Františkovo snění
Jiří SilnýPapež František umí snít, a tedy usilovat o svět založený na solidaritě, na sdílení prostoru mezi lidmi i mezi člověkem a ostatními organismy. A i když do jeho zřetele nespadá postavení žen, lze říct, že papež je revoluční osobností.
Kdybychom zkoumali množinu současných světových politiků, podle rozlišení britského ministerského předsedy Gladstonea nenajdeme mnoho skutečných státníků: „Politik myslí na příští volby, státník na příští generaci.“ Existuje však jeden politik, který má v popisu práce uvažovat nejen o příštích generacích ale přímo o věčnosti. Je to papež František, hlava suverénního státu Vatikán a zároveň hlava největší světové církevní organizace. A ten napsal: „politická velikost se projevuje tehdy, když se v těžkých chvílích jedná na základě velkých principů a myslí se na dlouhodobé společné dobro.“ (Fratelli tutti 178)
Jeho vystupování a jeho texty pravidelně budí velkou pozornost a často také kontroverze. Je to proto, že vedle ohledu na věčnost a na duchovní život věnuje své úsilí postavení chudých a stavu životního prostředí. Z tohoto hlediska pak nesmlouvavě kritizuje současné uspořádání světa a vyzývá k jeho přebudování. V loňském roce se v tomto smyslu také opakovaně vyjadřoval k pandemii covidu-19.
Už v lednu loňského roku, když v Sixtinské kapli, pod freskou posledního soudu, křtil děti vatikánských zaměstnanců, se modlil za nakažené v Číně a apeloval na mezinárodní solidaritu. Na konci března, v době, kdy byla katastrofální situace v Itálii, pronesl na prázdném Petrském náměstí u historického morového kříže požehnání urbi et orbi, které dosud znělo jen o Velikonocích a o Vánocích a po papežské volbě.