Přerušení důležitého elektrického vedení v severozápadních Čechách zbavilo v pátek 4. července velkou část České republiky na několik hodin elektrické energie. Svatopluk Vnouček, místopředseda představenstva společnosti ČEPS, která spravuje přenosovou soustavu, uvedl pro server iRozhlas, že šlo o „mechanickou závadu“. Závada pak spustila dominový efekt vedoucí k výpadku nového uhelného bloku elektrárny Ledvice a vyřazení několika dalších článků přenosové sítě. Jakoukoliv souvislost výpadku s případným vlivem solárních zdrojů vyloučil.

České fosilní politiky ale reálné důvody blackoutu nezajímají. Jen pár minut po výpadku Alexandr Vondra ruku v ruce s Kateřinou Konečnou, Jindřichem Rajchlem, Tomiem Okamurou nebo poslancem za TOP09 Michalem Kučerou měli jasno: za všechno můžou obnovitelné zdroje.

Hon na obnovitelné zdroje

V České republice pokryjí solární elektrárny pět procent spotřeby elektrické energie, větrné jen jedno procento. Čistá energetika tedy v České republice prakticky neexistuje. Ve srovnání s Evropou vyrobíme z čistých zdrojů nejméně energie ze všech zemí Evropské unie. Přesto Vondra, Okamura nebo Konečná tvrdí, že unijní klimatická politika je na vině i tehdy, když v severních Čechách spadne drát elektrického vedení.

Europoslanec Alexandr Vondra se například chlubil, že v rozhlasovém duelu s Luďkem Niedermayerem „tvrdě kritizoval“ rozhodnutí Evropské komise přijmout závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 o devadesát procent ve srovnání s rokem 1990. Klimatickou politiku Evropské unie přitom označil za „katastrofu“ a spojil ji nejen s nedávným blackoutem ve Španělsku, ale i s aktuálním výpadkem proudu v severozápadních Čechách.

Podobně pak Kateřina Konečná ironizovala evropský „Green Deal“ jako „Black Deal“ a Tomio Okamura lakonicky celou situaci shrnul výrokem, že blackouty přicházejí, když „posloucháte zelené radikály místo inženýrů“.

Důvěryhodnost politiků, médií a všech, kteří se do včerejšího honu na obnovitelné zdroje zapojili, během pár hodin přestala existovat. Nejlépe by udělali, kdyby se české veřejnosti omluvili a už nás svými zcestnými názory na energetiku neobtěžovali. Ostatně, pokud vynášejí takto rázné soudy bez elementární znalosti faktů, jaká je asi jejich kompetence v jiných sférách politiky?

Obnovitelné zdroje jsou noví uprchlíci

Stejně jako se během takzvané uprchlické krize mnozí čeští politici proměnili v proroky zániku evropské civilizace a volali po opevňování hranic před hordami migrantů, tak i dnes politici jako Rajchl nebo Vondra rozdmýchávají hysterii vůči přechodu na obnovitelné zdroje.

Co horšího by totiž mohlo Českou republiku potkat než to, že by přispěla k záchraně stabilního planetárního klimatu pro budoucí generace? Snad jen morová rána nebo pád meteoritu.

Na torpédování evropských snah o snížení emisí se ostatně shodne Fialova vláda s babišovskou opozicí, a tak takřka celá česká politika tahá za jeden provaz v destrukci planetárního klimatu jen a kvůli tomu, aby Daniel Křetínský, Pavel Tykač nebo fosilní divize ČEZu dobývali tučné zisky. Ovšemže jim hlasitě přizvukují média v České republice, ovládaná zpravidla právě Tykačem, Křetínským nebo dalšími oligarchy, a z blackoutu hned vyvozují křehkost civilizace.

Stabilita sítě

Ocenit je nutné především roli společnosti ČEPS, spravující českou elektrickou přenosovou soustavu. Od prvních minut referovali představitelé ČEPS věcně a stručně o průběhu a příčinách výpadku.

Vedení, které výpadek zřejmě způsobilo, měl ČEPS v plánu modernizovat. Mělo by být jedním z poučení z blackoutu, že do posilování sítě, nových přeshraničních i vnitrostátních spojení, budování záložních zdrojů a úložišť energie musí česká vláda urychleně investovat. Podle slov ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka z tiskové konference to má vláda i v plánu.

Zároveň je nutné se postavit proti mýtu šířeného českým fosilním obludáriem, že obnovitelné zdroje jsou nestabilní. V západní Evropě energetické sítě spoléhající na obnovitelné zdroje fungují.

Španělský blackout byl podle předběžných závěrů tamější vlády způsoben „souběhem mnoha rizikových faktorů“, nikoliv však přímo tím, že síť byla přetížena obnovitelnými zdroji. Ve Španělsku již několikrát solární a větrné zdroje dodávaly více energie než v den výpadku a síť zůstala stabilní. V Dánsku nebo Portugalsku jsou klíčovým zdrojem větrné turbíny.

Sousední Německo vyrobí až pětačtyřicet procent elektrické energie každý rok z větrných a solárních zdrojů. Tyto zdroje rovněž srážejí cenu pro spotřebitele. Ta se naopak zvyšuje pro německé zákazníky tehdy, když energii dodávají fosilní elektrárny, zejména pak ty plynové.

Solidárně proti oligarchům

Čeští profosilní politici nás svým zarputilým odporem vůči obnovitelným zdrojům energie připravují o nízké ceny a další generace o stabilní klima. To ale neplatí o majitelích dolů a elektráren. Těm kritika obnovitelných zdrojů vyhovuje.

Daniel Křetínský zbohatl mezi léty 2022 a 2025 zhruba o sto miliard, podobnou částku ukořistil i Pavel Tykač, který se navíc netají podporou Institutu Václava Klause nebo fašistické strany Motoristé sobě. Každý zapojený solární panel nebo větrná elektrárna znamenají přímou ztrátu pro Křetínského nebo Tykače.

Obdobně je to s podnikáním Andreje Babiše. Jeho chemičky využívají fosilní paliva a kromě toho evropská dekarbonizační opatření jdou proti velkoprůmyslovému přístupu Babišova holdingu v zemědělství.

Fosilní fanatismus od Vondry a Fialy po Babiše, Konečnou nebo Rajchla je tak opřen o zisky ze spalování uhlí nebo plynu. Tuhle sílu nejde zlomit „vysvětlováním“ a rozumnými argumenty o tom, že bez konce fosilních paliv bude více vln veder, masivních záplav nebo že lidé po celém světě budou prchat před důsledky klimatického rozvratu. Nejde totiž o souboj argumentů, nýbrž o zcela otevřený mocenský souboj.

Proto je nutné nejen analyzovat a ukazovat data, ale budovat silné hnutí, které moc fosilních zájmů zlomí. Proto jsou klíčové energetické komunity, studentská a jiná sociální hnutí tematizující klimatickou krizi nebo třeba i obce, které prostě myslí na budoucnost svých obyvatel; ti všichni totiž vytvářejí totiž společenskou protiváhu oligarchům.

Vondru, Okamuru, Fialu i Babiše, natožpak Křetínského nebo Tykače fakta o blackoutu, obnovitelných zdrojích nebo o klimatu nezajímají. Zajímá je moc. Proto ji budujme — proti nim.