Papež František a gender

Filip Outrata

Vyhraněný odpůrce „genderové ideologie“ papež František zasazuje svou kritiku do celkového rámce ekologie člověka. Z jakých zdrojů jeho postoj vychází a v jakém smyslu je gender přijatelný, nebo dokonce inspirativní pro křesťany?

Slovo gender rezonuje veřejným prostorem, je částí veřejnosti vnímáno jako závažná a podceňovaná hrozba, ovlivňuje politiku. Jak ukázala například letošní poutní mše ve Staré Boleslavi, kde se kritika „genderových teorií“ stala jedním z námětů přímluvných modliteb, stává se toto téma stále přítomnějším a aktuálnějším i v českém křesťanském (a nejen v něm) prostředí. Vyvolává a zcela jistě vyvolávat bude silné emoce a spory.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

I ten, kdo — tak jako autor této úvahy — není odborníkem v oblasti genderových studií, si musí povšimnout, jak nejasně se o dané věci mluví a referuje. Je náležitější mluvit o genderové teorii, nebo o teoriích v množném čísle? Nebo je používání slova „teorie“ jako takové zavádějící a vhodnější by bylo mluvit prostě o genderu, jak se domnívají autorky a autoři zprávy o postojích konzervativních a krajně pravicových stran ke genderu v několika evropských zemích?

Lidská sexualita, pohlavní identita a celá oblast s ní spojená nicméně nemůže být vyhrazena pouze akademickému přístupu, ať již z hlediska sexuologie, nebo genderových studií či jakékoli jiné disciplíny. Jako něco, co se bytostně týká každého člověka, musí být principiálně otevřená a přístupná každému. Zároveň je téma lidské sexuality natolik intimní, osobní, v tom nejhlubším smyslu posvátné (tajemné), že si zaslouží jistý ostych a obezřetnost, kdykoli se již přistupuje k tomu o něm uvažovat.

Jako jaderná hrozba

Hlavní linií této úvahy bude pohled papeže Františka, jeho kritika genderové teorie v širším kontextu jeho ekologie člověka. Ačkoli se to příliš často nezdůrazňuje, rozhodně ne v prostředí papeži Františkovi příznivě nakloněném, právě on je jedním z nejotevřenějších kritiků genderu a genderové teorie dnes. Není divu, že třeba pro polské feministické autorky se papež v reakci na jeho polskou návštěvu stal prostě konzervativním „vůdcem pravicových populistů“.

Právě při besedě s polskými biskupy při návštěvě Polska v červenci 2016 zaznělo jedno z nejotevřenějších papežových vyjádření k otázce genderu. Z přepisu tohoto soukromého setkání vyplývá, jak důležité téma genderová ideologie pro Františka představuje. Na toto téma nebyl tázán, ale sám k němu přešel, a to zcela na závěr besedy, v otázce věnované postoji k uprchlíkům.

František je jedním z nejvyhraněnějších kritiků genderu a genderové teorie a polské feministické autorky ho chápou jako konzervativního vůdce  pravicových populistů. Foto archiv DR

Genderová ideologie je podle Františka nástrojem ideologické kolonizace ze strany bohatých zemí.  Děti se dnes ve školách učí, že je možné změnit pohlaví, protože se tak píše v učebnicích, jež platí vlivní jednotlivci či instituce. Tato forma ideologické kolonizace je součástí hlubšího problému, jímž je vykořisťování — vykořisťování stvoření a přírody, ale také lidské osoby. Jak řekl papež polským biskupům, „žijeme v okamžiku, kdy je ničen člověk jako obraz Boží“.

V roce 2015, v knize rozhovorů s italskými novináři A. Torniellim a G. Galeazzim věnované převážně ekonomickým otázkám s názvem Tato ekonomika zabíjí (český překlad dosud nevyšel, pouze slovenský), přirovnal papež genderovou teorii ke genetickým manipulacím a jaderným zbraním. Považuje ji tedy za jednu z nejvážnějších hrozeb pro současné lidstvo.

