Jen v málo disciplínách se my v české kotlině můžeme řadit mezi světovou špičku; vedle ledního hokeje nebo spotřeby alkoholu na hlavu patříme mezi mistry ve vysmívání se německé energetice.

Bláhoví Němci si prý přechodem z uhlí na sluneční a větrnou energii podřezávají sami pod sebou větev. A každý selským rozumem vybavený našinec ví, že na „občasné zdroje“, jak je jízlivě nazývá bývalý premiér a fosilní lobbista Miroslav Topolánek, se nedá spolehnout; ne vždy totiž „svítí a fouká“.

Nadto si Němci vypnuli jaderné elektrárny a musí více než čtvrtinu své spotřeby elektrické energie dovážet — v očích českých energetických expertů, ať už těch samozvaných, či těch koupených fosilními nebo jadernými korporacemi, krok zcela nepochopitelný. A to vše dělají Němci kvůli ochraně klimatu. Na to ale každý český „expert“ svižně přispěchá s klíčovým argumentem: „Když uhlí nespálíme my, spálí ho Číňané.“

S čím si čeští „experti“ na energetiku již tradičně hlavu nelámou, je vnímání reality v celé její komplexnosti. A skutečností je, že německá energetika v minulém roce, i přes řadu významných nedostatků, dosáhla nadějeplných úspěchů.

Kondice německé energetiky

Do roku 2025 vstoupila německá energetika s vysokým výkonem větrných zdrojů. Hned prvního ledna vyrobily větrné turbíny takřka jednu terawatthodinu elektrické energie a pokryly 66 procent denní spotřeby Německa. Šestého ledna dosáhly podobného výkonu, přičemž energie z větru významně přispěla k tomu, že Německo ten den spálilo pro výrobu elektrické energie nejméně uhlí za poslední tři měsíce. A vysoký výkon si německé větrné zdroje drží po celý leden: přibližně kolem třiceti procent spotřeby. Data jsou dostupná na specializovaném serveru Electricity Maps.

V minulém roce navíc obnovitelné zdroje vyrobily dohromady bezmála 63 procent elektrické energie a německý energetický mix tak byl nejčistší v historii. Uvedl to německý Fraunhoferův institut pro solární energetické systémy. Zároveň s tím tisková zpráva institutu upozornila, že od roku 1962 byl minulý rok prvním, kdy energii do sítě nedodala žádná z německých jaderných elektráren.

Podle think tanku Agora Energiewende šlo také o třetí rok v řadě, kdy emise skleníkových plynů Německa zaznamenaly pokles. V roce 2024 to bylo o tři procenta a dle dat think tanku stojí za snížením emisí klima ničících plynů právě pokles v sektoru energetiky. Emise skleníkových plynů Německo snížilo i navzdory tomu, že minulý rok spálilo o více než devět procent zemního plynu oproti roku 2023.

Reakce trhů

Emise a výkon ale nejsou jedinými veličinami, které v podmínkách liberalizovaných energetických trhů rozhodují o úspěchu a neúspěchu energetiky — klíčová je i cena energie pro spotřebitele. Jen z letmého pohledu je jasné, že s rostoucími větrnými a slunečními zdroji v energetickém mixu klesá průměrná cena elektrické energie, avšak výrazně posiluje její kolísání, volatilita.

Názorným příkladem jsou momenty, kdy se v Německu sejde zima, zataženo a bezvětří. V Německu nazývají takový souběh pro obnovitelnou energetiku nepříznivých podmínek výrazem „Dunkelflaute“, volně přeloženo „temné ochabnutí“. Slabý vítr neroztáčí turbíny, fotovoltaické panely nemají sluneční svit a domácnosti i podniky žádají velké množství energie ať už pro výrobu nebo na topení.

V takových podmínkách stoupá cena elektrické energie na spotových trzích v Německu do závratných výšin, jako například 11. a poté i 12. prosince minulého roku, kdy z průměrné ceny přibližně osmdesáti eur za megawatthodinu vystřelila cena pro zákazníky na více než tisíc euro. V takových chvílích pak němečtí obchodníci útočí na sousední trhy a vykupují elektrickou energii ze Švédska, uhelný proud z Polska nebo České republiky, energii z  nizozemských plynových elektráren nebo francouzskou energii z jádra. Růst momentálních cen elektrické energie na trzích se pak šíří po celé Evropě.

