Církvi scházejí ženy

Matěj Senft

Církev by měla začít oceňovat ženy. Nejen ty, které jí přinášejí podnětné intelektuální postřehy, ale i ty, které se obětavě starají o kostely a místní společenství.

Papeže Františka mnozí vnímají jako urputného revolucionáře. Jiní jej hodnotí zdrženlivě, nicméně téměř všichni se shodnou, že spustil některé významné proměny ve světě církve. Podporuje mezináboženský dialog, vyzývá k přátelskému přístupu k některým skupinám LGBT a zastává se vykořisťovaných, tedy těch, na které dopadá „strukturální hřích“ neoliberalismu. Vedle toho se ovšem snaží zlepšovat také postavení žen v církevní hierarchii.

V jistém smyslu se staví do opozice vůči silně konzervativním věřícím, pro něž je snadnější představit si pád meteoritu než ženu za oltářem římskokatolického kostela. Chod církve přitom stojí na činnosti mnoha žen, které ovšem nepracují na příliš viditelných postech.

Papež František vyzývá k přátelskému přístupu k některým skupinám LGBT a do jisté míry se staví do opozice vůči silně konzervativním věřícím. Foto archiv DR

Nejedna kostelnice nebo pastorační asistentka zasvětí svůj život pomoci na faře, místnímu knězi a v posledku i ostatním farníkům. Na vesnicích a v menších městech je běžnou praxí, že ženy svou činnost vykonávají zadarmo nebo za peníze, z nichž by se neuživil ani poustevník. Česká církev přitom minulý rok vydělala na burze dvanáct milionů korun. Na platy nepostradatelných žen udržujících chod kostelů přitom stále není dostatek prostředků. Peníze se přitom využívají například na nákup a řádné posvěcení honosných automobilů pro kardinála Dominika Duku.

Ženské figury hrají zásadní roli i v církevních dějinách. Jednu z nich nalezneme na samém počátku, a to doslova. Vždyť jediný, kdo byl s Bohem při stvoření světa, a dokonce před ním, je Sofie, Boží moudrost. Kupříkladu v sienském chrámu je vyobrazena jako vznešená žena, jíž se klaní celé Stvoření (včetně antických filosofů). V kontextu české kultury můžeme silný ženský prvek nalézt v díle architekta Jana Blažeje Santiniho. Prostor jím vystavěného kostela Jména Panny Marie svou výzdobou navozuje spíše dojem chrámu zasvěceného mocné bohyni.

Prostor Santiniho kostela Jména Panny Marie svou výzdobou navozuje spíše dojem chrámu zasvěceného mocné bohyni. Foto Wikipedia

V minulém století přinesl podobný důraz papež Jan Pavel II., v mnoha směrech konzervativní teolog, ale zároveň milovník Matky Boží. Věnoval jí nejednu modlitbu a knihu. Díky němu se také začala vést vážnější diskuse o roli žen v církvi. Stalo se tak poté, co britská BBC odhalila jeho osobní a niternou korespondenci s fenomenoložkou Annou-Teresou Tymienieckou. S tou sdílel pochyby i radosti, chvíle volnosti i poslední momenty před smrtí. Mnozí za dopisy posměšně hledali papežovo porušení celibátu. Realita byla mnohem prostší — Jan Pavel II. potřeboval ve svém životě silnou a citlivou ženu. Domnívám se, že takové ženy potřebuje i samotná církev.

Uzdravit církev

S vervou jemu vlastní to dokazuje současný papež František. Minulý rok po setkání s členkami Unie generálních představených ženských kongregací ustanovil komisi na prozkoumání možnosti nejnižšího kněžského svěcení žen. Ty by se tak mohly stát jáhenkami, což by jim umožňovalo vyučovat náboženství, přímo se podílet na bohoslužbách, nebo dokonce předčítat posvátné texty.

S touto snahou neustal František ani letos. V únoru během kázání v Domu sv. Marty prohlásil, že bez žen „není harmonie“, a také: „Je to velký dar Boží, že nám dal ženu.“ Jistě, z perspektivy současných feministických hnutí nemusí taková slova znít nikterak převratně, dokonce by bylo možné nad nimi mávnout rukou se sžíravou poznámkou: „Takže žena je jen takový dárek, co má uklidňovat?“ Nicméně v rámci katolické církve je Františkův postoj skutečně pokrokový — a navíc podepřený kontextem jeho vztahu ke své psychoterapeutce.

