Víra a zodpovědnost k planetě. Zamyšlení nad smyslem iniciativy Žít Laudato si‘

Světla Hanke Jarošová

Zakladatelka iniciativy odkazující na encykliku Laudato si‘ přibližuje cíle své organizace — dostat sociálně-ekologickou encykliku do povědomí veřejnosti i členů církve, ale také nabídnout duchovní službu členům ekologických iniciativ.

Otevírat ekologická témata v římskokatolických farnostech, ale i otevírat život modlitby tam, kde lidé společně usilují o — nejen klimatickou — spravedlnost. Foto Žít Laudato si'

Když v roce 2015 vyšla papežská encyklika Laudato si’, ne zcela případně označovaná jako „zelená“, chovala jsem právě v náručí několikaměsíční holčičku, svou prvorozenou, a v hlavě jsem nosila rozpracované doktorské studium z ekleziologie, což je nauka o církvi, její povaze, struktuře a úkolech.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vydání encykliky jsem spolu s kolegy, kteří se věnují sociálnímu učení Římskokatolické církve, očekávala, a když vyšla, měla jsem z ní velikou radost. Nejvíc mě potěšilo to, že je součástí sociálního učení církve, vědomě na ně navazuje a rozvíjí ho a zároveň dosavadní učení papežů o sociálních otázkách překračuje.

Papežové na kritický stav světa, nespravedlnost jeho uspořádání a chudobu jeho obyvatel upozorňují už více než sto třicet let, ti před Františkem však k odpovědnosti za to volali národní a světové autority a od nich žádali nápravu. Papež František jejich přístup obrací a předkládá podnět k dialogu o stavu našeho společného domova, který bude zahrnovat všechny a vycházet od těch, které nejvíc znevýhodňuje, protože „zatímco stávající světový řád je neschopen přijmout odpovědnost, jednotlivci a místní skupiny mohou mnoho změnit“ (Laudato si’, strana 179).

Po přečtení encykliky jsem se dál věnovala svému oboru a objevování mateřství a čekala jsem, že rozvíjení poselství encykliky Laudato si’ v českém jazykovém prostoru se budou věnovat k tomu povolaní lidé.

Když se ještě o tři roky později v české a moravské římskokatolické církvi ohledně encykliky Laudato si’ pořád nic nedělo, začalo mi to dělat starosti. Kladla jsem si otázku, proč poselství encykliky v českém jazykovém prostoru nerezonuje, a postupně i otázku s tím související — zda a jak bych k k větší odezvě jeho poselství mohla přispět.

Uvěřila jsem, že tam, kde je téma přehlíženo shora, je dobře možné a snad i v některých ohledech vhodnější otevřít je zdola. Začala jsem spolupracovat s Globálním katolickým klimatickým hnutím, které s podporou vatikánských institucí usiluje o to, aby se poselství encykliky rozeznívalo ve farnostech po celém světě. Zorganizovala jsem místní společenství v pražské farnosti, kde bydlím, aby se tam pravidelně scházeli lidé, kteří by spolu encykliku četli a modlili se společně ve vztahu k tématům, která otevírá. A začala jsem provozovat webové stránky v češtině, abych povzbudila a propojila lidi, kteří by něco podobného také chtěli dělat.

Lidí, kteří se různými způsoby zapojují do toho, co společně děláme, se zatím ozvalo několik desítek. Pravidelně se setkává sesterské společenství na Břeclavsku.

V tom, co děláme, sledujeme dva paralelní cíle. Jedním z nich je otevírat témata, jako je environmentální degradace, klimatická změna a jejich dopad na prohlubující se chudobu většiny obyvatel světa, tam, kde lidé vyznávají Ježíše jako Boha a Spasitele a jsou zvyklí se společně modlit, především v římskokatolických farnostech. A ten druhý, právě tak důležitý, je otevírat život modlitby tam, kde lidé společně usilují o — nejen klimatickou — spravedlnost, aniž by se při tom výslovně vztahovali k Bohu Stvořiteli.

