Ekologie a duch nové morálky

Eva Hájková

Ekologické hnutí varuje před katastrofou. Může na ekologickém základu vyrůst nová morálka, postavená na novém vztahu k přírodě jako k bližnímu? O něco podobného se pokouší i papež František.

Pod článkem Zuzany Vlasaté se rozproudila nekonečná diskuse o tom, zda je správné odsuzovat amerického herce Leonarda DiCapria za to, že veřejně vystupuje za záchranu klimatu proti velkým znečišťovatelům planety, a přitom létá soukromým letadlem, čímž se vlastně na tom znečišťování vydatně podílí.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Objevilo se několik různých pohledů na věc, od „DiCaprio káže vodu a pije víno“, přes „Musíme mít větší zodpovědnost než DiCaprio, ale neměli bychom ho soudit“ nebo „Je třeba uzákonit uhlíkovou daň a ne soudit něčí morálku“, až po „DiCaprio své létání soukromým tryskáčem odčiňuje svým pozitivním vlivem na lidi a finančními příspěvky na ekologii“, popřípadě „DiCaprio by nelétal soukromým letadlem, ale musí, protože ho obtěžují fanoušci“.

Názory se pohybovaly v rozmezí mezi kategorickým imperativem (jednej tak, aby tvé jednání bylo příkladem) a morálkou pragmatismu, která každý čin hodnotí podle souhrnu jeho důsledků, čili podle užitku, který přináší. Ono vlastně nejde jen o DiCapria a jeho tryskáč. O tom, zda mají lidé, zvlášť známé osobnosti, jít za všech okolností ve všem příkladem, nebo zda mají ze své pozice raději dělat to, co přináší obecný užitek, se diskutuje poměrně často.

Morálka je vlastně souhrn představ o správném jednání ve společnosti. Zákony se kdysi zrodily z kodifikací mravních norem. Ani dnes by zákony neměly být od morálky zcela odtrženy. Létání soukromým letadlem není nezákonné. Dřív by asi nikoho nenapadlo považovat to za morální problém, leda snad skalní odpůrce soukromého vlastnictví.

Situace se s ekologický problémem změnila. Ukázalo se, že emise, produkce těžko recyklovatelných odpadů, znečišťování přírody a bezuzdné kořistění z jejích omezených zdrojů mají svůj strop, že planeta nedisponuje neomezenými reprodukčními schopnostmi. To, co se dříve jevilo jako neškodné, začalo se nyní jevit jako škodlivé.

A tak se problematickým ukázalo i časté létání. Stále více lidí uznává, že neekologickému chování by se mělo zamezovat. Jenže co z toho prakticky vyplývá?

Kapitalismu, který plýtvá surovinami a zatěžuje přírodu už jen tím, že vyrábí nesmyslné zboží, však s tímto poznáním nutně nekončí. Slavoj Žižek i jiní filosofové dokazují, že pro většinu lidi je spíš představitelný konec světa. Mnozí dokonce věří, že je možný jakýsi ekologický kapitalismus, organizovaný skrze uskromňování, regulace, finanční postihy a výchovu k ekologickému chování.

Původní morální systémy, jež mají kořeny v náboženství, řešily pouze vzájemné vztahy mezi lidmi. Vztah lidí k přírodě je v tomto novým prvkem. S povinnostmi vůči přírodě nepočítali Mojžíš ani Ježíš, což jsou dva významní původci náboženského základu mravních norem, z nichž nakonec vychází i sekulární humanismus. Zatímco Mojžíš přinesl svému lidu Desatero, Ježíš všech deset přikázání vtělil do dvou bodů: miluj Boha a miluj bližního. Nic o přírodě a lidském ohledu k ní.

Pojetí lidské morálky se s příchodem ekologických výzev změnilo. Jak definovat vztah člověka k přírodě skrze morální termíny? Foto wallpaperscraft.com

Nejen to se teď pokouší napravit papež František svým úsilím zaměřit pozornost křesťanů i na ekologii. Zkouší skloubit křesťanství s novým, ekologickým pohledem na svět. Desatero pochopitelně nelze doplnit aktuální vsuvkou: „Budeš se chovat ekologicky!“, popřípadě „Budeš milovat přírodu!“. Tak papež aspoň hledá inspiraci u svatého Františka z Assisi, přítele všech živých tvorů. Úvahy o přírodě včlenil i do své nové encykliky Laudato si‘.

