mohou si jeho členové rozdělit pouze třicet tři procent, zbytek pak musí investovat zpět do rozvoje společenství.

V obou případech se členové společenství podílejí na rozhodování o jeho budoucnosti a rozvoji, přičemž u společenství pro obnovitelné zdroje nemůže mít hlavní slovo velký podnik, nýbrž členové žijící v blízkosti komunitních zdrojů energie.

Teoreticky tak tedy od 1. srpna 2024 nic nebrání tomu, aby vznikaly i relativně rozsáhlé a demokraticky spravované struktury, jejichž primárním cílem je uspokojit základní energetické potřeby svých členů, a nikoliv na nich dobývat zisk. Jak to však bude vypadat v praxi?

Zakládání demokratické energetické sítě

„Naším cílem je využít dostupné zdroje fotovoltaických elektráren a bioplynové stanice ve Vejprnicích, aby se členům komunity snížily náklady na energie a maximálně se využila získaná zelená energie,“ vysvětluje pro Deník Referendum Andrea Kubernátová z ENERKOM Plzeňsko a dodává: „Klademe důraz na pomoc seniorům a sociálně slabším obyvatelům obce, například při využití energie pro ohřev teplé vody v bojlerech.“

Na severu Plzeňska tak vzniká jedna z prvních energetických komunit, která prošlapává cestu k moderní, čisté a demokratické energetice. Do pilotního projektu vstoupila obec Zbůch s třemi tisíci obyvatel, dvě společenství vlastníků jednotek (SVJ), čtyři fyzické osoby, dvě firmy, Centrum pobytových a terénních služeb při Ministerstvu práce a sociálních věcí a bioplynová stanice v nedaleké obci Vejprnice.

Podle předsedkyně společenství Kubernátové motivuje k založení společenství i v České republice stále patrnější klimatická krize: „rádi bychom i my na Plzeňsku přispěli k jejímu zmírňování,“ říká Kubernátová a dodává, že „dalším motivem je situace s dodávkou plynu, která nám ukázala, že je na čase usilovat o soběstačnost a podporu v rámci komunit, podobně jako jsme to dělali během pandemie covidu-19“.

Na sdílení se připravují i v Beskydech, kde na území Frýdecko-Místecka a Karvinska vzniká energetické společenství kolem spolku ENERKOM Pobeskydí. Člen spolku a energetický expert Vladimír Lamper pro naši redakci uvedl, že si spolek v minulém roce odhlasoval podání žádosti o dotaci v rámci Národního plánu obnovy na založení energetického společenství, do něhož se mají zapojit „čtyři subjekty z podnikatelského sektoru, sedm obcí, šest domácností a dva subjekty, jejichž zřizovatelem jsou obce“.

„Hlavní motivací ke spuštění sdílení elektřiny je určitě sociální pomoc pro komunitu a pro občany,“ tvrdí Lamper podobně jako jeho kolegyně z Plzeňska. Zároveň ale dodává, že komunitní energetika má i velký ekonomický potenciál pro výrobce energie z obnovitelných zdrojů.

Zatímco tržní cena se odvíjí od vývoje na burze a celkové ceny elektrické energie, v prostředí komunitní energetiky mohou panovat předem domluvené a na trhu relativně nezávislé ceny výhodné jako pro spotřebitele, tak pro výrobce: „Umíme výrobcům poskytnout možnost uplatnění jimi vyrobené elektřiny u nás v komunitní energetice, protože jinak by museli své výrobny utlumovat a návratnost jejich investic by se jen dále prodlužovala,“ uvádí Lamper.

Podobných společenství stejně jako aktivních zákazníků bude podle expertů přibývat. Přesto ale stále existují zásadní faktory, které rozvoj komunitní energetiky limitují. Mezi nimi jde i o stále existující legislativní a procesní nedostatky. S náběhem plného provozu Elektroenergetického datového centra v roce 2026 a dalšími zákony o pravidlech pro skladování energie a poskytování služeb vyrovnávání sítě však bude většina hlavních formálních bariér odstraněna.