Právo na genderovou identitu

V roce 2016 v reakci na setkání s francouzským katolíkem, jehož desetiletý syn se chce stát dívkou od té doby, co si o tom přečetl v učebnici, označil papež genderovou teorii za projev ideologické kolonizace; již dříve mluvil o světové válce proti manželství.  Odmítá koncept „genderové neutrality“ a varuje před manipulacemi se sexuální odlišností, které mohou vést k rozbití přirozeného vztahu mezi mužem a ženou

Jorge Bergoglio má k tomuto postoji i své osobní důvody, založené na zkušenosti ve své rodné zemi. V roce 2012 byl jako (čerstvě emeritovaný) arcibiskup z Buenos Aires hlasitým odpůrcem argentinského zákona o genderové identitě, který následoval pouhé dva roky po zákonu umožňujícím stejnopohlavní manželství.

V inkriminovaném zákoně se například uvádí: „Genderová identita se chápe jako vnitřní a individuální způsob, jakým lidé pojímají gender, způsob, který může a nemusí odpovídat genderu připsanému po narození, včetně osobní tělesné zkušenosti.“ Kdokoli starší 18 let může požádat na úřadech o změnu zapsaného genderu, jména a fotografie, kdykoli usoudí, že již neodpovídají jeho cítění. Medicínský zákrok je možný, ale není nutný.

Dále je v zákoně zakotveno „právo na svobodný osobní rozvoj“, které znamená nárok na chirurgickou i hormonální léčbu v souladu s osobně pociťovanou genderovou identitou, bez nutnosti soudního či úředního schválení. Tyto zákroky mají být hrazeny ze zdravotního pojištění. Lidské „právo na genderovou identitu“ přitom nesmí být ničím narušováno a všechny zákonné normy musejí být vykládány tak, aby byly s tímto právem v souladu.

Kardinál Bergoglio byl razantním odpůrcem tohoto zákona, stejně jako předchozí legalizace stejnopohlavních manželství, a také stejně zásadním odpůrcem potratů. Sklidil za to kritiku ze strany argentinských LGBT aktivistek a aktivistů. Svůj důsledný postoj pak pouze přenesl do svého pontifikátu, přičemž se ho pokusil prohloubit a zasadit do kontextu svého sociálního a ekologického myšlení.

Sexuální rozdílnost je součástí ekologie člověka

Již v rámci příprav na synod o rodině na jaře 2015 uvažoval papež František o tom, zda genderová teorie není „výrazem frustrace a rezignace, která hodlá smazat sexuální rozdílnost“. Tuto rozdílnost považuje papež František za podstatnou součást lidské stvořenosti, za něco, co nelze snadno a bez závažných následků rozvolňovat, či dokonce rušit. Patří k ekologii člověka, lidské osoby a mezilidských vztahů.

V encyklice Laudato Si (vydané v téže době) rozvedl tento směr svého myšlení hlouběji: „Naše tělo jako takové nás vtahuje do přímého vztahu s životním prostředím a dalšími živými bytostmi. Přijetí našeho těla jako Božího daru je zásadní pro to přijmout celý svět jako dar od Otce a náš společný domov, zatímco domnívat se, že můžeme mít absolutní moc nad svým vlastním tělem, se může nepozorovaně změnit v přesvědčení o tom, že disponujeme absolutní mocí nad celým stvořením.

Naučit se přijímat své vlastní tělo, starat se o něj a respektovat je v jeho nejplnějším významu je zásadním prvkem jakékoli skutečné ekologie člověka. Vážit si vlastního těla v jeho mužství nebo ženství je také nezbytné pro to uvědomovat si sám sebe v setkání s někým, kdo je odlišný. Takto můžeme s radostí přijmout specifické dary druhého či druhé, muže i ženy, jako díla Boha stvořitele, a být vzájemně obohaceni. Není zdravý přístup, který by usiloval o to zrušit pohlavní různost, protože si s ní nedokáže poradit.“

V apoštolské exhortaci Laetitia amoris, která shrnuje výsledky synodu o rodině, zaznívá již konkrétněji kritika genderové ideologie: „Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje společnost bez pohlavních rozdílností a vyprazdňuje tak antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní úpravy, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.

Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu, které hledají odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako absolutní a nezpochybnitelné, a dokonce chtějí ovlivňovat také výchovu dětí. Je třeba zdůraznit, že biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat.“

V protikladu například k tomu, jak totéž téma pojímá Kompendium sociální nauky církve vydané v době pontifikátu Benedikta XVI., nepoužívá jeho nástupce tolik argumentaci přirozeným právem, zajímá ho spíš lidská, pastorační rovina, konkrétně zmatek vznikající představou naprosté libovolnosti pohlavní identity a její snadné změny, zmatek nebezpečný zvláště pro děti a dospívající. A také ekologický rozměr: snadná změna pohlaví je na stejné úrovni jako snadné vykácení původního pralesa. S podobně devastujícímí účinky.

Hledání křesťanského pojetí genderu

Jak najít odpovídající, křesťansky založený pohled na tuto nesmírně složitou i citlivou otázku a vyhnout se na jedné straně extrému konzervativního popření jakýchkoli jiných dimenzí sexuální identity, než jsou ty striktně biologicky dané, na druhé straně extrému popření biologicky dané pohlavní rozdílnosti jako takové? Pojetí papeže Františka nabízí podle mne dobré opěrné body, vydat se dál už ale musí každý uvažující křesťan a člověk sám.

Podle nejradikálnějších propagátorů a propagátorek genderové ideologie musí biologická sexualita projít stejnou změnou pojetí jako sociální realita genderu. Je to něco, co dnes lze medicínskými prostředky změnit, tedy to není něco pevně daného. Navíc daná identifikace člověka jako muže či ženy při narození omezuje práva transgenderových osob. Proto je nejlepší ji zcela zrušit. Tento názor reprezentuje třeba transgenderová aktivistka a youtuberka Riley J. Dennis, podle níž něco jako biologické pohlaví jednoduše neexistuje. 

Domnívám se, že není příliš obtížné takový extrémní pohled odmítnout. Biologicky založená sexuální diference existuje a bude existovat tak dlouho, dokud člověk bude člověkem. Chtít ji smazat, ignorovat nebo zcela zrelativizovat je pošetilé. Výsledkem by bylo ochuzení člověka jako celistvé bytosti, bytosti vztahové, bytosti tělesné a zároveň duševní a duchovní. Ztratil by se jeden z podstatných prvků lidské identity jako takové. Poškozeni by nakonec byli úplně všichni.

Stejně tak je ale snadné, ba nutné odmítnout i názor, podle nějž jsou s biologickým pohlavím spojeny určité pevně dané společenské a kulturní role. Gender ve smyslu sociálně-kulturní role, která je navázaná na sexuální identitu a do značné míry předurčuje život člověka ve společnosti, je podle mne z hlediska křesťanství zcela v pořádku, a dokonce odpovídá některým základním důrazům křesťanství jako takového. Muž a žena nejsou pouze biologicky naprogramované jednotky, ale nezaměnitelné osoby s jedinečným příběhem a jedinečnou, osobní rolí v (jak rádi říkají teologové) dějinách spásy, ale stejně tak i ve svém každodenním životě.

Pokud někde existuje snaha prosadit do školních učebnic, že sexuální identita je zcela věcí osobní volby, je to podle mne z křesťanského hlediska nepřijatelné a pro děti velmi škodlivé. To na druhé straně neznamená, že nemohou existovat případy lidí, pro něž je změna pohlaví cestou k nalezení vlastní identity. Tato možnost by ale neměla být povýšena na normu. Na křesťanech je, aby přesvědčili ty, kdo je podezírají ze snahy omezovat jejich práva ve jménu vlastního pojetí hodnot, že tomu tak není.

To je ale velmi obtížný úkol. Transgenderový aktivista či aktivistka bude asi vždy považovat úvahy, jako byla tato, pouze za maskovanou snahu o omezení vlastních práv. Nikdy se nelze domluvit se všemi a názorový konflikt patří k lidskému životu. Přesto ale obecně platí, že v otázkách genderu, sexuální identity a lidské sexuality celkově je uměřenost, otevřenost a snaha pochopit druhou stranu zcela nezbytná. Snad k ní svým dílkem přispělo i toto zamyšlení.

    Diskuse
    JP
    November 8, 2017 v 11.35
    "Kdy je ničen člověk jako obraz Boží"
    Ono není nakonec příliš divu, že i natolik neortodoxní a tolerantní papež František v dané věci zaujímá striktně konzervativní stanovisko.

