…malé tajemství toho, jak úspěšné uspořádat občanské shromáždění je, že úplně na začátku musí být vnitřní přesvědčení, že lidé jsou ze své podstaty dobří a jsou schopni moudrých rozhodnutí. Marcin Gerwin

Po mrazivém prosincovém ránu na chvilku vysvitlo slunce. Před Ministerstvem životního prostředí Ríša pečlivě uklízí parapet a nalepuje cedulky značící, kam mají okupující dávat špinavé nádobí, kam termosky, kam batohy, spacáky a karimatky. Stany se rozrůstají, je jich tu víc, než když jsem tu byla minule. Prostranství je už za tu spoustu dnů blokády MŽP zabydleno a večer co večer se tu konají osvětové přednášky k otázkám změny klimatu, ale probíhá tu i kulturní program.

Mám tu schůzku s Andrejem Lizoňem, který spolu s Eduardem Gemisem (oba členové Extinction Rebellion) dlouhodobě zkoumá různé formy občanských shromáždění. Ta se totiž zdají být vhodným a v zahraničí čím dál více využívaným nástrojem k dosahování shody v tématech, které rozdělují společnost a kde se zdá být politický i společenský konsensus nemyslitelný. Andrej má mít v rámci blokády přednášku právě o fenoménu občanského shromáždění.

Andrej zmrzlými prsty otevírá svůj laptop a ukazuje mi strukturu plánované přednášky o „citizen's assembly“. Česky se tento demokratický nástroj nazývá občanským shromážděním (OS). Prof. Julie Mildorfova Leventon (vedoucí oddělení humánních dimenzí globální změny, Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR) využívá ve své odborné práci k popisu tohoto demokratického nástroje pojem občanská porota.

U nás se o tomto nástroji prakticky neví anebo, bohužel, je povědomí o něm často mylné či zkreslené. Kritika z neznalosti je přitom velmi pestrá. Někdo je OS třeba schopen vidět lidové milice či lidové soudy, někdo argumentuje tím, že tahle vymoženost patří na západ, a ne k nám, popř. že přeci nemůžeme nechat rozhodovat laiky (jako by ale členové vlády či poslanci takovými laiky také nebyli).

Pro mě je ale občanské shromáždění nejen praktickou formou participační demokracie, ale hlavně nástrojem konsensu a progresivního společenského posunu, ať už žijeme v anglosaském či středoevropském kulturně-historickém prostoru. Možná proto mě tento nástroj začal fascinovat a v rámci mého cca 1,5 letého působení v klimatickém aktivismu jsem se rozhodla o něm točit film, jako volné pokračování mého filmu Žal žen o klimatickém žalu.

Je mi však jasné, že tento nástroj nebude mít snadnou cestu nikde ve světě, natož pak v České republice. Ve filmu proto budu usilovat o zachycení současné snahy o popularizaci OS, o jeho zkoušení na lokálních úrovních, až po snahy o jeho prosazení na úrovní národní po vzoru Francie či Velké Británie.

Od potratů ke klimatu

Bylo to právě občanské shromáždění, které umožnilo Irsku najít shodu v tak citlivém a společnost rozdělujícím tématu jako jsou potraty. Ano, díky němu bylo Irsko s to konečně přijmout a shodnout se na zrušení zákazu potratů. To se přitom v téhle katolické zemi zdálo jako nemožné.

Pozor, občanské shromáždění ale není nové ani ve střední a východní Evropě. Povodněmi zničený polský Gdaňsk hledal již před několika lety nástroj, jehož prostřednictvím by se efektivně napříč politickým spektrem shodl na tom, jak naložit s penězi určenými na budování protipovodňových opatření a obnovu města. A právě OS se osvědčilo, po jehož vzoru se připravují OS i v Krakově, Varšavě, Poznani a dalších městech.

Roku 2017 si Francouzi zvolili nového prezidenta Emmanuela Macrona, v jehož programu hrálo životní prostředí podstatnou roli. Jeho nejznámější reformou v tomto ohledu ale bylo zvýšení daně z paliv. Ta dala vzniknout hnutí žlutých vest, které pomocí nelegálních blokád a agresivních (někdy dokonce i násilných) protestů donutilo Macrona novou daň zrušit. Účastníci protestu kritizovali především fakt, že tato daň zasahovala hlavně sociálně slabé a ty, kteří nemají k veřejné dopravě přístup. I v návaznosti na tlak hnutí žlutých vest vyhlásil Macron 25. dubna 2020 občanské shromáždění k sociálně spravedlivému řešení změny klimatu.

Výsledek závisí na řadě aspektů

Po analýzách OS v Kanadě, Irsku, Francii, Velké Británii a Polsku se dá docela přesně popsat, co je třeba dodržet, aby OS mohlo proběhnout úspěšně a skutečně přispět k dosažení shody a nějakého společenského posunu.