Postmoderní levice odmítá křesťanský antropocentrismus a duchovní inspirace tak začala hledat jinde. Jenomže původ humanismu, ale i požadavku rovnosti všech lidí, což obojí patří k tradičnímu programu levice, je (aspoň v evropských končinách) pevně zakotven v křesťanství. Moderní levice z křesťanství vždycky tak nějak vycházela - paradoxně i tehdy, když se k němu vůbec nehlásila, protože veškeré náboženství odmítala.

Situace je složitá. Lidstvo je ohroženo samo sebou, svým způsobem života. Všichni jsme pod vlivem strachu z budoucnosti, takže místo požadavku všeobecné rovnosti a rozšíření lidských práv o práva sociální se i na levici začal tu a tam objevovat morálně pragmatický pohled: „Jen aby, proboha, všichni lidé nechtěli to, co máme my úspěšnější a šťastnější. Jen aby se nám Indové nebo dokonce Afričané nechtěli vyrovnat v životní úrovni, planeta by to neunesla!“ Nebo obráceně: „My Evropané musíme vzhledem k historickým vinám Západu kolektivně trpět, třeba i snížením životní úrovně!“ Levice je zkrátka v jisté morální krizi.

Nikdo neví, jak se svět bude vyvíjet, a tak budoucnost jakoby dnes přestala existovat nebo je líčena v temných a mlhavých barvách. Jenže přítomnost musí někam směřovat, protože nemůže trvat na věky. Pokud není na obzoru žádná budoucnost, začne se vylekaným lidem nabízet minulost, za níž mnozí větří fašismus.

Ekologický problém se dá samozřejmě zpochybňovat a relativizovat, což se také někdy děje. Občas se najdou jedinci, kteří prohlašují víru v globální oteplování za nové náboženství. Zpochybňování ekologických problémů však není příliš prozíravé. A i kdyby bylo, vizi budoucnosti nijak nevylepší.

Jak se ale k problému stavět? Má ještě smysl, aby se levice vůbec zabývala kapitalismem, nebo má všechny síly zaměřit na ekologii? Jeden názor z diskuse pod výše zmíněným článkem zněl takto: „Zatímco sociální nerovnost je v podstatě sociální problém, a můžeme se zítra dohodnout, že se s tím konečně nějak vypořádáme, u klimatických změn to tak není“. Jenže pokud jde jen o dohodu, proč jsme se tedy se sociální nerovností nevypořádali už dávno, ještě předtím, než se na politické scéně vůbec objevil problém klimatu?

Domnívám se, že právě kapitalismus zůstává hlavní příčinou beznaděje dalších dnešních problémů, včetně těch ekologických. Překonat kapitalismus znamená asi totéž jako překonat veškeré lidské sobectví a to lze vyřešit politicky jen těžko.

A morálně? Kapitalismus má bohužel svou vlastní „přirozenou“ morálku, pravidla chování, jimiž se vyplatí řídit, a tak zatím celkem úspěšně přebíjí pokusy o zrod a šíření morálky nové společnosti.

Možná to chce čas. Jenže právě toho nám podle ekologů zbývá málo. A možná to chce trpělivost, o níž je známo, že přináší růže. Trpělivost je, jak víme, jedna z důležitých křesťanských ctností, takže bychom možná nakonec ani to (údajně antropocentrické) křesťanství nemuseli tak striktně odmítat. Nabízí totiž také naději.

    Diskuse
    PK
    March 14, 2016 v 15.41
    Paní Hájková
    Pro mě facit většiny diskutujících pod tím předchozím článkem (a především článku samotného) je "DiCaprio samozřejmě nebude létat běžnými linkami, ale na chudý lid musí být přísnost".

