Papežův vánoční vzkaz světu byl řečí hlavy obří nábožensko-politické organizace
Ivan ŠtampachKaždoroční papežské vánoční poselství kroužilo kolem zásadních lidskoprávních problémů dneška, a to předně prizmatem situace křesťanů. Pojmenování viníků, kteří jsou mnohdy zřetelní, se přitom zcela vyhnul. Zvolil pozici diplomata.
Papežové o hlavních křesťanských svátcích, Vánocích a Velikonocích, obvykle slavnostně žehnají městu, rozumí se Římu, a světu. Řím, konkrétně Vatikán, slouží v tu chvíli jako církevní hlavní město světa. Církev, která má v Římě svého nejvyššího představitele, je totiž opravdu zastoupena téměř ve všech zemích.
Sám obřad je po staletí stejný a sotva čím může překvapit. Součástí papežova vystoupení je však proslov, který má ustálený obsah a jeho malé každoroční změny bývají komentovány. O Vánocích se vždy spojuje náboženské téma narození Ježíše Krista s reflexí aktuálních problémů světa. Tím se požehnání Urbi et Orbi dostává do souvislosti se sekulárním, občanským rozměrem života.
Očekáváme od něj politické poselství největší náboženské organizace světa, která je kvazi-státem, oficiálně subjektem mezinárodního práva, k dnes již téměř osmi miliardám obyvatel světa.
Společenství lásky a života
Papež František hned na začátku své promluvy obě témata propojuje, když svou řeč zahájil sdělením, že Slovo, které se stalo tělem, dává smysl dějinám. Letos tato témata spájí myšlenka dialogu. Bůh vtělením tvůrčího Slova chce podle Františka s lidstvem vést dialog. Ba Bůh sám jako společenství Otce, Syna a Ducha svatého je coby společenství lásky a života dialogem.