Jak budou například lidé do občanského shromážděni vybíráni? Cílem je, aby jeho složení co nejvíce odráželo společnost v její pestrosti, aby pak i výsledky debat a rozhodování byly validní a pro politiky a společnost akceptovatelné.

Účastníci shromáždění

Většina proběhlých národních OS sdružovala kolem 150 členů. Jen pro zajímavost — OS v Británii poslalo 30 000 zvacích dopisů a z těch lidí, kteří potvrdili zájem, pak účastníky dále vybíralo podle stanoveného klíče. Lidé jsou vybráni losem za dodržení příslušných kvót, které reflektují zastoupení například podle genderu, věku, vzdělání, profese, místa bydliště a příjmu. Některá z OS zabývající se klimatem zkoumala i vztah lidí k tématu klimatické krize a chtěla, aby složení oněch 150 lidí odpovídalo i různosti pohledů v této otázce.

Lze předpokládat, že před vstupem do OS budou mít řezník, manažerka letiště nebo biozemědělec na otázku řešení klimatické transformace odlišné pohledy. Je důležité zdůraznit, že lidé, kteří jsou do OS losem vybráni a souhlasí se svou účastí v něm, nereprezentují žádnou zájmovou skupinu, ale jsou tam sami za sebe a své rodiny.

Velmi důležitý se zdá být přesně definovaný a dostatečně ambiciózní cíl OS. Ukazuje se, že poté, co se účastníci shromáždění dozvědí od odborníků o skutečném stavu věcí a mají čas dostatečně dlouho s nimi diskutovat, stávají se ve svých postojích k danému tématu v porovnání s momentem, kdy do procesu vstupovali, mnohem progresivnější. OS proto většinově přicházejí s progresivnějšími návrhy, než jak se k projednávané otázce staví v průzkumech většinová společnost.

To jen dokazuje, jak je podstatné se nerozhodovat impulzivně, ale na základě znalosti problematiky. Podstatné je také to, že nejsme ve svých bublinách nutně zavřeni na věky věků, ale existuje způsob, jak z nich vystoupit. Tak se podařilo irským katolíkům překročit Rubikon a skutečně dát potratům šanci. A lidem bagatelizujícím význam řešení klimatické krize to pomohlo pochopit, jak důležité je ji řešit, ale hlavně pochopit, že tato změna se týká každého aspektu našeho života.

O tom, jak může být OS obrovsky formativním zážitkem promluvila Sue Parish, účastnice OS, které loni proběhlo ve Velké Británii: „První víkend mě doslova proměnil. Pomyslela jsem si, Bože, klimatická změna skutečně probíhá! To mě přimělo k tomu chtít vědět víc a žít zeleněji! Je mi 57 a říkala jsem si, že můj čas k zapojení do veřejných diskuzí a debatování je už pryč. A teď vidíte, rok uplynul a já prošla klimatickým občanským shromážděním a jsem zapojená do farní rady. Kdo ví, co přijde pak? Členství v OS mě určitě probudilo!“

Z uvedené reakce je patrné, že OS díky přednáškám odborníků dá účastníkům nejen hluboký vhled do problematiky, ale také je posílí ve vědomí jejich kontroly nad vlastním životem. A to je přesně to, co potřebujeme, pokud chceme, aby se lidé aktivně podíleli na proměně nemocného systému, který nás dovedl na pokraj kolapsu. My jsme ten systém. Bohužel pocit oběti a nemožnosti osobně ovlivňovat svět okolo často od aktivního zapojení do veřejného života odradí.

Pak nezřídka nastoupí spiklenecké teorie, které vysvětlí, že za tu naší celospolečenskou mizérii může někdo třetí. Samozřejmě, že může, záleží jen, v jaké bublině jste více doma. Je ale potřeba neustále si připomínat, že i my jsme systém, který nás zavedl tam, kde jsme. S tím, že chápeme, že každý má ale velmi rozdílné prostředky k jeho ovlivnění. Proto je tak důležité využívat participační nástroje a lidi do proměny systému aktivně zapojovat.

Příprava shromáždění a jeho trvání

Důležitá je také dobře nastavená délka trvání. Britské OS svolané k otázce klimatické neutrality trvalo 12 měsíců (6 víkendů), Irské 18 měsíců (11 víkendů), Francouzské 9 měsíců (7 víkendů). Je důležité, aby časová dotace byla dostatečně dlouhá a účastníci měli možnost se s problematikou opravdu důkladně seznámit a pak mít dostatečně dlouhý čas spolu diskutovat. Ukazuje se jako efektivní, když jsou členové OS za svoji participaci finančně odměněni, a tím se jim částečně kompenzuje časové nasazení. Také to umožňuje účast lidem, kteří by se právě kvůli nízkému příjmu, nutné péči o děti či nemocného OS zúčastnit vůbec nemohli.

Aby mohlo OS pracovat co nejefektivněji a plně využít svého potenciálu, je třeba pečlivá příprava, která leží na bedrech svolavatelů. Potvrdilo se, že je potřeba mít dopředu důkladně promyšlené rámce úvah o přizvaných odbornících na jednotlivé oblasti problematiky, jíž se má OS zabývat. Pokud si jako téma zvolíme např. uhlíkovou neutralitu do roku 2030, musíme rozmyslet, jaké oblasti a expertní vhledy jsou pro nás relevantní. Samozřejmě s tím, že zajistíme dostatečný prostor pro kreativitu a příspěvky samotných členů OS.

Ti totiž často přicházejí z nejrůznějších oborů, které bychom do úvah o klimatické krizi vůbec nezahrnuli. Samotnou by mě nenapadlo, jak významným emitentem je třeba zdravotnictví, dokud jsem se o tom nebavila s doktorkou Annou Kšírovou z Doctors for future. A jelikož nejsem řidička, nikdy bych si nemyslela, že emise CO2 souvisejí s rychlostním limitem na dálnici.

Na redukci spotřeby a produkce masa se bude dívat určitě jinak řezník a jinak středoškolský učitel vegetarián. Ale tím, že budou mít možnost si k tématu poslechnout odborníky, a hlavně také sebe navzájem, mohou dojít k potřebnému konsensu a překvapivým řešením, která návrhy odborníků na danou problematiku ještě posunou. Nejde o to přesvědčit přesvědčené, ale o to skutečně najít řešení, která obě strany vnímají pro život svůj a svých dětí jako smysluplná.

Jak již bylo zmíněno, klíčové je, že jsou účastníci občanského shromáždění jen sami za sebe a nereprezentují žádnou organizaci, stranu nebo sdružení. Pokud pak takovému řezníkovi dáme veřejně hlas, aby k souvislosti změn klimatu a spotřeby masa promluvil, určitě bude mít v komunitě „masožroutů“ větší legitimitu než někdo, kdo 30 let maso nejí.

Politická legitimita

Jako ostatně ve všem, i zde je klíčová komunikace, tedy dobře zvolená komunikační strategie. A to jak před samotným začátkem OS, tak v jeho průběhu i po jeho skončení. Je třeba využít odborníků, ale i opravdu pestrého složení účastníků OS a téma prezentovat veřejně. Nakolik účastníci chtějí sdílet svou identitu, záleží na nich samotných a všechna OS mají tuto část pečlivě ošetřenou. Zkušenosti ale ukazují, že jsou lidé na svou účast v OS hrdí. Aby OS mělo potřebnou politickou legitimitu, musí vést komunikace nejen směrem k občanům, ale také směrem politikům.

Pod politickou legitimitou chápeme to, že je jasně definováno, jak má s výsledky OS naložit parlament a vládnoucí strany. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tohle je klíčové zajistit, pokud chceme, aby OS nebylo jen symbolickým aktem, ale aby se jeho doporučení opravdu zavedla do praxe. V některých případech následovalo po OS i referendum, ale to se vzhledem k nákladnosti a lehké manipulovatelnosti neukazuje jako moudrý krok.

Naopak ideální se zdá, když o zorganizování OS projeví zájem většina v parlamentu a dopředu schválí, že doporučení OS s dostatečně silnou podporou všech účastníků, tj. např. 80 %, budou brát jako závazné pro svou další práci a další rozhodování. Při národních občanských shromážděných je důležité, aby politici chápali, že OS jim dává legitimitu k odvážným krokům a rozhodnutím, které jsou podloženy celospolečenskou debatou a nejsou pak lehce manipulovatelné.

Macronův nedotažený pokus

Na jinak odvážném příkladu občanského shromáždění ve Francii můžeme dobře pozorovat typické chyby. Pokud se nedodrží či podcení výše uvedené podmínky, nemusí snaha o OS dopadnout ideálně. Stanovený cíl francouzského OS byl od začátku málo ambiciózní, i přesto účastníci přinesli celou řadu překvapivě radikálních nápadů a podnětů, jak výrazně systém reformovat směrem ke klimatické spravedlnosti. Bohužel prezident Macron si dopředu nedojednal podporu OS od většiny v parlamentu, a tak promarnil šanci se v otázkách klimatu výrazněji pohnout. Kdyby si nejdříve vyjednal podporu k OS a nechal na účastnících, aby rozhodli, jak rychle se má ona změna provést, byla by Francie dneska dál.

Macron podcenil i komunikaci směrem k francouzské veřejnosti, která v tuto chvíli není vůbec přesvědčená, že by řešení klimatických otázek mělo mít prioritu před reformou školství, zdravotnictví, integrací imigrantů a dalších tradičních problematických témat. Každopádně propojení zelených a sociálních témat ve veřejném vědomí přeci jen posílilo, jak dokazují výsledky posledních voleb do místních zastupitelství. Strana zelených má nově své starosty v Lyonu, Štrasburku, Bordeaux a jejich spojenci Socialisté získali Paříž a Marseille.

