Klimatická změna je největší hrozbou současného světa. Environmentální výzvy jako zvyšování hladiny moří, rekordní tropické bouře, záplavy, sucha, změny podnebí nebo zánik živočišných druhů, jsou neoddiskutovatelné. Před dvěma týdny překročilo globální oteplování hranici jednoho stupně Celsia, čímž jsme se dostali do poloviny už tak nedostačujícího cíle oteplení o dva stupně Celsia.

Videa zobrazující světové metropole při pokračujícím tempu zvedání hladin oceánů nahánějí hrůzu. National Geographic rovněž zveřejnil simulaci, jak by naše Země vypadala, pokud by roztály ledovce. To je jen několik velmi vážných příkladů klimatických změn, mohli bychom pokračovat.

Takový narativ nás však svádí k mainstreamovému vyprávění, podle něhož jsme všichni zasaženi stejně, jsme na jedné lodi a musíme jednat rovnoměrně. Takový příběh vyprávějí státy bohatého severu při vyjednáváni Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Mediální představa, že klimatické změny jsou pouze environmentálním problémem, je velmi zjednodušená. Proto jsme se rozhodli tento mýtus rozebrat, abychom ukázali, že klimatická změna nezasahuje všechny lidi stejným způsobem.

• Klimatická změna je otázkou spravedlnosti

podíl

Průmyslové státy globálního severu vypustily osmdesát procent světových emisí skleníkových plynů, dopady klimatické změny způsobené vypouštěním emisí však pociťují především země chudého jihu. Jak jsme již psali při rozebírání druhého mýtu, státy globálního severu musí přijmout zodpovědnost, vést boj proti klimatické změně a kompenzovat státy chudého jihu. Podobnou cestu jsme při vyjednávání Rámcové dohody OSN o změně klimatu ještě neviděli. Nedočkali jsme se skutečné spravedlnosti pro lidi, kteří již dnes trpí změnou klimatu, zvlášť pokud mluvíme o klimatickém dluhu, tedy o reparaci chudým zemím za způsobení škod a o pomoci s technologickou adaptací.

• Klimatická změna je otázkou lidských práv

násilí

Sedmadvacet milionů lidí přijde každý rok o domov kvůli změně klimatu. Přestože část této migrace je vnitrostátní nebo dočasná, má velké sociální a ekonomické dopady na celé regiony. UNHCR předpovídá, že do roku 2050 přijde o domov více než 250 milionů lidí z důvodu klimatických podmínek, ztenčujících se zásob vody, znehodnocování půdy nebo konfliktů o zdroje. Nemůžeme nevzpomenout zvyšující se hladiny moří, které ohrožují ostrovy jako Maledivy (které již dnes mají vypracovaný evakuační plán pro celý ostrov) nebo státy jako Aljaška.

Tvrdit, že migrace nemá nic společného s klimatickou změnou je zavíráním očí před realitou. Migrace není jednodimenzionální, lidi z domovů žene víc důvodů, od těch politických a ekonomických až po environmentální. Důležité je pochopit, že klimatická změna je hrozba, která násobí další problémy. Nejhorším způsobem zasáhne klimatická změna etnicky, nábožensky nebo politicky rozdělená místa.

Často se považuje za kontroverzní spojovat konflikty a války s klimatickými změnami, nemůžeme však pomíjet, že spojnice existují. Evropské státy pokračují ve vyvážení surovin, například ropy, ze zemí chudého jihu i v dovážení zbraní na blízký východ, čímž živí války z nichž některé mají kořeny právě v bojích o přírodní zdroje. V úvahách lze jít mnohem dále, když vidíme, jak fatální následky by mělo selhání řešení klimatické změny pro stabilitu národů a mezinárodní konflikty.

Komunity zažívající nespravedlnost na různých úrovních jsou rovněž nejhůře zasažené klimatickou změnou. Miliony lidí přišly a další ještě přijdou o své domovy. Hlavní otázka zní: budou jejich lidská práva zachována? A jak s nimi bude zacházeno, když neexistuje žádné mezinárodní právo pro klimatické uprchlictví?

Pokud dnes sledujeme Evropskou Unii, jejíž státy zavírají hranice před migranty a rozhodují, kdo si zaslouží pomoc a kdo ne, můžeme si odpověď na naše otázky odvodit. Během klimatické konference v Paříži musíme dát jasně najevo, že vlády musí řešit problematiku klimatického uprchlictví a lidských práv efektivně a spravedlivě.

• Klimatický změna je otázkou bezpečnosti vody a potravin

znečištění vodních zdrojů

Nadnárodní korporace na tomto problému participují, pomáhají vyvolávat ekologické katastrofy, když zabírají komunitní pozemky v zemích chudého jihu a vypěstované komodity prodávají do států bohatého severu, čímž připravují místní lidi o úrodnou půdu. Zabírání půdy většinou řídí samotné vlády, které pozemky prodávají zahraničním investorům, nejčastěji velkým ropným a potravinářským korporacím. Zpráva Přátel Země a ugandské ekologické organizace NAPE ukazuje propojení mezi zabíráním půdy a vystěhováváním lidí kvůli nedostatečnému přístupu k úrodné půdě, vodním zdrojům a dřevu.

Katastrofy jako hořící lesy a rašelina na Kalimantanu a Sumatře v Indonésii jsou prezentovány jako nejhorší katastrofy způsobené člověkem, ovlivňující zdraví milionů lidí s drastickými dopady na životní prostředí. Nadnárodní korporace nicméně z těchto katastrof profitují, když prodávají západním spotřebitelům produkty z palmového oleje, které vyrůstají na popelu těchto pohrom.

Podobné katastrofy, stejně jako extrémní změny počasí, ovlivňují drastickým způsobem globální výnosy plodin. Bylo již vědecky prokázáno, že produkce pšenice a kukuřice meziročně klesá vlivem změn počasí. Podobně upadá rybolov, který se na změně klimatu podílí minimálně: způsobuje problémy s potravinovou bezpečností v tropických oblastech. Vlny sucha a hrozných záplav pak způsobují nedostatky pitné vody ve státech jako Bangladéš, Pákistán, Kalifornie a dalších.

• Klimatická změna je otázkou ekonomické a sociální spravedlnosti

Chudí lidé trpí změnou klimatu mnohem více kvůli snižující se bezpečnosti vody a potravin, také znečištěné ovzduší zasahuje zásadněji chudé lidi. Energetická chudoba se například ve Velké Británii týká více než milionů pracujících lidí.

Klimatické změny chudobu dále posilují. Jelikož se teplota zvyšuje, může brzy do extrémní chudoby spadnout další milion lidí. Vlny sucha, záplavy a tropické bouře hatí dlouhodobé snahy o odstranění globální chudoby a tlačí miliony lidí do existenčních problémů.

Ve stejné době, kdy čelíme klimatické změně, bojujeme i s ekonomickou krizí, vysoké nezaměstnanosti a politikám škrtů. Příkladem, jak řešit zároveň oba problémy, může být kampaň Milion klimatických pracovních míst. Kampaň představuje zelená pracovní místa jako cestu ke snižování nezaměstnanosti a zvyšování příjmu domácností.

Na druhé straně máme malou skupinku super bohatých, kteří už v příštím roce budou vlastnit více než zbytek planety. Studie ukazují, že 782 nejbohatších lidí by pomocí svých prostředků mohlo zařídit energii z obnovitelných zdrojů pro polovinu planety.

Systém, ve kterém disponuje úzká skupina lidí prostředky k vytvoření udržitelné budoucnosti a zastavení utrpení milionů lidí, není jen neférový, ale také neudržitelný, jak ukázala ekonomická krize v roce 2008. Velká propast mezi chudobou a bohatstvím způsobuje nadbytek a bezpečí na jedné straně a zranitelnost na druhé straně. Tyto nerovnosti živí sociální napětí a blokují řešení klimatické krize. Environmentální otázky jsou úzce propojené s otázkami sociální a ekonomické spravedlnosti.

• Klimatická změna je otázkou rasové spravedlnosti

znečištění ovzduší

Rasová nerovnost je nejviditelnější na přírodních katastrofách. Studie ukazují, že v případě katastrof mají lidé ze čtvrtí s větším podílem menšin nižší přístup k pomoci, zmírnění následků škod a pojištění. Pokuty uvalené na korporace bývají zpravidla menší, pokud oběti znečištění nemají bílou barvu kůže. Největším příkladem je hurikán Katrina, který udeřil na New Orleans v roce 2005. Deset let po hurikánu se bílým lidem žije mnohem lépe než předtím, zatímco menšiny si pohoršily, jak dokazuje studie univerzity v Louisianě.

Stejný mechanismus vidíme v kanadské Albertě, kde těžbou ropy z dehtových písků trpí hlavně indiánské komunity, nebo na jihu Afriky, kde místní komunity bojují s uhelným průmyslem. A to jsou jen některé z mnoha příkladů, kdy se klimatická nespravedlnost potkává s nespravedlností rasovou.

• Klimatická změna je feministickou otázkou

Ženy převážně ženy

V období katastrof to jsou zase nejčastěji ženy, které opouštějí postižené místo jako poslední. Studie OSN ukázala, že čtrnáctkrát více žen umírá při přírodních katastrofách, převážně kvůli sociálním faktorům, například protože ženy nejsou vedeny k plavání nebo protože stráví většinu času v domácnosti. Také těžba surovin zasahuje ženy neúměrně více. Mezi klimatickými uprchlíky mají ženy osmdesátiprocentní zastoupení.

Ženy rovněž patří k nejstatečnějším bojovnicím proti těžebnímu a špinavému průmyslu (například v Alžírsku), jejich role přesto bývá často bagatelizována. Genderové nerovnosti nelze číst pouze optikou bohatý sever versus chudý jih. Například ve Francii během masivní vlny veder v roce 2003 tvořily ženy nad padesát let věku více než čtyřicet procent nejhorších obětí.

V neposlední řadě k největším obětem klimatických změn patří děti. Každých devadesát sekund zemře jedno dítě kvůli nedostatku vody. Se stupňujícími se dopady klimatických změn budou tato čísla stoupat.

Závěr

Jelikož klimatická změna prostupuje všemi nerovnostmi ve společnosti, připojili se k apelu za klimatickou spravedlnost i představitelé církevních organizací. Klimatická změna přivedla dohromady různé autority, jako jsou Papež František skrze encykliku Laudato Si, muslimští imámové nebo konsorcium budhistických duchovní v čele s Dalajlamou. Přivedla dohromady různé lidi z různých koutů světa, aby řešili společný problém.

Klimatickou změnu nemůžeme zjednodušit jen na environmentální aspekty. Jde o komplexní problém. Není to jediný boj, generuje a posiluje totiž další nerovnosti ve společnosti, diskriminaci a systémovou nerovnost v mnoha rovinách. Bojovat za klimatickou spravedlnost znamená rovněž postavit se rasismu, sexismu, islamofobii a xenofobii.

Je naší morální povinností aktivně odhalovat dopady činnosti západních nadnárodních korporací a politik na země globálního jihu. Musíme aktivně ukazovat našim vládám, trestuhodně laxním v přístupu ke klimatickým změnám, že je třeba posílit hlas různorodých utlačovaných komunit globálního jihu i severu.

Text z anglického originálu přeložil RADEK KUBALA