Deník Referendum Víkend

Máme-li trochu vnitřní vnímavosti, nechceme se omezit na povrch života a světa, a toužíme po transcendenci. Potřebujeme přesáhnout to, co je dáno, co nás určuje. Hned se však nabízí náboženství, a to odpuzuje. Nejen tím, jak je zneužíváno, jak je převlekem represivní politiky, ale i svou podstatou. Odrazuje hledače hlubin a výšin života už tím, že člověka odcizuje jemu samému. To nejlepší z člověka promítá do nedosažitelné výšiny nebo vzdálenosti v čase a do postavy absolutistického Vládce.

Dnešní možnosti volného hledání a nezávislého vyjadřování umožňují jít za hranice nekrofilního, autoritativního náboženství, jak o tom mluví německý filosof židovského původu Erich Fromm, který oceňuje náboženství humanistické a biofilní a hlásí se k neteistické mystice.

Hledání spirituality v době zvetšelých církví
Frommův židovský současník Josef Dov (Bar) ha-Levi Solovějčik (1903 až 1993) nepotřeboval inspiraci u Karla Marxe a Sigmunda Freuda a přinesl si s sebou ve třicátých letech do politického a intelektuálního světa New Yorku zkušenost z východní Evropy.

Narodil se roku 1903 na území dnešního Běloruska. Tamní judaismus známe v poněkud odlišné podobě, tak jak o něm referoval ve své knize Devět bran český židovský autor Jiří Langer (1894 až 1943), bratr známějšího spisovatele Františka Langera. Něco z té atmosféry však u Solovějčika zachytíme.

Solovějčik se hlásil k ortodoxnímu judaismu, byl rabínem, vycházel z Bible a Talmudu, ale přece u něj najdeme souznění i s Frommovým humanistickým náboženstvím. Jeho kniha se svým názvem odvolává na víru, ale je důležité, že jde právě o člověka víry. Jde o lidskou víru, o lidský a lidsky odůvodněný postoj hledání, důvěry a naděje.

Autor metodou klasického židovského výkladu Písma a v bohaté přátelské konfrontaci s antikou, některými křesťanskými motivy a se západní filosofií propracovává v křesťanské teologii a praxi neznámé rozlišení stvořeného člověka podle první a podle druhé kapitoly Knihy stvoření (Genesis). Zvolil pro ně pracovní názvy Adam I. a Adam II. Jde, jak se ukáže ke konci knihy, o dva aspekty každého z nás.

Solovějčikův probuzený člověk zažívá oddanost Tvůrci i sebevědomou svobodu. Foto cloudinarycom

Důležité je, že má božský původ a je oprávněný jak Adam I. zažívající lidskou důstojnost, směřující k ovládnutí země a kosmu, člověk racionální, hrdý, svébytný, tvořivý, tak i Adam II., člověk hledající smysl svého malého já ve velkém Já, člověk myslící kvalitativně, spíše intuitivně.

Jsme, či můžeme každý být osamělým, odvrženým a odmítnutým člověkem, prožívajícím úzkost a obavy (které náboženství nemůže snadno odstranit), stojícím před Hospodinem (což je pro židovskou tradici smyslem modlitby) a toužícím po nápravě sebe a světa. A zároveň může každý z nás být tvůrčím, silným jedincem.

Solovějčikova stručná kniha (jednaosmdesát stran) v jedenácti úvahách představuje člověka, jeho vztahy, jeho postoje, jeho možnosti. Je knihou realistickou, ale zároveň posilující a povzbuzující k jednání. Přesahuje své konfesní kořeny. Základním textem oslovuje všechny, bohatým poznámkovým aparátem (snad více než třetina textu) mluví k těm, kdo znají hebrejštinu a zajímají se o duchovní, etické a filosofické texty tradičního judaismu. Přitom má z poznámkového aparátu částečně užitek i ten, kdo nevládne pramenným jazykem. Rozšiřuje a obohacuje prosté myšlenky hlavního textu knihy.

Kniha vydaná v originále v USA roku 1965 je v češtině k dispozici již několik let, ale stále je neznámá. Neprávem zůstává povědomí o ní dosud omezeno víceméně na prostředí zdejší skromné židovské komunity. Již několik let zůstává zdejší svět kultury a spirituality vůči Solovějčikovu dílu dlužníkem. Pozornost si zaslouží i jeho další text vydaný v česky, Halachický člověk.

Text má co říci i křesťanovi a sekulárnímu člověku. Žije v celé šíři naší kultury, našeho širšího celku zahrnujícího judaismus, křesťanství a islám, jakož i sekulární humanismus. Otevírá to, co u křesťanských autorů bylo za dlouhá staletí práce se stejným biblickým textem (doplněným u křesťanů o Nový zákon) zoufale vynecháno.

Vyvažuje převážně autoritativní a odcizující výklad výkladem humánním, zachycujícím člověka při jeho žití ve světě v jeho tvůrčí aktivitě. Jeho samozřejmým promítnutím do dramatické současnosti je i připravenost k mezikulturnímu dialogu. Solovějčikův probuzený člověk zažívá oddanost Tvůrci i sebevědomou svobodu a tím nabízí možnost pro dnešní konflikt hledající spirituality a zvetšelého náboženství.

Josef B. Solovějčik: Osamělý člověk víry, P3K, 2012