„Už aby to stálo!“ zvolá jeden z pravidelných hostů hospůdky v Bystré nad Jizerou v odpovědi na otázku, co si myslí o plánované stavbě větrných turbín.

Bystrá v Podkrkonoší je jednou z obcí, kde projekt výstavby tří až čtyř turbín plánuje developerská společnost NOHO z Hradce Králové. Ve prospěch výstavby se v nezávazné anketě pořádané obcí vyslovila většina místních obyvatel.

Úplně jiný příběh však potkal větrné elektrárny ve středočeském Struhařově. „Nesouhlasím. Bojím se znehodnocení svého domu, vždyť takovou investici člověk dělá jen jednou za život,“ vysvětluje mladý muž při našem krátkém rozhovoru právě před svým domem, který se nachází několik stovek metrů od místa plánovaných elektráren.

Kolem Struhařova chtěla vybudovat čtyři větrné turbíny česká pobočka německé společnosti Meridian. Odpor části obyvatel byl ale tak velký, že se vedení obce rozhodlo vyjednávání s Meridianem ukončit.

Dvě vesnice, dva podobné projekty a dva příběhy s odlišným koncem. Čím to?

Země, kde nefouká vítr

Podle dat analýzy portálu WindEurope, který sám sebe prezentuje jako „hlas větrného průmyslu“, Česká republika za zbytkem Evropy v rozvoji větrné energie zaostává. Zatímco v tuzemsku pokryjí větrné zdroje jen jedno procento domácí spotřeby elektrické energie, v sousedním Rakousku to je šestnáct procent a v Polsku, zemi s „uhelnou pověstí“, je to procent čtrnáct.

Fouká snad v Českém republice méně než v okolních zemích? Odborníci si to nemyslí. Například podle studie Davida Hansliana z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd je u nás reálné pokrýt z větru přibližně deset až dvacet pět procent roční spotřeby elektrické energie…

Z analýzy organizace Fakta o klimatu vedle toho vyplývá, že větrné zdroje jsou zásadní pro vyrovnávání zdrojů solárních. Zatímco solární elektrárny dodávají nejvíce energie v jarních a letních měsících, v zimě je mohou díky silnějšímu větru nahrazovat právě zdroje větrné.

Podobně to funguje během dne: v poledne dodávají největší výkon solární elektrárny, zatímco ranní a večerní foukání může zachytit větrná turbína. Spojením větrných a solárních zdrojů tak můžeme i v českých podmínkách získávat energii spolehlivě, říká analýza Fakt o klimatu.

Vláda proto chce budování větrných elektráren na našem území podpořit. Dohromady mají dle vládního plánu v české krajině vyrůst stovky větrných turbín.

Jako jeden z klíčových důvodů, proč Česká republika nedokáže držet krok v rozvoji větrné energie se sousedy v Polsku nebo Rakousku, je často skloňován odpor místních. „Že lidé nechtějí větrné turbíny v místě bydliště, je široce rozšířený mýtus,“ oponuje však sociální geograf z Akademie věd České republiky Bohumil Frantál, který je přesvědčen, že tento názor opakují především politici a média. Ať už z neznalosti nebo záměrně.

Dle jednoho z průzkumů, který Frantál prováděl v obcích na Svitavsku, jsou místní nakloněni stavbě větrných turbín ve chvíli, kdy z nich mají oni nebo obec užitek. Odpor místních tak dle Frantála neplyne z principiálního odporu vůči větrným turbínám coby technologii, ale spíše z toho, jakým způsobem jsou rozděleny zisky z výstavby elektráren.

Výše uvedené příklady z Bystré nad Jizerou i Struhařova závěry Bohumila Frantála potvrzují. Při srovnání obou případů se totiž ukazuje, že o úspěchu či neúspěchu větrných projektů rozhoduje, kdo ze stavby bude čerpat užitek a zisk. Nerovné rozdělení mezi developera, obec a obyvatele hraje klíčovou roli v tom, zda odpor místních vůbec vznikne.