    Ta skutečnost, že existují lidé s neidentifikovatelnou (či jiným způsobem "posunutou") genderovou příslušností, ovšem zcela zásadně otřásá tím křesťanským článkem víry o tom, že "člověk je obraz Boží", a že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu.

    František celou záležitost ovšem pojal tak, že ten člověk jako obraz Boží je "ničen". Jako by se tedy jednalo o jakýsi zákeřný plán, že se teď najednou vyrojily celé zástupy těch, pro které je jejich dosavadní genderové zařazení nepřijatelné a nesnesitelné.

    Jenže, nedá se nic dělat, tato genderová "popletenost" je prostě naprosto objektivní fakt. (Což ovšem naprosto nemusí znamenat, že se dozajista najdou takoví, kteří této skutečnosti spíše používají pro svůj vlastní exhibicionismus.) Ale - opakuji znovu - samo o sobě je to nezpochybnitelný fakt.

    A tak se zdá, že než natrvalo železně setrvávat na obrazech které jsou z objektivního hlediska neudržitelné, spíše bude zapotřebí do budoucna nalézt nový obraz člověka, který dokáže obnovit jeho (transcendentni) hodnotu, aniž by se přitom dostával do rozporu s realitou.

    FO
    November 8, 2017 v 12.7
    Pane Poláčku,
    myslím, že je potřeba to trochu upřesnit. Jde o to, jestli to, co nazýváte "popleteností", zcela ruší identitu muže a ženy. Jinými slovy, existence nevyhraněných případů sama o sobě - podle mě - ještě neznamená, že je celý gender a sexualita zcela fluidní, že zmizí póly, jejichž existence nakonec podmiňuje i ty nevyjasněné a pomezní případy.

    Pokud to chápu správně, pak radikální pojeti genderové teorie směřuje právě k tomuto - gender je zcela "tekutý", normou je nevyjasněnost, tudíž je osobní volbou každého, co si z toho vybere a jaký gender přijme za svůj.

    Myslím, že není nutné hledat nový obraz člověka, protože ten stávající křesťanský - člověk stvořený jako muž a žena - není faktem, že existují jedinci nevyhraněné orientace (existovali zřejmě vždy, v mnoha různých kulturách), zrušen a zneplatněn.

    Co ale potřeba je, je tento obraz prohlubovat, obnovovat jeho sdělnost. K tomu tyto diskuse a úvahy o genderu podle mě přispívají, nebo spíš mohou přispívat.
    November 8, 2017 v 15.18
    Já myslím, pane Poláčku, že byste podobně mohl argumentovat v případech, kdy člověk je nějak postižený - například nemá ruku nebo nohu a pod. Také byste mohl o něm tvrdit, že tedy není stvořen k obrazu božímu. Tak jednoduché to asi nebude.
    JN
    November 8, 2017 v 21.34
    Domnívám se, že prosazování genderového přístupu je třeba vnímat v kontextu kulturního marxismu:
    "Rodina slouží k reprodukci buržoazní kultury kapitalistické společnosti" a "je jednou ze složek tzv. ideologického aparátu státu. [23]" (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Rodina)
    FO
    November 8, 2017 v 22.4
    Pane Nusharte,
    ačkoli s bojovníky proti kulturnímu marxismu se necítím na jedné lodi, v poslední době skutečně přemýšlím o tom, jestli rodina jako taková není pro určitý typ levice nepřítelem, prostředím, kde se odehrává většina sexuálního násilí (jak se často dočítáme), kde vládne utlačování ženy, nespravedlivé rozdělení rolí atd.

    A někteří se zřejmě domnívají, že oslabením až potlačením rodiny, samozřejmě v jejich pojetí té "tradiční", což ale znamená té stále nejběžnější, dojde k osvobození ženy a člověka obecně.
    JN
    November 9, 2017 v 1.47
    Že biologické pohlaví neexistuje, netvrdí jen nějaká youtuberka, ale i věhlasná profesorka
    na Yaleově univerzitě a na univerzitě v Berkeley, vedoucí katedry filozofie Hannah Arendtové na European Graduate School, Judith Butlerová.

