Další z úvah Ondřeje Holuba, s kterou je možno se víceméně plně ztotožnit. Je to jeden z mála levicových autorů, který se nespokojuje jenom se sociálním reformismem v rámci panujícího společenského a politického uspořádání, nýbrž který má (spolu se Sokratem) stále ještě odvahu poukazovat na to, že stávající pořádky naprosto nemusejí být jakýmsi "koncem dějin", a že je možno - a nutno - hledět i dále do budoucnosti, k jiným alternativám evolučního, a tedy i společenského vývoje.

Podívejme se ale napřed na stranu Pirátů (o jejímž charakteru a ideovém zaměření jsme zde nedávno diskutovali). Ondřej Holub míní, že svým odvoláním radikálně levicové Jany Michailidu z její vedoucí funkce se strana Pirátů se strana prezentovala či demaskovala "pokorným a konformistickým přistoupením na jednostranné vidění světa".

Ovšem: za prvé je nutno vidět, že toto rozhodnutí bylo značně těsné. Zdá se, že strana Pirátů je skutečně dosti nesourodým konglomerátem různých názorů a ideových proudů. Jeden z čelních představitelů konzervativního křídla v dané kauze prohlásil, že strana Pirátů má řešit problémy společnosti "moderními prostředky", a nikoliv prostřednictvím starých ideologií.

Tento výrok stojí za bližší povšimnutí proto, že se v něm zrcadlí obecný rozdíl či rozkol levice ohledně toho, jakým způsobem se stavět k současné společensko-polititické realitě: zda reformisticky, pragmaticky, ad hoc opatřeními a akcemi - anebo naopak programově, na základě nějaké vůdčí, teoreticky důkladně propracované ideje.

V nedávných diskusích zde jsem o straně (českých) Pirátů konstatoval, že velmi problematickým rysem její existence je právě ta skutečnost, že nemá žádnou vlastní nosnou ideu. Ona sice má určitý kriticko-progresivní potenciál, ale jeho zmíněný "modernismus" je velmi mlhavý, nemá žádné jasné kontury. Nicméně - vzhledem k tomu že za "komunistku" Michailidu se postavila téměř polovina (hlasujících) členů strany je možno soudit, že zdaleka ne všichni členové této strany se chtějí spokojit s tímto pouze momentálně akčním "modernismem", nýbrž že si žádají přece jenom zásadnější opozici vůči stávajícímu systému.

Zůstává zde tedy - z hlediska takto "radikální" levice - stále ten samý problém: takovouto novou vůdčí ideu vůči systému kapitalismu by bylo možno vytvořit pouze na základě zásadní a všeobsáhlé revize všech marxistických tézí a axiomů; ale do tohoto díla zásadní obnovy se na levici podle všeho nikdo nepouští, a sotva kdo má (pro takovéto komplexní přehodnocení marxistické teorie) vůbec ještě dostatečný znalostní potenciál.

"...vzhledem k tomu že za "komunistku" Michailidu se postavila téměř polovina (hlasujících) členů strany je možno soudit, že zdaleka ne všichni členové této strany se chtějí spokojit s tímto pouze momentálně akčním "modernismem", nýbrž že si žádají přece jenom zásadnější opozici vůči stávajícímu systému."

No, nevím. Aspoň doufám, že za částí Pirátů, kteří nehlasovali proti Janě Michailidu, není podpora její ideologie, ale spíš nechuť řešit tu její situaci, kdy na sebe upoutala nežádoucí pozornost, příliš radikálně. Koho bych pak mohla volit, kdyby takoví jako Michailidu v té straně převážili?

Janka Michailidu prohlásila, že by ráda společnost jako je ta ve Star Treku.

V seriálu -- původním - se předvádí harmonická společnost, ve které sice nechybí soukromé vlastnictví na úrovni vinic a barů, ale je nepřítomné na úrovni korporací a velkého byznysu vůbec. Docela mě šokovalo, když jsem se v devadesátých letech dozvěděl, že tento "sociálně demokratický patos" seriálu (Rorty) vznikal v ostrých diskusích a není jen výsledek narativní potřeby.