Obecně pak mezi expertní komunitou panuje názor, že současná podoba legislativy kolem komunitní energetiky je na velmi dobré úrovni a její autoři ze současné vládní administrativy odvedli dobrou práci i se zapojením dobré praxe ze zahraničí.

Možná mnohem závažnějším limitem pro rozvoj komunitní energetiky, než je legislativa, budou překážky spojené s jednoduchou skutečností, že průkopníci komunitní energetiky rozvíjejí své snahy v realitě tržního prostředí hnaného motivem maximalizace zisku, ve kterém se demokraticky spravované zdroje energie teprve musí prosadit.

Energetika je navíc sektor, který je v České republice vysoce monopolizován mocnou korporátní entitou ČEZu a několika dalšími, zpravidla oligarchicky vlastněnými energetickými korporacemi jako Sev.en Pavla Tykače nebo EPH Daniela Křetínského.

Energokorporacím navzdory

„Když jsme v listopadu minulého roku oslovili vedení obce Zbůch, setkali jsme se s kladným ohlasem. Pan starosta uvítal myšlenku vytvořit a vyzkoušet něco nového a přínosného, a nejen následovat příklady jiných obcí,“ popisuje začátky ENERKOM Plzeňsko Andrea Kubernátová.

Zároveň ale uvádí, že takový postoj není zvykem: „Otevřený přístup vedení obce nám velmi pomohl, protože název ENERKOM Plzeňsko byl často nesprávně chápán a někteří nás považovali za energošmejdy. Bylo náročné vysvětlit naši vizi, zejména proto, že povědomí o komunitní energetice bylo velmi nízké,“ řekla Kubernátová. Právě téma takzvaných energošmejdů mezi průkopníky komunitní energetiky budí velké obavy.

Trh s energetikou je totiž velmi nepřehledný a mnoho obcí, firem i domácností se může při snaze dosáhnout levné energie stát obětí rafinovaných podvodníků.

Členka rady Energetického regulačního úřadu Markéta Zemanová před podobnými „obchodníky“ varuje: „Pro energošmejdy je typické, že se snaží využít momentu překvapení vyvolaného kombinací svých přesvědčovacích schopností a zavádějících informací. U zákazníka vyvolají dojem, že nabízejí extrémně výhodný produkt, smlouvu je ale nutné uzavřít okamžitě na místě. To zásadně nedoporučujeme! Spotřebitelé by si měli vždy vzít čas na rozmyšlenou, veškeré dokumenty si před podpisem přečíst a vyptat se na všechno, čemu nerozumí.“

Daleko větším problémem pro energetická společenství ale bude fakt, že se jejich rozvoj neodehrává ve vzduchoprázdnu, a budou se tak či onak muset dohodnout s velkými dodavateli energií. Většina těch, kteří se rozhodnou zapojit do komunitní výroby, sdílení a spotřeby energií, totiž k tomu, aby se stali zcela nezávislými na současné energetické a elektrifikační síti, nemá dostatečné možnosti.

Ať už tedy budou domácnosti, podniky či obce provozovat fotovoltaické panely, větrné turbíny, bioplynky nebo solární teplárny, budou zároveň odebírat energie od velkých dodavatelů jako ČEZ nebo E.ON, pokud výkon jejich zdrojů nebude plně stačit.

„Bohužel někteří dodavatelé elektřiny pociťují z vlivu komunitní energetiky na jejich byznys nejistotu a zcela jistě podniknou nezbytné kroky k tomu, aby si ochránili své ekonomické zájmy, které tak budou mít negativní dopad na naši ekonomiku sdílení,“ potvrdil obavy z vlivu velkých energetických hráčů Vladimír Lamper z ENERKOM Pobeskydí.

