Klimatický mýtus číslo pět: Klimatickou krizi vyřešíme změnou našeho životního stylu
Redakce DRKvůli mimořádným událostem s jednodenním zpožděním přinášíme další, v pořadí již pátý klimatický mýtus, demaskovaný perem Přátel země. Tentokrát je tématem náš životní styl.
Když se mluví o klimatické změně, často slyšíme jednu magickou formuli: stačí změnit náš životní styl. „Přestaňte jezdit auty, přestaňte jíst maso, vypínejte častěji světlo a nakupujte ekologicky šetrné produkty… a zachráníte svět před klimatickou změnou. Naším cílem není dehonestovat ekologicky šetrný životní styl. Raději chceme ukázat, jak je tento argument využíván k odvracení pozornosti od skutečných příčin ekologické krize, k přenášení zodpovědnosti ze systému na individuum.
Chceme mluvit o tom, jak je tato strategie prospěšná pro společnosti, kterým se takto daří zvyšovat spotřebu a skrývat jejich vlastní devastující vliv a jak se díky tomuto argumentu stávají z obětí viníci, když se pocit viny rozprostírá mezi jednotlivci.
Životní styl jednotlivců není příčinou klimatické změny
Už v prvním mýtu jsme dokazovali, že vina za klimatickou změnu leží především na bedrech velkého byznysu. Třiašedesát procent světových emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností mezi léty 1751 a 2010 má na svědomí devadestát firem. Je mezi nimi padesát soukromých firem jako Chevron, Shell, BP, Exxon, jednatřicet státem vlastněných firem jako je například saudskoarabská Saudi Aramco a devět státem provozovaných firem, většinou produkujících uhlí ve státech jako Polsko nebo Čína. Polovinu těchto emisí firmy vyprodukovaly po roce 1988.
Kvůli globálním i národním nerovnostem nelze zodpovědnost za změnu klimatu rovnoměrně rozdělit mezi 7,3 miliardy lidí, kteří obývají planetu Zemi. Jedna ze studií ukazuje, že procento nejbohatších lidí produkuje dva tisíce krát větší počet emisí, než procento nejchudších. Krom toho, že superbohatí pravděpodobně nebudou příliš ochotní žít skromnější životy, víme, že se různé skupiny lidí podílejí na klimatické změně různým způsobem. Řeči o změně životního stylu tyto rozdíly jakoby vymazávají tvrzením, že jsou naše životní styly a opovědnost za změnu klimatu srovnatelné.
- Greenwashing: změna stylu jako obchodovatelná komodita
Za tímto argumentem se schovává snaha odklonit pohled veřejnosti od skutečných příčin klimatické změny k obchodním zvykům jednotlivců. Spása světa je prodávána v recyklovatelném obalu v bio supermarketech. Společnosti spoléhají při prodeji svých produktů na zvyšující se pocit individuální viny, předcházení klimatické změně je předkládáno jako morální problém, ležící na bedrech jednotlivých lidí, kteří si mohou zvolit lepší život.
Není překvapivé, že se stejné společnosti takto snaží odklonit pozornost od vlastních devastujících účinků. Například koncern Starbucks se prezentuje jako ekologicky citlivá společnost, přestože většina jejich produktů obsahuje palmový olej, který je jednou z hlavních příčin ekologické katastrofy v Indonésii. Stejně tak se maskuje i oděvní společnost H&M, jakkoli prosperuje na neudržitelném cyklu módních změn.
Ano, je pravda je zapotřebí je systémová změna. Ale - tato systémová změna nebude možná bez toho, aby své životní hodnoty zcela zásadně změnil právě i ten zcela normální, průměrný člověk-spotřebitel.
Mám chtít, aby třeba na Šumavě, o jejíž charakter se bojuje, vyrostly řady větrných elektráren? Mohu potom v nastalé logice "zprostit povinnosti" Krkonoše? Necháme rozjet tenhle vlak? Přiveze další tlaky, korupční jednání a salámovou politiku. Budou to zase koncerny, které se vrhnou do problematiké aktivity a budou z ní týt. Kolik je vůbec zapotřebí energie ke zbudování větrné elektrárny? Nemáme tu leckdy co do činění se zájmy ocelářské lobby? Nepracuje se na nových technologiích, které by změnily (a zpřijatelnily) podobu větrných elektráren? Nepřijde v dalších desetiletích silná sopečná erupce, která nám poskytne více času na reakci? Nebudou lidé moci, třeba na bázi aerosolů, dosahovat podobného efektu i bez ní? Opravdu musí jaderné elektrárny zůstat ocejchované?
