Demonstrace v Teplicích roku 1989, odpor proti bourání obce Libkovice, blokáda dostavby Temelína, průnik do dolů Bílina a Vršany, zabránění nelegálnímu kácení na Šumavě nebo středoškolské pátky za budoucnost a univerzitní okupační stávky za klima byly hlavními zdroji síly ekologického a klimatického hnutí.

Ať už to byly boje proti husákovské normalizaci nebo proti převaze žoků peněz energetických korporací, ekologické hnutí bylo vždy tak silné, jak silné byly jeho protesty ve veřejném prostoru a odvaha k občanské neposlušnosti. Nikoliv „dobrá komunikace“ o potřebných opatřeních proti změnám klimatu a na ochranu přírody, ale přesvědčivé a odvážné jednání, často s nasazením vlastního těla a zdraví.

Sám jsem dlouho věřil, že problematiku klimatických změn a ochrany přírody stačí lidem vysvětlit. Vždyť pádné argumenty pro obnovitelné zdroje známe — pokud zlepšíme komunikaci směrem k veřejnosti a politikům, zelenou transformaci už nic nezastaví! Mýlil jsem se.

Bude přituhovat

Když jsme se studenty a studentkami z univerzit po celé České republice zorganizovali protesty a požadovali aktivnější postup v ochraně klimatu ze strany české vlády, politici se s námi byli ochotni bavit jen tehdy, když jsme okupovali naše univerzity. Hned po skončení protestů si nás ministerští náměstci přehazovali jak horký brambor. Stali jsme se zbytečnými. Naše argumenty nic neznamenaly. Nikdo nás už neposlouchal.

Co s argumenty, když se za ně nikdo nepostaví? Co s návrhy zákonů, které se nikdy neschválí? Co s programovými body, když si je žádná rozhodující politická síla neosvojí? K čemu jsou průzkumy veřejného mínění, když se na jejich výsledky nebere zřetel? Ekologické hnutí je nyní plné generálů bez vojska. Plné strategií a plánů na postup. Lidí schopných akce ale ubývá. Nepřítel je přitom stále silnější, přebírá jednu pozici za druhou, vítězí na všech frontách. Hnutí, které se mu nedokáže postavit tváří v tvář, bude nakonec k ničemu.

Parlamentní volby jsou u nás na dohled. Reálné se dnes jeví jen takové scénáře, které lze z hlediska ochrany klimatu a životního prostředí označit za méně či více tragické. Je strašlivou chybou se domnívat, že půjde uhrát jakékoli mazaně formulované kompromisy s vládou politického projektu ANO, ať už bude opřená o kohokoli — Stačilo!, Motoristy, SPD či ODS.

Již dnes představitelé ANO mluví o útocích na chráněná území a popírají existenci klimatické změny. Hnutí Stačilo! zase požaduje orbánistický zákon o „vlivu zahraničních agentů“, který by přímo dopadl na řadu ekologických organizací.

Klimatické hnutí bude obětním beránkem a ti, kdo se dnes připravují vládnout, nebudou šetřit ranami. Bude to o to horší, že v nestabilní geopolitické situaci, v níž jsme se ocitli, se už dnes pokládá snižování emisí za slabost. Politickým podnikatelům budou záda krýt fosilní korporace a velký nadnárodní průmysl, vždyť ti na krizi vydělávají nejvíc. Jak se tomu postavit?

Je třeba bránit společnost

O změnách klimatu a tristním stavu životního prostředí už dnes vědí všichni. V situaci, kdy nesmírně bohaté energetické giganty dál bohatnou spalováním fosilních paliv a poškozováním přírody a část zisků pak používají k tomu, aby si kupovaly mediální a politický vliv, prostě nestačí jen „správně komunikovat“. Sílu občanského odporu zorganizovaného sociálního hnutí, nemůže žádný protřelý „zelený“ lobbing ani dobře připravená komunikační kampaň nahradit.

Bez důkladně připravených zákonů, trpělivého vysvětlování problémů a návrhů řešení se jistě neobejdeme. Cesta k úspěchu jakéhokoli sociálního hnutí, zelené nevyjímaje, však vždy byla a bude dlážděna silou participujících lidí — jejich hnutím. Konec uhlí by bez blokád hnutí Limity jsme my nebyl zdaleka tak široce přijímaný, jako je dnes. Opatření na ochranu klimatu by nebyla na úrovni Evropské unie nikdy přijata, pokud by tisíce mladých lidí po celém kontinentu každý pátek nedemonstrovaly za klima.

Vedle přímých akcích, blokád, bojkotů a masové mobilizace na demonstracích se ale bude nutné věnovat také budování trvalejších struktur. Když nám energetické korporace nechtějí dodávat obnovitelnou a levnou energii, proč si ji nezačneme vyrábět společně bez korporací? Paleta možností, které jdou daleko za bezprostřední protest, je nepřeberná.

Zakládejme spotřebitelská družstva spojující ekologické farmáře s těmi, kteří chtějí konzumovat zdravé a dostupné potraviny. Vytvořme etické banky investující do obnovitelných zdrojů, ekologické dopravy a zemědělství bez vidiny velkých zisků z úroků. Vstupme do odborů s ambicí je proměnit v instituce usilující jak o důstojné pracovní podmínky, tak o šetrné způsoby výroby. Proměňme naše obce a města směrem k udržitelnější správě věcí veřejných.

Pokud klimatickému hnutí nejde jen o technicistně chápanou dekarbonizaci, ale o skutečně spravedlivou transformaci, musí se postavit současně jak za ochranu unikátních ekosystémů, tak za právo na důstojné pracovní podmínky, dostupnou energii a dopravu. Nebude to lehká cesta, bude vyžadovat dlouhodobé úsilí a neustálé učení se novému. Žádné zkratky ovšem neexistují.