Pravda, pokud ji nebereme jako moderní pohádku a mluvíme o ní jako Janka M. ,pak té star-trekovské vizí chybí právě radikální kritičnost (svým způsobem je to ideální projekce Johnsonovy velké společnosti) a sama si zaslouží tvrdou ideologickou kritiku. Ale tuhle ideologii jste asi na mysli neměla?

Reagoval jsem pod minulým článkem Ondřeje Holuba na podléhání snaze zaštítit sovětský komunismus socialistickou tradicí -- ocitá se tady ve vzácné shodě s neoliberální antikomunismem, který úspěšně zahrnoval všechny socialisty do totalitárního pytle (ostatně většina jeho aktérů, Klausem počínaje, tuto ideologii hlásala až po pádu komunismu -- s pár čestnými výjimkami jako byl Václav Benda -- a přitesala si ji podle Stalinovy kritiky sociálfašismu, kterou znali z VUMLu).

Ale Holubovi a Michailidu se dostalo milosti pozdního narození, normalizaci nezažili, zažili jen stádo darebáků, kteří nejen rabování veřejných prostředků na zdravotnictví, školství a kulturu (Včetně "Ekologie je jen trešnička na dortu"), ale i své defraudace, neschopnosti a nezodpovědnosti ospravedlňovali tím, že to tak v kapitalismu musí být. Smutnou a odpornou galerii gründerské party devadesátých let. Takže bychom možná měli spíše zkoumat jejich postoje a nikoli jen ochotu používat v jiném kontextu slovo, které naše generace daly -- oproti nehoráznostem o nemožnosti odlišit čisté a špinavé peníze -- z dobrých důvodů do karantény.

Koneckonců dodnes přecitlivě vnímám používání slov "vůdce" a "vůdcovství", jakkoli se v češtině nejčastěji ozývají v anglickém překladu, ale nepodezírá proto rovnou jejich uživatelé z inklinace k fašismu.

Nezvyknu si na to, že v této již nenové verzi nejdou opravit překlepy a výpadky z vazby :-)

Pokud jsem se všiml, tak se JM nediví a dokonce to odvolání vítá.

A obávám se, že lidí, kteří jsou ve vládních stranách a zároveň proti kapitalismu jakožto systému nutně vytvářejícímu extrémně nerovnoměrné rozdělení bohatství (přičemž nevadí ti bohatí, ale děti umírající hlady docela ano), vojensko-průmyslový komplex a brutálně ničí podmínky života na této planetě, je docela dost. U nás, ve skandinávských zemích, v Německu.

A to, že jsme se zatím nesetkali s alternativním systémem, který by nebyl podobně zničující, je sice velmi vhodné doporučení zdrženlivosti, nikoli však argument pro vstřícnost vůči řečenému systému.

V Neználkovi, opravdu? Pokud si vzpomínám, tak to byla dost represivní společnost, která určovala -- ovšemže moudře -- každému jeho místo. Děsila mě ta sdílená vševědoucnost už jako dítě (, ale také jsem to proto nikdy později nečetl, oproti většině svých dětských knih, které jsem znovu absolvoval s dětmi -- takže to může být vzpomínkový pesimismus).

Paní Zemanová, když natolik zatracujete antikapitalistickou (marxistickou) "ideologii" J. Michailidu, pak v dnešním Právu se v rozhovoru s P. Baršou na toto téma docela zajímavým způsobem vyjádřil Jan Géryk. Stojí za to si onu pasáž ocitovat:

"Druhým důležitým procesem modernity je diferenciace společenských subsystémů. Už nemáme společnost jako celek, ale ekonomii, právo, vědu anebo umění coby relativně samostatné oblasti. Dlouho to vše propojovala politika. Ve veřejném prostoru vytvářené ideologie byly něčím, co dovedlo subsystémy stmelovat. V dnešní postideologické době nám však i tento náhled na celek chybí."