Je nezbytné, aby zbývající výrazná menšina velkých řek světa ztratila svoji nezregulovanost? Mají se lidé od nich stěhovat jako v Číně po vybudování "Třech soutěsek" nebo koneckonců po vybudování naší Vltavské kaskády? Je 5 milionů Norů skvělých, když nechají vodopády jen přes léto pro turisty a jinak je "zužitkují" na výrobu energie, pokud zároveň těží ohromné spousty ropy ze Severního moře?
Mrzí mě, že liberálně-zelené kruhy souhlasí s cestou "růstu růstu" a leckdy neváhají kývnout na další kolo závodu v sobectví výměnou za fakt, že se tak bude dít za stálejších klimatických poměrů, tedy v méně limitujících podmínkách.
Pokud bychom se podívali na spotřebu energií, zase by nám vyšli velcí spotřebitelé - průmysl, doprava atd. Ovšem ti produkují také pro spotřebu,která nakonec končí u obrovského množství jednotlivých lidí.
Nebylo by výroby bez spotřeby stejně jako naopak. Pokud by nám šlo o vysvětlení, tak se to nedá oddělit. Autorům textu ale o vysvětlení nejde, jde jim o nalezeni viníka.
Hledání viníka místo vysvětlení a řešení je obvyklé u problémů, jejichž řešení není známo .
Používáním veřejné dopravy podporují její udržení. Zatímco používání osobních vozidel, navíc nevytížených, působí na životní prostředí negativně - vede k upadání veřejné dopravy a rozvoji individuálního automobilismu. Dříve mívala rodina nanejvýš jedno auto, dnes je stále častěji vidět, že jich má víc a jezdí každý zvlášť.
Spotřebitelé by mohli dokázat ovlivňovat výrobu ještě daleko více, kdyby byli schopni se navzájem domluvit na nějakém cíleném chování.
Vlastně umím. Žila bych jako má babička, když byla v mém dnešním věku a fyzické kondici. Nikam necestovala, leda dvakrát do roka za sestrou a na hrob svých rodičů do dáli zvící 40 kilometrů. Její denní program spočíval v tahání tašek s nákupy a vaření pro celou rodinu, v péči o hrob dědečka a ve sledování televize, kdy se vypracovala na rodinného sportovního experta.
Byla to moc hodná, absolutně nesobecká žena. V tom po ní nejsem. Mám radost, když si mohu něco svého času urvat na jízdy za koupáním v přírodě a tak podobně. A tašky s nákupy nemusím tahat v ruce.
Ale v globálu to jistě má velký vliv.
To se týká i létání letadlem. Někdy to zkrátka potřebujeme. Ovšem letecká doprava je samozřejmě velmi neekologická.
Turismus je krásná věc a žije z něj mnoho lidí, ale když se z něj dělá modla (musím všude být, protože známí už tam byli), tak škodí.
Ale taky se to nedá nijak absolutizovat.
Domnívám se,že lidí, kteří preferují hromadnou dopravu z ekologických důvodů je tak málo, že nic neovlivní.
Lidé budou jezdit hromadnou dopravou, pokud to pro ně bude pohodlnější, levnější atd. To ovlivňuje stát dotacemi do železnic či naopak dálnic, daňovou politikou atd. Státní politiku ovšem lidé do určité míry ovlivňují například tím, že straně Zelených dají méně než 1,5% hlasů.
A totéž platí pro volby: Lidí, kteří z ekologických důvodů volí stranu zelených. je tak málo, že ta strana ve volbách nemůže uspět.
A lepší dostupnost koupání v přírodě. To se v nejhorším vyřeší časem samo, až budou všechny zbývající netoxické vodní zdroje oplocené a střežené, a koupání v přírodě bude něco, co si mohli kdysi dovolit babičky našich vnoučat.