Naplňovat ten druhý cíl je vlastně dost snadné. Přijedeme někam, kde takoví lidé jsou shromážděni (camp, akční dny), pobudeme s nimi a pozveme je k společnému slavení bohoslužby. Pokud tam jsou lidé, kteří alespoň tuší, že než se pustíme do něčeho důležitého, je dobré se společně pomodlit, přijdou. Takoví se tam vždy najdou a účastníků bývá pravidelně víc, než bych očekávala. Pro řadu z nich je to vzácné setkání se slavením církve, které je pro ně jinak uzavřené v kostelech a jiných sociálně neprostupných prostředích.

Otevírání dialogu o našem podílu na klimatické změně a jejích dopadech na nejzranitelnější lidi v prostředí českých a moravských římskokatolických farností je výrazně obtížnější. Je tu mnoho jiných tradičních bohulibých témat, kterým jsou lidé zvyklí se věnovat.

Papež František v encyklice Laudato si’ cituje pravoslavného patriarchu Bartoloměje, který „poukázal zejména na nezbytnost, aby každý litoval svého špatného zacházení s planetou“. Biskupská synoda o Amazonii zase v roce 2019 definovala „ekologický hřích“, což je znečišťování a ničení, které narušuje vzájemnou provázanost tvorů a ohrožuje budoucí generace lidí. Do toho samozřejmě spadá jak vlastní nadspotřeba, tak jednání těžebních společností, takže teoretický základ pro zapojení katolíků do úsilí o udržitelnou budoucnost už byl položen. Ale otevírání otázek viny vůči generacím dosud nenarozených lidí je obtížné kdekoli, tím spíše pak ve farních společenstvích, která pro své členy fungují mimo jiné jako emocionální opora.

Na druhou stranu otázky environmentální degradace a klimatického ohrožení jsou už dnes významnou součástí obecného společenského diskurzu a s tím, jak jsou více tematizovány v širší společnosti, narůstá i to, jak si jich všímají lidé, kteří se hlásí k církvi. Takže je i více příležitostí s nimi o tom mluvit a zvát je k větší angažovanosti.

Ne vždy se rozhovorem dospěje k porozumění. V souvislosti s oslavami „doby stvoření“, která se slaví posledních dvacet let napříč církvemi a k jejímu slavení vybízí i papež František, mě vloni pozvali do pražského studia Radia Proglas. Paní redaktorka se mnou chtěla mluvit o tom, že dobrovolná skromnost je tradiční křesťanská hodnota. Já ale místo toho mluvila o naplňování misijní úlohy církve pořádáním bohoslužeb pro lidi, kteří se chystají symbolicky zablokovat rypadlo, jehož činnost poškozuje zdraví současných lidí a podílí se na tom, že svět, který zůstane budoucím generacím, dost možná nebude pro lidi obyvatelný. Během té půl hodiny jsem čím dál zřetelněji vnímala, jak se vůbec nepotkáváme, a rozloučení bylo z její strany výrazně chladnější než přivítání.

Ale jsou tu v české a moravské římskokatolické církvi i lidé, kteří si palčivost klimatického problému uvědomují, zejména ti, kteří se věnují sociálním otázkám. Myšlenkám obsaženým v encyklice Laudato si’, a tedy i klimatické krizi a možnostem jejího řešení, se letos bude věnovat série seminářů Pracovní skupiny pro sociální otázky při České biskupské konferenci. Tato Pracovní skupina také zveřejnila na svých webových stránkách pozvánku na online bohoslužbu za klimatickou spravedlnost, která se bude konat u příležitosti letošního Dne Země.

A protože tu bohoslužbu pořádáme společně s Extinction Rebellion ČR, dostala se i tato občansko-aktivistická platforma na stránky oficiálního orgánu České biskupské konference do sekce „Naše tipy“. Věřím, že takových propojení bude přibývat.

Diskuse