Jistě, po zkušenostech jmenovitě s totalitními ideologiemi je dnes velmi snadné je paušálně zavrhovat (jako to například se zaujetím lepší věci neustále činí V. Bělohradský.) Jenže druhá stránka věci je, že bez tohoto tmelu nějaké společně sdílené vůdčí ideje (tedy: "ideologie") se nám nejen atomizuje, na vzájemně izolované elementy rozpadá společnost, ale navíc se stejným způsobem atomizují i myšlenky, které ztrácejí schopnost postihovat základní momenty fungování celku (tedy společnosti jako takové). Mimochodem posledním, kdo společnost vnímal důsledně jako takovýto provázaný celek, byl právě Karel Marx.

Ostatně o smyslu a oprávněnosti ideologií jsme zrovna nedávno diskutovali na HD; dovolím si tu znovu zreprodukovat, že ten dnes mnohdy tak zatracovaný pojem "ideologie" sestává z dvou slovních kořenů: "idea" a "logos". Tedy z centrálních kategorií řecké, jmenovitě platónské filozofie.

Na vině tedy není přítomnost ideologií jako taková; špatné je pouze to, když se z ideje učiní klacek na násilné prosazování těch či oněch úzce politických a mocenských cílů.

Co se pak konkrétně marxistické teorie (nebo chcete-li: ideologie) týče, pak u ní je největší vadou dvojitý problém: na jedné straně naprostá ignorance u většiny jejích kritiků, a na straně druhé přetrvávající ortodoxie (či přímo dogmatismus) u většiny jejích vyznavačů.

Ostatně v daném rozhovoru přišla řeč i na vztah kontinuálního a zlomového (tedy: revolučního) historického vývoje. Ještě jednou Jan Géryk:

"Toto postupné utváření každodenních norem jistě probíhá, ale zastal bych se přece jen i revolučních momentů. Revoluční moment je moment ustavující. Vezměme si pojem 'ústavy' v širším slova smyslu: nejen jako zákona nejvyšší právní síly, ale jako hodnotového rámce nastavujícího konkrétní řád daného politického společenství. Taková ústava se rodí v ustavujících momentech. U nás například v roce 1989, respektive na začátku devadesátých let."

Já bych s tou pirátkou, která se hlásí ke komunistické ideji, docela ráda vedla hovor. Není mi totiž jasné, co si při svém věku a zkušenostem vlastně představuje, když mluví o změně systému a vyslovuje "komunismus".

Možná by ji aspoň trochu oslovil můj pohled, pro proletáře tehdejší i dnešní tak lákavých, který už v dávných Marxových myšlenkách vidí nenápadné kurvítko, které působí tak, že ať ty myšlenky zkouší uvést do života kdo chce, pokaždé to skončí v bažinách totality. Někdy ošklivě krvavých bažinách, jindy hlubokých a smrdutých.

Mělo to být takhle:

Možná by ji aspoň trochu oslovil můj pohled, který už v dávných Marxových myšlenkách, pro proletáře tehdejší i dnešní tak lákavých, vidí nenápadné kurvítko...

Nenaznačoval jsem, že komu nevadí vyloučení JM z vedení strany, tomu nevadí děti umírající hlady. Řekl jsem, že mi nepřipadá divné, být proti systému, jehož součástí je drasticky nerovnoměrné rozložení bohatství, jež způsobuje, že děti umírají hlady. A že přitom mohu aktivně zúčastnit politického a parlamentního života a snažit se touto cestou dopady systému ukrotit a zmírnit. Například každý představitel sociální demokracie a Zelených má tuto snahu jaksi v popisu práce -- a přišlo mi naopak divné, když o to čeští Zelení a čeští sociální demokrati neusilovali.

Ostatně ani jsem nikde nenapsal, že mi vadí odvolání (v češtině se z funkce odvolává, nevylučuje) JM ze širšího vedení Pirátské strany. To je věc Pirátů, když provozují takové tyátry.

Ale taková kurvítka má v sobě přece každá ideologie z 19. století. Malér je to až tehdy, když se někdo snaží myšlenky a ideje dejme tomu z roku 1860 napasovat na život ve dvacátém století a přitesává k tomu ten život.