Lidé tu chtějí hlavně klid

„Z čista jasna se zjevila jistá společnost Meridian s návrhem postavit čtyři větrné turbíny v katastru naší obce,“ popisuje Deníku Referendum první kontakt s developerem v roce 2022 starosta Struhařova Libor Matoušek.

Podle prezentace skupiny Meridian, kterou má Deník Referendum k dispozici, sestával záměr ze čtyř turbín o souhrnném výkonu až 25 megawatt, přičemž každá z nich mohla ročně dodat tolik energie, kolik je nutné k uspokojení roční spotřeby elektrické energie pěti tisíc domácností. Turbíny na území více než tisícového Struhařova by tak dodávaly energii i do zbytku republiky.

Společnost Meridian nabídla obci finanční příspěvek v celkové výši přesahující šedesát milionů korun. Pokud by obec s výstavbou souhlasila, obdržela by od Meridianu čtyři miliony korun jako jednorázovou platbu a každý další rok po dobu dvaceti let by do obecního rozpočtu Meridian vyplatil takřka tři miliony.

„Roční obecní rozpočet přesahuje dvacet milionů korun, a nešlo by tudíž o zcela zanedbatelnou částku. Ale také bychom se bez ní obešli,“ vysvětluje starosta Matoušek. V zastupitelstvu prý byla vůle spíše v jednáních pokračovat. Proto vedení města o záměru začalo informovat občany. „A v tu chvíli nastal problém,“ vzpomíná.

Především lidé žijící v bezprostřední blízkosti zamýšlených turbín se záměrem nesouhlasili. „Většině místních se plán na stavbu turbín nezamlouval,“ tvrdí mladá žena, která zrovna pospíchá z nově zrenovovaného domu uprostřed Bořeňovic směrem k autu. Právě kolem Bořeňovic, části obce Struhařov, měla společnost Meridian turbíny stavět.

Při otevírání brány domu žena vypráví, že na setkání se zástupci společnosti Meridian byla. „Ale nepřesvědčili mě,“ říká rezolutně. Ona i ostatní místní odpůrci turbín věří, že by jejich přítomnost znehodnotila ceny nemovitostí.

Developer nepočítal s potřebami místních

Zástupci společnosti Meridian seznámili se záměrem obyvatele Struhařova na začátku roku 2023. „Vždycky budou slyšet víc odpůrci než podporovatelé,“ vzpomíná na tehdejší zasedání starosta Matoušek a dodává, že v obci již existuje celá řada velkých staveb od rozměrného kravína po fotovoltaické pole. Podle starosty ti, kdo s turbínami nemají problém, na projednání jednoduše nepřišli.

Jan Lička, který bydlí ve Struhařově již deset let a v době projednávání výstavby větrných turbín působil jako zastupitel obce i Středočeského kraje za Pirátskou stranu, pro Deník Referendum popisuje, že na setkání s developerem ze strany místních padlo několik absurdních argumentů. „Meridian si to ale pokazil sám,“ komentuje.

Podle Ličky totiž zástupci Meridianu uvedli, že větrné elektrárny budou kolem obce stát tak či tak. Svou společnost pak vykreslovali jako tu, která obci alespoň přispěje do rozpočtu.

„To víte, když na projednávání přijedou kravaťáci v autech s německou poznávací značkou, v lidech to moc důvěry nevyvolá,“ potvrzuje rozpaky z veřejného projednávání starosta Matoušek.

Sám by proti stavbě nebyl, chtěl ale pro obec získat i majetkový podíl v projektu. „Nabídl jsem Meridianu, že do toho půjdeme půl na půl. Každý bychom dali padesát procent investice a větrníky bychom spravovali jako energetické společenství. Lidem, obci i místním sedlákům by to zásadně zlevnilo energii, pro obec by to znamenalo kontrolu nad stavbou. Soukromá firma může zkrachovat a co my pak s opuštěnými větrníky?“ argumentuje starosta

„Když to přeženu, Meridian nám nabídl, že si tu postaví důl na elektrickou energii, bude těžit z větru zlato a nám z toho dá podíl,“ shrnuje situaci bývalý zastupitel Lička. „Strašně se pak divili, že se lidi proti tomuhle bouří,“ pokračuje. Právě na tomto základní neporozumění podle něj následně vyrostl odpor k výstavbě turbín, vyjádřený opakováním nejrůznějších mýtů o větrné energetice.