Komunitní energetika tak rozhodně nemá na růžích ustláno. „Rozvoj komunitní energetiky bude záviset na dostatečném počtu lidí, kteří budou do projektů ochotni investovat, a těch, kteří energetická společenství potáhnou,“ napsal naší redakci energetický expert Karel Polanecký a dodal, že „důležité budou pozitivní příklady“.

Vstříc budoucnosti

S pozicí energetických společenství by do velké míry měl pomoci takzvaný Lex OZE III, neboli novela energetického zákona upravující podmínky pro uchovávání energie a poskytování takzvaných služeb flexibility. V elektroenergetice totiž platí, že spotřeba se musí vždy rovnat i výrobě. Nestálost v dodávkách energie do sítě, ať už způsobené odstávkou jako u velkých jaderných zdrojů, nebo proměnou počasí jako například u zdrojů solárních či větrných, pak přinášejí do systému nestabilitu. I tento problém však komunitní energetika může pomoct řešit.

Podle Davida Blažka umožní novela budování nejen výroben, ale i úložišť energie, která mohou flexibilně reagovat na stav produkce a spotřeby v síti. „Do roku 2040 má komunitní energetika potenciál poskytovat až 9,4 gigawatt instalovaného výkonu ukládání elektrické energie. Co se týče flexibility, očekává se, že v komunitách bude k dispozici 1,6 gigawatt kladné a 0,5 gigawatt záporné flexibility,“ uvedl pro Deník Referendum Blažek.

Komunitní energetika by tak v akumulaci energie dokázala dosáhnout takového výkonu, jako čtrnáct přečerpávacích vodních elektráren Dlouhé stráně. Energetická společenství tak mohou podle Blažka „v budoucnu fungovat jako ostrovy flexibility, které pomáhají vyrovnávat distribuční soustavu“.

Nestabilita přenosové soustavy je přitom jen jedním z problémů, jež se v otázkách spojených s transformací energetiky diskutují. Jedním z dalších problémů přechodu na čistší zdroje energie je i časté odmítání výstavby nových větrných elektráren a solárních parků.

Právě komunitní energetika by přitom mohla právoplatné obavy lidí o dobré podmínky pro život v místě výroby čisté energie rozptýlit — komunitní model správy totiž umožňuje místním přímo požívat výhody z výroby čisté elektřiny a rovněž i spolurozhodovat o podobách případného dalšího rozvoje energetických zdrojů. Developerské společnosti nic takového místním komunitám rozhodně nabídnout nemohou.

O osudu nejen komunitní energetiky, ale i české energetiky jako takové, tak zřejmě rozhodne právě odhodlání obyvatel po celé České republice. „Pokud se aktivní zákazníci a energetická společenství naučí řešit technické a administrativní potíže, může jich za několik let být tolik, že budou pokrývat zajímavou část trhu,“ tvrdí Karel Polanecký.

Podle potenciálové studie EGÚ Brno může pokrýt komunitní energetika až osmdesát procent spotřeby elektřiny u domácností do roku 2040. Podle Davida Blažka by komunitně spravované větrné a solární elektrárny mohly uspokojit až osminu celkové spotřeby elektrické energie.

Ač se z celkového pohledu jedná jen o zlomek energie, právě fakt, že domácnosti mohou uspokojit svou spotřebu z komunitních, čistých a demokraticky spravovaných zdrojů takřka celkově, může být ve skutečnosti rozhodující. Vznikne totiž silná vrstva lidí, jejichž základní životní potřeby, tedy potřebu tepla a energie na napájení domácích spotřebičů, uspokojí zdroje nezávislé na moci velkých energetických korporací.

Komunitní energetika bude v následujících měsících a letech postupně, projekt po projektu budovat energetickou síť, na jejíchž základech může vzniknout mnohem širší síť společenská, kde nebude rozhodovat dychtivá honba za ziskem, ale uspokojování potřeb členů energetických společenství a komunit pomocí čistých zdrojů energie, a tedy i v mezích, které nám dává příroda.

Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.