↗

Pokud klimatickému hnutí nejde jen o technicistně chápanou dekarbonizaci, ale o skutečně spravedlivou transformaci, musí se postavit současně jak za ochranu unikátních ekosystémů, tak za právo na důstojné pracovní podmínky, dostupnou energii a dopravu. Nebude to lehká cesta. Foto FB Limity jsme my

Demonstrace v Teplicích roku 1989, odpor proti bourání obce Libkovice, blokáda dostavby Temelína, průnik do dolů Bílina a Vršany, zabránění nelegálnímu kácení na Šumavě nebo středoškolské pátky za budoucnost a univerzitní okupační stávky za klima byly hlavními zdroji síly ekologického a klimatického hnutí.

Ať už to byly boje proti husákovské normalizaci nebo proti převaze žoků peněz energetických korporací, ekologické hnutí bylo vždy tak silné, jak silné byly jeho protesty ve veřejném prostoru a odvaha k občanské neposlušnosti. Nikoliv „dobrá komunikace“ o potřebných opatřeních proti změnám klimatu a na ochranu přírody, ale přesvědčivé a odvážné jednání, často s nasazením vlastního těla a zdraví.

Sám jsem dlouho věřil, že problematiku klimatických změn a ochrany přírody stačí lidem vysvětlit. Vždyť pádné argumenty pro obnovitelné zdroje známe — pokud zlepšíme komunikaci směrem k veřejnosti a politikům, zelenou transformaci už nic nezastaví! Mýlil jsem se.

Bude přituhovat