Paní Zemanová, v daném ohledu máme docela podobné přání: i mě by docela zajímalo si s J. Michailidu poněkud popovídat. Nevím zda bych se s ní názorově shodl (předpokládám že zčásti ano a zčásti spíše ne); nicméně troufám si odhadovat že k jejímu (určitému) příklonu ke komunismu ji přivedlo především její radikálně antikapitalistické přesvědčení. Což samo o sobě - alespoň v mých očích - je naprosto záslužný počin.

Ale co by mě opravdu docela zajímalo by bylo, kolik ona toho vlastně ví o marxismu, respektive jakou část z něj přijala za svou. Ale - v každém případě by se podle všeho jevilo naprosto nevěcným a vůči ní neférovým ji podezřívat z nějakých snah či choutek obnovit vládu totality. Naopak - podle svědectví (některých) jejích spolustraníků je naopak právě ona tou nejradikálnější demokratkou.

Což má svou logiku: právě radikální, naprosto důsledný demokratismus musí nutně vést ke kritickému postoji vůči kapitalismu; a je holou skutečností, že je to stále ještě marxismus, který jako jediný poskytuje teoretický a ideový aparát zásadní kritiky kapitalistického společenského uspořádání.

Jinak řečeno: ačkoli o osobě J. Michailidu nevím nic bližšího, troufám si s vysokou pravděpodobností odhadovat a tvrdit, že jejím vůdčím motivem je skutečně boj proti kapitalismu a jeho systémově podmíněným nespravedlnostem, a nikoli jakási nostalgie po vládě totality.

P.S. Paní Zemanová, jestliže Vy se ptáte zda byste J. M. byla schopna přesvědčit na základě svých zkušeností s totalitou, pak stejně tak na straně druhé je otázka, zda Vy sama byste byla s dostatečnou trpělivostí a nezaujatostí ochotna naslouchat jejím argumentům o nutnosti radikálně demokratického boje proti systému kapitalismu.

já přísahám, že Janu Michailidu nepodezírám z jakýchkoli vědomých snah o nastolení totality. Smysl mých slov, že všechny pokusy o cestu ke komunismu, které vycházely z Marxových tezí o revoluční nutnosti překonat kapitalismus a nastolit spravedlivou beztřídní společnost, skončily bez výjimky v hnusných bažinách, z nichž žádná cesta k lepším poměrům nevedla, nebyl obviněním té pirátky z nějakých totalitních sklonů. Byla v tom jen pochybnost, jestli si je Jana M. tohoto faktu vědoma. O tom, že je na fleku schopná dodat všemožné argumenty o nutnosti radikálně demokratického boje proti systému kapitalismu, vůbec nepochybuju.

To je velmi jednoduché. S Nadací Rosy Luxemburgové jsem kdysi jako ředitel Masarykovy dělnické akademie spolupracoval a na akci, kterou pořádala spolu se Socialistickou solidaritou jsem naposledy diskutoval asi před rokem -- takže si Bartošovy a Michálkovy pomluvy těchto institucí beru osobně.

Politickou stranu, která hlasuje o odvolání politika z funkce, protože se byla podívat na nějakých diskusích -- nikoli proto, že by na tě diskusích vystupovala a řekla něco, co je v rozporu s programem strany -- považuji za bandu šašků.

Pirátů černá vlajka u nás vlaje, nebo aspoň povlává, pro svého času nabídnutou politickou tezi, že internet je samoobslužný pult zdarma. Skoro takový, jaký měl nabízet komunismus. Také si vybavuji nějaký (příznačný) problémek s ranými postoji předsedy Bartoše, odbytý co mladická nerozvážnost. Ale všeho do času, že?

Ovšem, jak by také ne: Existence další relevantní demokratické strany je pro společnost (o zúčastněných nemluvě) značným přínosem. V zájmu jeho pojištění se patří něco (někoho) obětovat. Často tak skončí vlastní minulost a ideály.

Sílící konformita, jež přichází s časem a praxí, je někdy výrazem zodpovědnosti. Může být také projevem určité legitimní strategie. Též však důsledkem saturovanosti, pohodlnosti, či bezradnosti. V nejhorším případě se přehnaně nazývá zradou.

Kdyby se mě zmocnili Piráti, na jejich šalupě bych, mám takový dojem, hlasoval pro Michailidu.