Aby demokracie skutečně fungovala, musí dostat prostor na pracovištích. Participace zaměstnanců na chodu firem totiž prokazatelně vede nejen k lepšímu chodu a stabilitě, ale také ke zvyšování občanského sebevědomí.
„Víš ty co? Celé naše vzdělání je jedna velká lež. Roky se učíme, jak být kritickými občany, rozvíjíme své názory, zpochybňujeme selský rozum a učíme se vyjadřovat své myšlenky. Ale na to všechno zapomeň, kamaráde — firmy takový přístup neocení.“
Tak pravil jeden můj spolužák, který začal s prací v jedné bance, a vylíčil mi studenou sprchu, již mu přineslo zjištění, jak obtížně se snoubí politická demokracie s demokracií ve společnostech či organizacích, kde pracujeme.
Všichni víme, že demokracie, jakkoli nedokonalá, je i nadále nejlepším politickým zřízením. V zásadě by totéž mělo platit i pro ekonomiku: zavedení demokracie na pracovišti by mělo vést k rovnějším, inovativnějším a bohatším společnostem — a tak vlastně i k vyšší míře politické stability.
Pozitivní korelace
To, jak je demokracie na pracovišti v jednotlivých zemích funkční, zjistíme pomocí indexu evropské participace. Poté, co jsme v Institutu evropských odborů tento index porovnali s ukazateli jako je zaměstnanost, rovnost, investice do výzkumu a rozvoje, podíl mezd, výskyt pracovní chudoby a úroveň politické demokracie, povšimli jsme si souvislé pozitivní korelace (viz interaktivní dataset). Jinými slovy, tam, kde zaměstnanci mohou do chodu společnosti mluvit, kde jsou odbory i kolektivní vyjednávání silné a mají široké pokrytí a kde mají zaměstnanci svého zástupce, který jejich vize a zájmy dokáže bránit, tam se společnostem daří lépe.
Dává to smysl. Stejně jako politická demokracie zajišťuje všem občanům zastoupení jejich zájmů, umožňuje demokracie na pracovišti, aby vedení společnosti do svého rozhodování zahrnulo i pohled samotných zaměstnanců.
Platí navíc, že z krátkodobých výdělků společnosti zaměstnanci mnoho nezískají, a mnohem více jim proto záleží na dlouhodobé perspektivě firmy. Dáme-li jim tedy hlas, změní se i rovnováha motivace, a to od rychlých odměn k vedení směrem k investicím do budoucna a inovacím.
V neposlední řadě vede demokracie na pracovišti k utlumení rozkolu mezi snahou o kritickou politickou občanskou angažovanost a nutností jednat coby loajální zaměstnanec. U zaměstnanců, kteří mohou volit pracovní zástupce z vlastních řad, kteří mohou ovlivňovat to, jak je společnost spravována, a zakoušet tak obtížný, ale naplňující proces demokracie ve vlastní firmě, je také pravděpodobnější, že z nich budou sebevědomější občané v demokracii politické, kteří se chtějí více zapojovat a vyjadřovat vlastní názory.
Účast upadá
Špatnou zprávou však je, že průměrné skóre indexu evropské participace posledních deset let téměř neustále klesá. Na stupnici od nuly k jedné se v roce 2009 evropský průměr pohyboval kolem 0,53. Deset let nato spadl pod hranici 0,5.
Najít důvody pro tento pokles není nijak obtížné. Za posledních deset let totiž téměř ve všech evropských zemích účast v odborech (tedy poměr zaměstnanců, kteří jsou jejich členy) poklesla. Totéž platí i pro pokrytí kolektivním vyjednáváním (opět tedy pro poměr zaměstnanců, které zaštiťuje dohoda o kolektivním vyjednávání) a pro přístup k zaměstnaneckému zastoupení.
To znamená, že jeden ze stavebních kamenů evropského sociálního modelu, respektive jeho verze kapitalismu, pomalu slábne. Slípka, která kdysi vypadala, že snáší zlatá vejce, nyní zdá se pelichá.
Rozhodná volba
Třebaže ke zřetelným škodám již došlo, ještě není vše ztraceno. Rozhodná politická volba pro více demokracie na pracovišti stále může zvrátit kurz evropského kormidla směrem k sociálnímu zlepšení. Ta by obnášela posílení práv na přístup k informacím a právo na konzultaci — a to jak v měřítku místním, tak i celoevropském, rozšíření práv na spolurozhodování na správní úrovni, zavádění celosektorového kolektivního vyjednávání a podporu náboru nových členů do odborů.
Jen tak budeme moci naplno využít těch kompetencí, které se snažíme vštěpovat svým dětem: kritického myšlení, schopnosti umět se ozvat, schopnosti podrobovat rozhodnutí otázkám a vůli prosadit vlastní názor — jak ve firmách, tak i v naší demokracii.
Usnadnilo by to situaci nejen mému kamarádovi z dětství, ale i jeho nadřízeným: být zticha tenkrát odmítl a dostal se do velkých potíží. Nyní je z něj úspěšný vedoucí oddělení lidských zdrojů.
Naše vzdělávání by nemělo lhát. Demokracie by měla být součást života, politického i ekonomického.
Text A better world with more democracy at work, který vyšel původně na serveru Social Europe, přeložil DAVID VICHNAR. Text vychází ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung.