Novela zákona zvaná Lex plyn měla kontroverzní start. Jde o poslanecký návrh, hlavním předkladatelem je však ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN), který má tuto legislativní oblast v gesci. Ostatní ministerstva obdržela návrh v pátek odpoledne, navíc těsně před vánočními svátky, s oznámením, že na připomínky mají čas pouze do dne následujícího po Novém roce.

A navzdory názvu a prezentaci na sociálních sítích se ve skutečnosti zaměřuje spíše na uhlí než na plyn. Jeho první část nastavuje možnost dotovat uhelné elektrárny z peněz spotřebitelů elektřiny, ačkoliv jen v případě naléhavé potřeby a ve veřejném zájmu. Přiznejme si však, že rozhodně nežijeme ve státě, kde by úřady a politici odolávali vlivu miliardářů, včetně těch z uhelného sektoru.

Nemyslím si přitom, že ministr Vlček hájí zájmy uhlobaronů. Je však dost možné, že za rok ve funkci ministra již nebude. A pokud ano, nemusí mít dost síly na to, aby tlak uhelných lobbistů uhlídal. Takže novela přináší určité nemalé riziko.

Naštěstí se zdá, že tato rizika si ministr a další politici z části uvědomují a Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny již předložil pozměňovací návrh, který odstraňuje možnost žádat o dotování uhelné elektrárny při pouhém přerušení provozu. Je to rozumné, protože jinak by hrozilo, že provozovatelé elektráren budou usilovat o dotace například při přerušení provozu v létě, kdy jsou ceny elektřiny nižší.

Výbor chce také doplnit nové ustanovení, které počítá s tím, že případná aplikace navržené podpory provozu na konkrétní uhelnou elektrárnu bude vyžadovat výjimku ze zákazu veřejné podpory platné v celé EU. Tímto se ovšem potvrzuje zásadní slabina návrhu, na niž od začátku upozorňují nejen ekologické organizace, ale také Legislativní rada vlády či Parlamentní institut.

Výběr nejlevnější nabídky pro případný nouzový provoz totiž nebude zajištěn ani tehdy, když poslanci schválí návrh Hospodářského výboru. V prvním kole totiž míří dotace pouze původnímu provozovateli a garantují mu i zisk. K problematickému nepovinnému rušení licencí nepotřebných elektráren navíc výbor přidává možnost zrušenou licenci obnovit. Tyto nedostatky vytvářejí riziko spekulativních pokusů o získání dotací, které nebude platit nikdo jiný než spotřebitelé elektřiny.

Do druhého čtení Lex plyn také míří poslanecké návrhy zaměřené na podporu rozvoje větrné energetiky. Jedná se zejména o návrh na označení větrných turbín a velkých solárních elektráren za stavby pro energetickou bezpečnost a návrh stanovující povinný poplatek z větrných elektráren do rozpočtu obce na jejímž území budou vybudovány.

Uhelné firmy už dlouho šíří obavy z útlumu uhlí. Tím také popohánějí růst konkurence a náhrady v podobě výstavby větrných elektráren. Bylo by to ostatně důstojné ukončení série změn energetického zákona v tomto volebním období.

Lex OZE I zjednodušil instalaci střešní fotovoltaiky a deklaroval obnovitelné zdroje jako veřejný zájem a infrastrukturu, která je součástí krajiny. Přelomový Lex OZE II zavedl sdílení elektřiny, a tedy i možnost nahrazovat komerční pojetí energetiky komunitním. Lex OZE III přinesl možnosti využívání akumulace a chytrého slaďování spotřeby s výrobou, ale bohužel i nesystémové byrokratické kontroly některých majitelů solárních elektráren.

Společným znakem změn je otevírání trhu pro nové hráče i postupy a odstraňování regulací a překážek. Jak tuto novou svobodu domácnosti, firmy a obce využijí, se samozřejmě teprve uvidí. V zájmu dosažení konkurenceschopných cen elektřiny i energetické bezpečnosti bychom jim rozhodně měli držet palce.