Deník The Gurdian totiž informoval o knize francouzského sociologa Dominiquea Woltona, která má zanedlouho vyjít. Jedná se o knihu rozhovorů, které vedl s papežem Františkem. Již nyní je část z jejího obsahu známa.

Rozhovory nám dávají nahlédnout především do papežova osobního života. Odhalují například, že rok docházel na psychoterapii, i Bergogliův vztah k ženám. Své mladické vztahy papež nepovažuje za chyby mládí. Naopak. Děkuje Bohu za to, že mohl mít v životě mladistvé lásky, ale také — již zesnulou — psychoterapeutku, blízkou přítelkyni a moudrou rádkyni.

Církev by zkrátka měla začít oceňovat ženy ve svých kruzích, ale i mimo církevní skupiny. Měla by oceňovat ženy, které přinášejí podnětné intelektuální postřehy, ale také ty ženy, které každou neděli přinášejí květiny do kostela a které zametou každý okvětní plátek spadlý na ubrus oltářů.

    Diskuse (102 příspěvků)
    Eva Hájková, penzistka
    September 17, 2017 v 15.29
    Možná církvi přestanou chybět ženy, až se církev přestane chápat jako klérus.
    JV
    Jiří Vyleťal
    September 17, 2017 v 21.28
    Komu ženy v katolické církvi nechybí
    Nevím, paní Hájková, zda jste chtěla říci totéž co já, ale já bych řekl, že ten, kdo chápe katolickou církev pouze jako společenství papeže, biskupů a kněží – tedy jako klérus - tomu chybí v katolické církvi ženy.

    Avšak ten, kdo katolickou církev chápe v její plnosti, kdo ji opravdu zná takovou, jaká je – tedy jako společenství živých i mrtvých spojených v Kristu, jako lid Boha Otce a chrám Ducha svatého – tomu ženy v církvi nechybí.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    Eva Hájková, penzistka
    September 17, 2017 v 21.58
    No, asi něco podobného. Ono dost lidí považuje za církev právě jenom ty kněží, biskupy a hlavně papeže. A ještě možná řeholníky...

    Mě při tom ale napadlo - vzpomněla jsem si, že jsem slyšela o nějakém hnutí "Wir sind Kirche". Ale moc o tom nevím.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    September 17, 2017 v 23.33
    Říkáte více oceňovat ženy v církvi?
    Nemám na to úplně jednoznačný názor, ale když to musí bejt, ať ten Mariánský sloup teda postaví! :-)
    Eva Hájková, penzistka
    September 18, 2017 v 7.9
    Tak jsem si o hnutí My jsme církev našla následující texty. Na Wikipedii https://cs.m.wikipedia.org/wiki/My_jsme_církevhttp://, kde se mimo jiné píše o požadavku "plného zrovnoprávnění žen včetně připuštění žen ke kněžství"
    A pak na nějaké Katopedii, o níž jsem neměla tušení a která zřejmě tomu hnutí nemůže přijít na jméno. Jak je vidno, římskokatolická církev je nejednotná. Bodejť ne, když je to takový kolos:
    www.katopedia.cz/index.php?title=My_jsme_církev
    Autor textu (jistě skalní konzervativec) odkazuje hnutí Wir sind Kirche do sféry „liberálního pseudokatolicismu“ a má zřejmě radost, že se u nás zatím nepodařilo ustavit jeho českou verzi.
    Bude to možná tím, že v české církvi téměř žádní liberálové nejsou. Už dávno by z ní totiž odešli, na rozdíl od Němců a Rakušanů.
    Jinak, v jiných církvích (které ovšem katolíci, jak jsem zjistila, většinou za církve neuznávají) se ta otázka řeší tím, že tam kněžství de facto -
    nebo v této podobě - není.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    September 18, 2017 v 8.32
    Autor se dobývá do otevřených dveří
    Všechno, co požaduje, už je dávno skutečností.
    PK
    Pavel Kolařík, informatik
    September 18, 2017 v 10.3
    Mám tím na mysli, že ženy dávno vyučují náboženství, při mši čtou posvátné texty, rozdávají Tělo Páně, a také pronášejí kázání.