    "Biologické pohlaví" je podle ní ideální hypotéza (nikoliv statický stav těla), která se teprve vlivem regulujících norem v procesu vynuceného soustavného opakování předpisů materializuje, tedy ta hypotéza se materializuje, a tím podle paní profesorky vznikne "biologické pohlaví". (Judith Butlerová: Závažná těla, O materialitě a diskursivních mezích "pohlaví")

    Tvrzení paní profesorky poněkud odporuje mé osobní zkušenosti. Naše děti totiž měly rozeznatelné biologické pohlaví ihned po porodu, aniž by během těhotenství byly vystaveny "vynucenému soustavnému opakování předpisů regulujících norem".
    November 9, 2017 v 9.10
    Spíš byste se měl ptát, pane Outrato, proč v křesťanských rodinách nevládne úplná harmonie. Vždyť na duchovní úrovni (čili v Kristu) se rozdíly mezi mužem a ženou ruší.
    November 9, 2017 v 9.58
    Past esencilaismu
    Dopravní podnik města Prahy považuje za potřebné sdělovat ženám, že také ony mohou řídit vozidla MHD. Naproti tomu úřad prezidentský úřad by žena zastávat mohla, ale nebude, protože se nenašlo 50 000 podpisů, které by kandidaturu některé z nich podpořily. Nejspíš si lidé myslí, že z ženské podstaty plyne, že žena nemůže mít vlastnosti v těchto pohnutých dobách pro prezidentku nezbytné.

    Lidí, kteří si dělají nárok mít jiný gender než je ten, který by jim přisouzen při narození, je v populaci asi jedna desetina promile. Většina z této desetiny púromile chce být jednoznačně muži ženami. Někteří snad nechtějí ani jedno ani druhé.. O těch se moc neví, většinou jde spíše o myšlenkový experiment, nicméně právě na nich by se měla odhalovat pravá podstata mužství a ženství. A tak se vede diskuse o jevu, o kterém většina zúčastněných neví vůbec nic, zatímco to, čemu všichni nějak po svém rozumí, zůstává stranou pozornosti..

    Čeština nemá určité a neurčité členy takže, když se napíše pro „polské feministické autorky se papež v reakci na jeho polskou návštěvu stal prostě konzervativním „vůdcem pravicových populistů“ není jasné, zda papeže z řad levice vyloučily ty dvě autorky pod článkem podepsané nebo všechny polské feministky. Z hlediska esencialismu je to ovšem jedno, protože esence feminismu a levice je beze zbytku vtělena do jakékoliv levicové feministky, stejně jako esence ženství do jakékoliv ženy., jinak by to nebyl podstata.

    Zabývat se extrémními a neobvyklými případy je v vědě – zřejmě tedy včetně teologie – důležité. Například v roce 1919 vyčkávali teoretičtí fyzici s napětím výsledky Eddingtonova pozorování přechodu Merkuru přes zatmění slunce. Ohýbá se světlo působením sluneční gravitace o nepatrný zlomek stupně tak, jak předvídá obecná teorie relativity, nějak jinak či vůbec ne? Zeměměřiči byli v klidu, nehrozilo jim, že by museli ve svých měřeních působení gravitace zohledňovat.
    FO
    November 9, 2017 v 10.11
    Paní Hájkové
    Co znamená "úplná harmonie"? Myslím, že v konkrétním lidském životě v tomto světě není nic takového možné. Úplná harmonie nevládne v žádných vztazích na žádné úrovni, a ani vládnout nemůže. Při vší úctě, nevím, k čemu taková otázka je.

    Přece se myslím snadno shodneme, že není jen duchovní úroveň, ale i duševní a tělesná, a ty všechny společně tvoří realitu lidského života a vztahů.

    Netvrdím, že znám reprezentativní počet křesťanských rodin, ale znám docela dost takových, ve kterých sice nevládne úplná harmonie, ale přesto tam převládá duch přijetí, vzájemné pomoci, péče a respektu. Se všemi nutnými lidskými nedokonalostmi.
    FO
    November 9, 2017 v 10.12
    Máte pravdu, pane Nusharte,
    není to jen názor jedné osoby, vybral jsem ji jen jako příklad, média a youtube zvláště mají dnes velký vliv zvlášť na mladé lidi a děti. Děkuji za doplnění.
    + Další komentáře