Poslanecká sněmovna ve třetím čtení odhlasovala další (a v tomto volebním období nejspíš poslední) novelu energetického zákona Lex plyn. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) ji prezentoval jako změnu, která urychlí výstavbu paroplynových elektráren. Původní verze se však týkala hlavně nouzové podpory uhelných elektráren. Po průchodu sněmovnou ale zaznamenala různé změny, z nichž některé prosadily energetické firmy a jiné zase ekologické organizace.

Opatření pro budoucnost

Nejpodstatnější je právě omezení možnosti nouzově podporovat provoz uhelných elektráren. Výsledek je tak opravdu spíše pojistkou pro krizovou situaci než penězovodem uhlobaronům. Finální varianta totiž omezuje možnost spekulací a nadbytečného odvádění peněz spotřebitelů uhelným firmám. Rizika samozřejmě přetrvávají, zneužitelné je všechno. Na druhou stranu můžeme nyní obavy z příliš rychlého odstavení uhelných elektráren považovat za vyřešené a zabývat se energetikou současnosti a budoucnosti.

A ta je nakonec tématem takzvaného Lex plyn, který zařazuje projekty větrných elektráren mezi stavby pro energetickou bezpečnost, jež by se měly povolovat rychleji a jednodušeji. A k tomu odstraňuje dublování posuzování dopadů na krajinný ráz. Nově bude buď jen v rámci procesu hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), nebo v návazném řízení. Ale už ne dvakrát.

Novela s přijatým pozměňovacím návrhem poslance Ivana Adamce (ODS) navíc omezuje možnosti zakazovat obnovitelné zdroje v územních plánech obcí. Došlo také k lepšímu nastavení aukcí na provozní podporu pro větrné elektrárny, což je základní nástroj garance investic.

Dalším nutným krokem je zákon o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie, který přinese možnost vyčlenit v České republice takzvané akcelerační zóny. A měl by tedy výstavbu větrných elektráren dále zrychlit. Vláda jej nově předkládá ke schválení hned v prvním čtení, jinak to už do voleb nestihne. Doufejme tedy, že projde i přes poslance a poslankyně.

Co novela přináší

Ale zpět k Lex plyn. Co dalšího přináší? Zařazení plynových elektráren mezi stavby pro energetickou bezpečnost dalo novele sice jméno, je ale spíše méně výrazným bodem — větší vliv už měl Lex OZE 3, který přinesl možnost stanovit podpůrné mechanismy pro plynové elektrárny.

Poslanci a poslankyně nevyužili příležitost zavést poplatky, který by větrné elektrárny platily obcím, na jejichž území by byly vybudovány, když odmítli pozměňovací návrh Pirátské strany. Takové ustanovení je ale naštěstí v zákoně o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie (který je ovšem potřeba stihnout).

Potenciálně negativní dopad může mít legalizace možnosti distribuční společnosti zamezit poskytování flexibility (tedy například přizpůsobení spotřeby výrobě) ze strany účastníka trhu. Flexibilita je přitom jedním ze způsobů, jak mohou spotřebitelé ušetřit sobě (například přesunem spotřeby z období vysoké ceny na období nízké ceny elektřiny) i všem ostatním (například snížením potřeby spouštění dotované plynové elektrárny). Naštěstí se zdá, že v praxi bude docházet k rozumným dohodám mezi distributory a dalšími účastníky trhu.

Abych však neskončil špatnou zprávou, další pozměňovací návrh zavádí nevratné kauce za rezervaci výkonu v síti. To je prvním dobrým krokem k pročišťování front na připojení OZE do sítě od neživotaschopných projektů blokujících kapacitu. Do zákona se navíc dostalo i zajištění výkupu odpadního tepla, které je záhodno využívat a nemarnit. Dobrá zpráva je i zrušení kontrol nejmenších fotovoltaik, tedy částečná náprava problému s nesmyslnou byrokracií kolem solárních elektráren, kterou přinesl Lex OZE 3.

Aby novela mohla vstoupit v platnost, musí ji ještě schválit Senát a podepsat prezident republiky. Již nyní se však dá říct, že z původní plynovo-uhelné novely se stala širší změna nejen energetického zákona, která přináší i významné pozitivní změny.