Společnost Meridian ovšem ve svém tiskovém vyjádření uvádí, že by komunitní projekty obcím nabízela ráda. Český stát je ale podle jejího názoru velmi pomalý v přijímání zákonů, které sdílení energie usnadňují. Jako jednu z významných překážek společnost zmiňuje i kapitálovou náročnost investice. Podle odhadů Meridianu by výstavba čtyř větrných turbín stála přibližně miliardu korun. Jak to tedy je?

Zapojit do projektu místní

Příběh výstavby větrných turbín v podkrkonošské vesnici Bystrá nad Jizerou ukazuje, že projekt si může podporu místních získat už dnes.

„Líbí se mi, že společnost NOHO nabídla obci společný model provozu elektráren. Přislíbili také pomoc s instalací solárních panelů na střechu obecního úřadu, mluvili o tom, že ‚zeleným‘ způsobem pomohou zrenovovat chátrající budovu bývalé obecné školy a pomohou obci k energetické soběstačnosti,“ říká jedna z obyvatelek Bystré nad Jizerou, zatímco ze stolu sklízí hračky svých dětí. Hovoříme u ní doma, své jméno uveřejnit nechce.

Oceňuje především takzvaný „komunitní model“ energetiky, který funguje tak, že místní lidé, obec a developer vytvoří energetické společenství, a to následně vyrábí a sdílí energii ze svých vlastních zdrojů. Právě tento model komunitní energetiky byl umožněn přijetím nové legislativy v minulém roce.

Bystrá je jednou z mnoha obcí, v jejichž katastru chce společnost NOHO větrné turbíny stavět. Nyní společnost především rozvíjí developerské projekty obytných domů v Hradci Králové, kde chce vystavět „první uhlíkově neutrální čtvrť“, pro niž hledá čisté zdroje energie.

„Zástupci této společnosti přijeli celkem třikrát na veřejné projednávání, během kterých se jim podařilo spoustu obyvatel přesvědčit o smysluplnosti projektu,“ ohlíží se starosta Bystré Lukáš Nesvadba. Obec by podle něj také ráda stavěla byty pro nově příchozí, kteří se prý jen hrnou. „Vzhledem k tomu, že naše Bystré má několikamilionový rozpočet, hodilo by se, kdybychom mohli na stavbu nových bytů čerpat zisky třeba právě z větrné elektrárny,“ upřesňuje Nesvadba.

Společnost obci a místním nabídla několik variant, jak větrnou energii na katastru obce rozvíjet a co všechno z toho mohou místní i obec mít.

„Od první chvíle se snažíme jednat s obyvateli, kteří žijí poblíž našich záměrů, narovinu,“ tvrdí spoluzakladatel NOHO Ondřej Ludvík. „Nabízíme levnější energii než běžní dodavatelé, obci podíl v elektrárnách nebo spolupráci s místními v rámci společné komunitní energetiky. Vše hned projednáváme na otevřených zasedáních, kterými provází facilitátor z externí firmy najaté naší společností. Společně se dobíráme řešení, které se líbí oběma stranám,“ dodává Ludvík.

NOHO přitom ohledně kompenzací za elektrárny počítá nejen s příspěvkem pro obyvatele Bystré, ale rovněž i pro obyvatele sousedního katastru, kteří budou mít turbíny ve stejné vzdálenosti od svých domů.

