Návrh směrnice o minimální mzdě, který na podzim loňského roku vydala Evropská komise, je klíčovým prvním krokem. Na cestě k sociální Evropě jich však musí následovat ještě celá řada. Nyní je na tahu Evropský parlament a Rada Evropské unie.
Evropská komise 28. října 2020 vydala návrh směrnice o adekvátní minimální mzdě v Evropské unii. Jde o milník v dějinách evropské sociálně-ekonomické integrace: komise zde poprvé spouští legislativní proces, který má v celé Evropě nejen zajistit rovnou minimální mzdu, ale také posílit kolektivní vyjednávání.
Na rozdíl od období po finanční krizi z roku 2008 se na adekvátní minimální mzdu a silné kolektivní vyjednávání už nepohlíží jako na překážky „pružnosti“ a „soutěživosti“, ale jako na předpoklady inkluzivního evropského růstu. Dominantní proces evropské integrace, poháněný politikou tržní liberalizace, po celá desetiletí neochvějně oslaboval kolektivně vyjednávací pozici zaměstnanců. Tato direktiva tedy představuje důležitý krok směrem k sociálnější Evropě, jelikož jejím působením dojde k překalibrování mocenských vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.
Adekvátní minimální mzda
Směrnice si klade dva hlavní cíle. Zaprvé, jak napovídá už její název, usiluje o to zajistit, aby zaměstnance napříč EU chránila odpovídající minimální mzda, jež by jim umožnila důstojný život, ať už pracují kdekoli. Vzhledem k vysokému počtu pracovníků v nízkopříjmových kategoriích a k rozmachu chudoby pracujících je nasnadě, že ve většině zemí EU není minimální mzda nastavena na odpovídající hodnotě.