…malé tajemství toho, jak úspěšné uspořádat občanské shromáždění je, že úplně na začátku musí být vnitřní přesvědčení, že lidé jsou ze své podstaty dobří a jsou schopni moudrých rozhodnutí. Marcin Gerwin

Po mrazivém prosincovém ránu na chvilku vysvitlo slunce. Před Ministerstvem životního prostředí Ríša pečlivě uklízí parapet a nalepuje cedulky značící, kam mají okupující dávat špinavé nádobí, kam termosky, kam batohy, spacáky a karimatky. Stany se rozrůstají, je jich tu víc, než když jsem tu byla minule. Prostranství je už za tu spoustu dnů blokády MŽP zabydleno a večer co večer se tu konají osvětové přednášky k otázkám změny klimatu, ale probíhá tu i kulturní program.

Mám tu schůzku s Andrejem Lizoňem, který spolu s Eduardem Gemisem (oba členové Extinction Rebellion) dlouhodobě zkoumá různé formy občanských shromáždění. Ta se totiž zdají být vhodným a v zahraničí čím dál více využívaným nástrojem k dosahování shody v tématech, které rozdělují společnost a kde se zdá být politický i společenský konsensus nemyslitelný. Andrej má mít v rámci blokády přednášku právě o fenoménu občanského shromáždění.

Andrej zmrzlými prsty otevírá svůj laptop a ukazuje mi strukturu plánované přednášky o „citizen's assembly“. Česky se tento demokratický nástroj nazývá občanským shromážděním (OS). Prof. Julie Mildorfova Leventon (vedoucí oddělení humánních dimenzí globální změny, Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR) využívá ve své odborné práci k popisu tohoto demokratického nástroje pojem občanská porota.

U nás se o tomto nástroji prakticky neví anebo, bohužel, je povědomí o něm často mylné či zkreslené. Kritika z neznalosti je přitom velmi pestrá. Někdo je OS třeba schopen vidět lidové milice či lidové soudy, někdo argumentuje tím, že tahle vymoženost patří na západ, a ne k nám, popř. že přeci nemůžeme nechat rozhodovat laiky (jako by ale členové vlády či poslanci takovými laiky také nebyli).

Pro mě je ale občanské shromáždění nejen praktickou formou participační demokracie, ale hlavně nástrojem konsensu a progresivního společenského posunu, ať už žijeme v anglosaském či středoevropském kulturně-historickém prostoru. Možná proto mě tento nástroj začal fascinovat a v rámci mého cca 1,5 letého působení v klimatickém aktivismu jsem se rozhodla o něm točit film, jako volné pokračování mého filmu Žal žen o klimatickém žalu.

Je mi však jasné, že tento nástroj nebude mít snadnou cestu nikde ve světě, natož pak v České republice. Ve filmu proto budu usilovat o zachycení současné snahy o popularizaci OS, o jeho zkoušení na lokálních úrovních, až po snahy o jeho prosazení na úrovní národní po vzoru Francie či Velké Británie.

Od potratů ke klimatu

Bylo to právě občanské shromáždění, které umožnilo Irsku najít shodu v tak citlivém a společnost rozdělujícím tématu jako jsou potraty. Ano, díky němu bylo Irsko s to konečně přijmout a shodnout se na zrušení zákazu potratů. To se přitom v téhle katolické zemi zdálo jako nemožné.

Pozor, občanské shromáždění ale není nové ani ve střední a východní Evropě. Povodněmi zničený polský Gdaňsk hledal již před několika lety nástroj, jehož prostřednictvím by se efektivně napříč politickým spektrem shodl na tom, jak naložit s penězi určenými na budování protipovodňových opatření a obnovu města. A právě OS se osvědčilo, po jehož vzoru se připravují OS i v Krakově, Varšavě, Poznani a dalších městech.

Roku 2017 si Francouzi zvolili nového prezidenta Emmanuela Macrona, v jehož programu hrálo životní prostředí podstatnou roli. Jeho nejznámější reformou v tomto ohledu ale bylo zvýšení daně z paliv. Ta dala vzniknout hnutí žlutých vest, které pomocí nelegálních blokád a agresivních (někdy dokonce i násilných) protestů donutilo Macrona novou daň zrušit. Účastníci protestu kritizovali především fakt, že tato daň zasahovala hlavně sociálně slabé a ty, kteří nemají k veřejné dopravě přístup. I v návaznosti na tlak hnutí žlutých vest vyhlásil Macron 25. dubna 2020 občanské shromáždění k sociálně spravedlivému řešení změny klimatu.

Výsledek závisí na řadě aspektů

Po analýzách OS v Kanadě, Irsku, Francii, Velké Británii a Polsku se dá docela přesně popsat, co je třeba dodržet, aby OS mohlo proběhnout úspěšně a skutečně přispět k dosažení shody a nějakého společenského posunu.