Podle Ludvíka je k debatě i velikost elektráren, jejich umístění a rovněž i konečný způsob, jakým budou elektrárny spravovány. Společnost například v návaznosti na výsledky veřejného projednávání a žádost místních zamýšlené turbíny posunula o několik desítek metrů dál od nejbližších domů.

„Nejlepší chlebíčky, příjemný lidi a i pivo bylo,“ vzpomíná s ironickým úsměvem ve tváři jeden ze zákazníků místní hospody na veřejné setkání s NOHO. Vzápětí však dodává, že jde o nadsázku. Zástupci společnosti prý jeho obavy ze stavby turbíny dokázali rozptýlit.

Ostatní návštěvníci hospody s ním souhlasí. Podle staršího muže, který v Bystré tráví důchod, byl hlavním argumentem příslib spolupráce s místními i obcí a vysoký finanční příspěvek do obecního rozpočtu. Větrníky podle něj krajinu sice hyzdí, ale nabídka firmy NOHO se mu zdála seriózní.

Navzdory tomu ale v obci zůstávají i kritici projektu, s nimiž veřejné projednávání nepohnulo. „Příspěvek obci, stejně jako zlevnění energie pro místní vnímám jako úplatek,“ kritizuje záměr při našem hovoru ve zrekonstruovaném stavení muž středního věku, jenž si nepřeje být jmenován.

Přestože o klimatické krizi ani potřebě zelené energie nepochybuje, nechce přijít o zdejší unikátní krajinný ráz: zvlněnou krajinu Podkrkonoší s pastvinami, lesy a malebnými výhledy. „Zkrátka nechápu, proč mají větrné elektrárny vyrůst právě v Bystré, a nikoliv u dálnic nebo na území bývalých dolů,“ uzavírá svůj názor.

Řešením je spolupráce

Zda v Bystré skutečně budou stát větrné elektrárny, stále není jasné. Obec a společnost NOHO nyní dohadují detaily spolupráce a ručení za celý projekt. Otevřený přístup a snaha odpovídat na požadavky místních ale napovídají, že komunitní model rozvoje větrné energetiky a rozdělení užitku z elektráren mezi ty, v jejichž sousedství elektrárna vznikne, může místní obyvatele přesvědčit.

„Zcela zásadní je, s jakým modelem rozvoje větrné energetiky případný investor nebo sama obec přijdou. Jinými slovy: co z větrných elektráren budou mít ti konkrétní obyvatelé,“ potvrzuje expert na vztah veřejnosti a větrné energie Bohumil Frantál z Akademie věd České republiky.

Podle Frantála záleží i na tom, zda je investor spolehlivý subjekt, jehož zástupci dokážou komunikovat s obyvateli o tom, kde budou turbíny stát, kolik jich bude, jaké budou jejich parametry a popřípadě, jaké výhody jejich výstavba přinese, transparentně a včas.

Majetkové rozdělení a kontrola nad projektem přitom není v České republice něčím novým. Ve spoluvlastnictví obce je takto například instalace větrných turbín na Svitavsku v obci Karle, na jejímž katastru stojí tři turbíny již šestnáct let.

Podle Árona Tkadlečka, experta na komunitní energetiku z Hnutí DUHA, by právě komunitní způsob rozvoje větrné energetiky mohl nerovné rozdělení užitku z výstavby turbín napravit: „Větrné turbíny mohou dodávat obrovské množství energie a dobře vyrovnávat období, kdy není dostatek energie ze slunce. Spolu s bateriovým úložištěm pak mohou lidé v energetických společenství vyrábět a sdílet svou vlastní čistou a stabilní energii,“ vysvětluje. Přebytky energie z větrných turbín pak lze prodávat do sítě, a tím generovat zisk.

„Je jasné, že pokud developerovi půjde jen o to na stavbě turbín co nejvíce vydělat, místní budou proti. Cestou, jak rozdělit výhody i případná rizika, je zkrátka zapojení obce a obyvatel přímo do projektu — například formou energetického společenství, podílu na projektu, či přímo vlastnictví části elektráren,“ shrnul Tkadleček.