Trénujme na úrovni měst

Častým argumentem k odmítání OS v českém prostředí je, že tento nástroj je vhodný jen pro západní Evropu. Jak už ale bylo uvedeno, v sousedním Polsku ho již řadu let využívají na lokální úrovni. OS totiž lze využít na různých úrovních, jen je nutné upravit počet participantů a případně délka jeho trvání. OS není levným nástrojem, přesto je násobně úspornější než třeba referendum.

Velmi záleží na ochotě města skutečně do něj investovat, zároveň je jasné, že když už se do něj město nebo městská část pustí, je třeba, aby věděla, za jakým účelem jej svolává a stejně jako v případě národní úrovně je potřeba široká politická podpora. Je třeba si uvědomit, že OS může za politiky odvést kus práce právě v hledání shody mezi různými názorovými proudy, a umožnit tak překlenout nekonečné politické debaty a rychleji se posunout.

Město Gdaňsk se rozhodlo pro OS po ničivých povodních v roce 2016. Došlo jim, že v důsledku klimatických změn budou ničivé povodně čím dál častější a je třeba jednat. Jenže aby mohli jednat, potřebovali jednoznačně podporu a pochopení veřejnosti. A občanské shromáždění se ukázalo jako funkční nástroj, jak ve své knize Citizen's assembly, the guide to the democracy that works popisuje Marcin Gerwin.

Nad otázkou, jak ošetřit legitimitu OS, podle Marcina přemýšlel starosta Gdaňsku asi dvě vteřiny a pak navrhl, že pokud budou mít doporučení vzešlá z OS alespoň 80% podporu jeho členů, bude je on starosta města Gdaňsk brát jako závazná. A tak se stalo, že OS v Gdaňsku nebylo jen diskusním klubem, ale opravdovou ukázkou funkční deliberativní demokracie.

Dalším OS, které bylo dostatečně ambiciózní a proběhlo velmi úspěšně, bylo OS zorganizované městem Oxford. To jako první sídlo v UK vyhlásilo stav klimatické nouze a chtělo provést adekvátní opatření. Podobně jako v Gdaňsku potřebovalo ke svým krokům legitimitu, a tu mu umožnilo právě OS. Zajímavé přitom je, že k tomu, že se město zaváže být uhlíkově neutrální k roku 2030, došlo samo OS.

Je čas zapojit laiky i u nás

V současné době se mluví o plánech OSN pořádat občanské shromáždění globálního formátu. V případě OSN je samozřejmě otázkou, jaký mandát by takové shromáždění mělo a jakou ideální formu může tak obrovské občanské shromáždění mít. Jsou zde i aktuální snahy o pořádání OS v rámci EU.

Já budu určitě raději, když mě na planetárním OS bude za Českou republiku reprezentovat frustrovaná samoživitelka v exekuci, které bude poskytnuta adekvátní mzda a pomoc s péčí o děti a možnost v rámci OS získat adekvátní informace ke změně klimatu, než ti jejichž jediná mantra je adaptace, fatalismus nebo technooptimismus, protože se nechtějí a ani nemohou od současného systému odtrhnout.

Bohužel, stejně tak jako v ČR systémově selháváme v otázkách řešení exekucí a pandemie, selháváme i v řešení klimatické krize. Brzo k nám z EU fondů dorazí peníze, které mají zajistit náš přechod k uhlíkové neutralitě a zároveň nás čeká volební rok. Pojďme téma občanského shromáždění diskutovat už teď a vysvětlovat, že opravdu může být nástrojem k dosažení shody, přičemž se nemusí ztratit nic z odvážnosti a progresivnosti konkrétních kroků.

Čas bohužel hraje proti nám. Každý den, který promarníme v hledání možností řešení, se nám vrátí. V rámci OS mohou opravdu dostat svůj hlas ti, kdo jsou marginalizování nebo stále žijí na „modré planetě“, která se točí kolem osy svobody, ale na zodpovědnost už z toho všeho otáčení zapomněla.

Chceme-li veřejnost přesvědčit o důležitosti klimatické transformace, musíme ji do rozhodovacích procesů aktivně zapojit. A vhodným nástrojem je právě občanské shromáždění. Jen když každý řezník, elektrikář, právnička, i řidička tramvaje v exekuci bude mít pocit, že za ně v otázce klimatu mluví ti, s nimiž se identifikují, můžeme někam posunout. Do té doby to bude těch pár chytráku z města, co se snaží zachránit svět proti jeho vůli.

Psáno ve spolupráci Andrejem Lizoňem a Eduardem Gemisem.