    A jejich práce na zkrášlení kostela apod. je přece oceňována. Jak by tomu mohlo být jinak?
    Ano, ženy tvoří polovinu církve, a bez nich by nešlo vůbec nic.
    JV
    Jiří Vyleťal
    September 18, 2017 v 21.23
    Odpovědnost církve před Bohem - paní Hájkové
    Vážená paní Hájková,
    ono je jistě mnoho lidí, kteří by chtěli, aby katolická církev byla jiná, než je, aby změnila nejedno ze základních pravidel, na nichž stojí. Do tohoto proudu patří také hnutí některých rakouských katolíků s názvem „My jsme ta církev“, jakož i hnutí jiná, která čas od času spatří světlo světa a s postupujícím časem upadají v zapomnění. Také u nás v Čechách i ve farnostech, jejichž života se účastním, je nemálo katolíků, kteří si myslí, že některá ze základních pravidel katolické církve by se měla změnit, možná i zrušit. Všichni tito naši bližní mají své názory, ale jedno nemají, jedno jim všem chybí: nemají odpovědnost před Bohem za stav církve, kterou sám Bůh – Ježíš Kristus – založil.

    Tu odpovědnost ovšem mají biskupové a papež. Neboť jsou to oni, biskupové, následovníci apoštolů, jež Ježíš Kristus ustanovil k tomu, aby vedli místní církve, a je to papež, následovník Petra, jehož Ježíš určil, aby stál v čele Jeho církve. To oni musí neustále zvažovat - a k tomu si vyprošovat pomoc Ducha svatého - kroky, které církev buď činí anebo by činit mohla. Přitom musí dbát na to, aby zůstávalo trvale v platnosti to, co Ježíš určil jako neměnné, a vyvarovat se nástrah, které by ji mohly svést z cesty směřující do náruče Pána Boha. Tedy z cesty evangelia, po které má církev přivést k Bohu co nejvíce lidí, pokud možno všechny. To je úkol jistě mnohem, mnohem těžší, než přicházet s návrhy – byť v prvém plánu nepochybně dobře míněnými – jejichž autoři jsou nezřídka vedeni spíše časnými náladami společnosti, než starostmi biskupů a papežů o plnění Boží vůle.

    Dobrou noc,
    Jiří Vyleťal
    Eva Hájková, penzistka
    September 18, 2017 v 22.6
    Já vám rozumím, pane Vyleťale. Změny v myšlení lidí se vždycky dějí pomalu a nelze je urychlit. Proto je možná lepší, když příliš moderně smýšlející lidé z církve odejdou a za své chování se pak zodpovídají před Bohem sami.
    Jenom by bylo krásné, kdyby přesto všechno jedni druhé neodmítali či dokonce nezavrhovali, ale kdyby dovedli spolupracovat. Já vždycky říkám: nekritizujte katolíky za to, že jsou takoví nebo makoví - když jim jejich církev vyhovuje, pak je to přece v pořádku.
    Přeji vám všechno dobré.
    JV
    Jiří Vyleťal
    September 18, 2017 v 22.36
    Upřesnění - pro paní Hájkovou
    Vážená paní Hájková,
    jsem nesmírně rád, že si rozumíme. Jedno bych však chtěl ještě upřesnit.

    Moderně – jak Vy říkáte - smýšlející lidi nikdo z církve nevyhání, nikam odcházet nemusí. Nikdo je také v katolické církvi neodmítá, nezavrhuje, ba ani nevylučuje ze spolupráce. Když toto někdo tvrdí, mýlí se, nezná katolickou církev.

    Katolická církev je katolická, je otevřená všem. Jistě, má svá pravidla, ta pravidla je třeba přijmout, pokud chci žít jako katolík, ale ne na všechno se pravidla vztahují. A když ta pravidla nedodržuji z jakýchsi pochopitelných pohnutek, nikdo mne nevyhání, protože mi nechce odebrat možnost napravit se. A dokonce, když ta pravidla záměrně dodržovat nechci, ani tehdy mne z kostela ba i z rozličných farních aktivit nikdo vyhánět nebude. I tady se nikomu neodebírá možnost nápravy.
    .
    (Samozřejmě, že pokud někdo páchá trestnou činnost, pak se života v církvi účastnit nemůže. Ovšem v tomto případě z důvodů občansko-právních.)

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    + Další komentáře