    Což je mimo jiné obzvláště pikantní na levicovém portálu, kde si každou chvíli někdo bere na mušku "neoliberalismus". :-)
    March 14, 2016 v 18.23
    Bohužel, vypadá to, že máte nakonec pravdu, pane Kolaříku.
    Levice je v totálním srabu. Neshodne se vůbec na ničem.
    Ideje veškeré žádné. Etické jednání prý ano, ale každý si ho představuje nějak jinak, protože nikdo neví, z čeho přitom vlastně vycházet. Hlavně nikoho nemoralizovat. Když, tak jedině toho, kdo je "proti nám". Rozhodně ne milionáře, kteří podporují ekologické projekty. A chudý lid je zapotřebí pořádně postrašit koncem světa.

    JS
    March 14, 2016 v 23.30
    pár upřesnění a doplnění..
    ..když už jsem byl anonymně citován. :-)

    "Názory se pohybovaly v rozmezí mezi kategorickým imperativem a morálkou pragmatismu"

    Můj názor v diskusi nepodléhal tomuto schématu. Šlo mi jen o jednu zcela konkrétní námitku:

    Kapitalismus je tu s námi možná přes 200 či více let. Téměř každý člověk přijímá, že někteří lidé si zaslouží větší možnost spotřeby (za svůj přínos) než jiní. Že má někdo (v důsledku toho) na tryskáč se obecně přijímá desítky let, aspoň proti tomu skutečně protestuje jen hrstka lidí.

    A nyní, když je planeta ve skutečném ohrožení (v důsledku lidské činnosti/nečinnosti), a ukáže se, že se musíme (a fakt jenom maličko) uskrovnit, z těch tryskáčů NAJEDNOU začne být téma.

    Je to neuvěřitelně hloupý hazard s osudem nás všech.

    "Jenže pokud jde jen o dohodu, proč jsme se tedy se sociální nerovností nevypořádali už dávno, ještě předtím, než se na politické scéně vůbec objevil problém klimatu?"

    O to v té poznámce vůbec nešlo. Ta poznámka byla o tom, že i kdybychom se takto dohodli, nemůžeme problém klimatických změn vyřešit ze dne na den, stejně jako nezastavíte na místě rozjetý vlak.

    A pokusy vyřešit sociální nerovnost ze dne na den existují, s různým úspěchem. Třeba různé komunistické převraty (ty se zrovna moc nepovedly).

    Každopádně, i jen fakt, že vůbec dohodnout se je problém, jen ukazuje na to, v jak zoufalé situaci jsme.

    Konečně, mrzí mě, že článek nezmiňuje návrh uhlíkové daně, kterou jsem zmiňoval v diskusi. Je pěkné snít o konci kapitalismu a začátku křesťanství (po 2000 letech by byli načase), ale to bohužel nijak neřeší ten náš rozjetý vlak narůstajících teplot díky emisím CO2.
    JV
    March 15, 2016 v 7.5
    Vážené a milé paní Hájkové
    Moc pěkný článek, paní Hájková.

    V jednom Vás však musím opravit. Není vůbec pravda, že Mojžíš ani Ježíš s povinnostmi člověka vůči přírodě nepočítali. Hned v první knize Mojžíšově, hned na začátku, svěřuje Bůh zemi člověku do opatrování, do užívání. Neposkytuje mu ji pro účely kořistění, ničení, nedává mu ji k plýtvání. To je podstatné, to je třeba vědět.

    Co se týče Ježíše, nevzpomínám si teď na jeho výrok, který by explicitně vyjadřoval žádoucí vztah člověka k přírodě. Avšak ze spousty Ježíšových podobenství je znát, že Ježíš lásku k přírodě šířil a žil ji. Vezměte si jen jeho výrok o liliích, které šatí Bůh. Nebo Ježíšovo zdůrazňování jeho osobní sounáležitosti s Bohem, s Bohem-Stvořitelem. Cožpak není oddanost Stvořiteli, Tomu, kdo vše stvořil a tedy stvořil i přírodu, oddanost Jeho dílu? Tedy i přírodě?