Na druhou stranu větrné zdroje při příznivých podmínkách v zimním období a solární zdroje na jaře a v létě dokáží stejně závratně srazit ceny dolů. „Období s dostatkem větru a slunečního svitu přinášejí do sítě velké množství elektrické energie z obnovitelných zdrojů, což může vést k nízkým nebo dokonce záporným cenám,“ konstatuje energetický expert Simon Müller, ředitel Agora Energiewende.

„Naše výpočty ukazují, že taková období se v průběhu roku vyskytují mnohem častěji než Dunkelflaute. Celkově je účinek snižování cen v obdobích s vysokou výrobou energie z obnovitelných zdrojů dvakrát významnější než cenové špičky pozorované během Dunkelflaute,“ uvedl Müller v tiskové zprávě.

Domácnosti a podniky jsou navíc ve většině případů před výkyvy cen chráněny dlouhodobými kontrakty. I ty podle analytiků Agora Energiewende v Německu zlevnily, a to na 78 eur za megawatthodinu, tedy o celých 17 eur oproti roku 2023. Stále však platí, a bylo tomu tak ještě před energetickou krizí spuštěnou totálním útokem Ruska proti Ukrajině, že německé, potažmo evropské ceny elektrické energie jsou proti těm ve Spojených státech a Číně výrazně vyšší. Rozdíl se ale daří snižovat právě rozvojem obnovitelných zdrojů.

Nedostatky Energiewende

Výše zmíněné úspěchy zkrátka nejde přehlížet. Naznačují, že proces přechodu německé energetiky na obnovitelné zdroje, známý též jako Energiewende, postupuje. Postupuje ale pomalu a měl by být kritizován za jiné věci, než za co mu spílají čeští energetičtí „experti“.

Problém Energiewende tkví v nastavení trhu a v majetkovém modelu, na kterém nyní rozvoj obnovitelných zdrojů funguje. Částečně liberalizované evropské trhy s elektrickou energií jsou totiž stále uzpůsobeny především k dobývání renty pro energetické firmy.

Stabilní fosilní zdroje elektrické energie a tepla umožnily fosilním korporacím dobře naplánovat investice, zajistit si půjčky od bank a štědré dotace vlád. Zisk byl jistý, spotřebitelé neměli jinou variantu, než na tržní ceny přistoupit.

Obnovitelné zdroje přinášejí na liberalizovaný a zprivatizovaný trh s elektrickou energií rapidní denní výkyvy i pokles cen. Nároky na vyrovnávání sítě, modernizaci, budování úložišť energie a další systémové náklady jako ceny emisních povolenek jsou příliš vysoké na to, aby energetické korporace udržely své zisky z předchozích období.

Jak obsáhle ukazuje v knize The Price is Wrong ekonomický geograf Brett Christophers, stávající modely rozvoje a provozu větrných a slunečních elektráren nejsou dostatečně ziskové ve srovnání s fosilními zdroji. Výsledkem je nedostatečné tempo výstavby nových obnovitelných zdrojů, jelikož investoři nemohou úvěrujícím bankám slíbit dostatečně vysoké zisky.

Zatímco experti ve službách fosilních a jaderných korporací využívají příklad německé energetiky, aby českému publiku ukázali, že největším problémem současnosti jsou větrné turbíny a fotovoltaické panely, zcela nám uniká mnohem zásadnější proměnná: vlastnictví.

Právě to, kdo vlastní zdroje a přenosovou soustavu a kdo ovládá trhy s energiemi, rozhodne o budoucnosti evropské energetiky. Jsou to totiž zisky a na ně orientované trhy s energiemi, co brání rozvoji čisté energetiky s dostupnou energií pro všechny. Východiskem ze slepé uličky je posílení veřejného vlastnictví, budování čistých zdrojů energie, propojení evropských přenosových soustav a reforma trhu tak, aby dokázal vstřebat výkyvy obnovitelných zdrojů. Pokud bude Energiewende tento aspekt nadále pomíjet, nemůžeme od ní čekat tolik potřebné rychlé snížení emisí a zároveň dostatek energie pro evropské spotřebitele.

Je jasné, že lidé jako Mirek Topolánek, Jan Fischer, toho času lobbista jihokorejského vítěze tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany společnosti KHNP, nebo Dana Drábová a desítky dalších budou nadále okopávat kotníky německé Energiewende. Není se co divit, jsou nebo byli placeni těmi, kterým obnovitelná energie bere peníze. Nenechme si od nich zakrýt realitu. A co víc, spolu s tím i možnost dosáhnout čisté a dostupné elektrické energie.