    Někdy se při úvahách o křesťanství dopouštíme té chyby, že sklouzáváme k redukování morálního poselství křesťanství na pouhé desatero. Uvažujeme způsobem: co není v desateru, není povinnost. (Mimo jiné, odpovídá to demokratickému: co není zakázáno, je povoleno.) To je samozřejmě nesmysl. Desatero je jakýmsi minimem z minima a navíc je řečeno v situaci, kdy národ vedený samotným Bohem, Židé, potřebují zákon, resp. základ Zákona.

    Ježíš nepřichází s desaterem, byť jej vůbec nepopírá, ale s láskou k Bohu a láskou k bližnímu. To je přece také to podstatné, co odlišuje Nový zákon od Starého zákona. Jinak řečeno, Ježíš nechce od nás lidí striktní dodržování zákona ze strachu před postihem, ale svobodnou vůli vycházející ze srdce. Svobodné rozhodnutí člověka, které jej vede k dobrovolnému podílení se na Božím díle lásky, spásy a dobra. A tedy i na péči o dobré dílo Boha–Stvořitele, o přírodu.

    S přáním všeho dobrého, Váš Jiří Vyleťal


    March 15, 2016 v 11.33
    Kdy společenství přijme novou normu?
    Vůz se dá táhnout - nebo tlačit. Tlačit umí každý, nepotřebuje znát cestu. Jenže co když koleje končí? Co když "společenství" neví, co dál? Kdekdo na kdekoho tlačí, vůz nejede, jen roste onen tlak, nejistota, strach, stress. Můžete hledat v náboženských textech, a nebo se obrátit na přírodu.
    Společenství (tlupa, smečka, stádo, hejno...) se znovu dá do pohybu, upokojí, a najde způsob pokračování v životě (novou obživu, teritorium, třeba hnízdiště, bezpečí, či - jako lední medvědi kterým roztál led - pevnou půdu pod nohama) když se najde "atraktant", cíl, či alespoň východisko. Tedy - někdo ho najde. Opět ta Gaussova křivka, to normální rozdělení. Většina opakuje osvědčené vzorce, ten fakt, že jsou osvědčené, sám dává dostatečné zdůvodnění proč. Ale na okrajích normálního rozdělení jsou vždy "hledači", odchylné chování, jiné než dosavadní vzorce chování. Za normálních okolností mají naděje menší než ten střed, ten hrb Gaussovy křivky. Ale v krizích možná najdou východisko, označího ho (třeba feromony, když půjde o mravence), stane se z něj cíl, atraktant.
    V krizích je k ničemu tlačit. Musí se táhnout. (Někdo by to měl říci firemním manažerům a studentům ekonomie).
    Platí to o krizi ekologické, i o krizích ostatních. Proroci všech náboženství táhli, netlačili. To je etologie.

    Levice, zná-li východiska, má-li cíl, musí ho jako takový označit, aby se mohl stát atraktantem. Táhnout. Stačí tak činit z okraje Gaussovy křivky, klidně z počátku v malém počtu.
    March 15, 2016 v 13.36
    Je snazší si představit konec kapitalismu
    než to, že by DiCaprio nelétal soukromým tryskáčem.
    To je přece totéž, pane Kubičko.

    Kdyby centrální motivací lidí přestalo být užívání (či zneužívání) materiálních výhod a privilegií, znamenalo by to automaticky konec kapitalismu.
    March 15, 2016 v 14.16
    Panu Jedličkovi
    Já bych se pokusila vaše slova tlumočit do náboženského jazyka. Tedy - když nastane to krizové období, kdy se neví, co bude zítra, nikdo neví, co má vlastně dělat a každý na každého tlačí, jak píšete, dá se to vyjádřit tak, že lid ztratil spojení se svým Bohem a jsou proto podkopány samotné základy jeho existence (viz iencyklopedie.cz, heslo prorokování). V takové době se objevuje (biblický) prorok, aby káral a odsuzoval (nevím, jestli tím „táhne“, no možná, že ano). Je fakt, že nikomu neubližuje. Naopak, jemu bývá ubližováno, neboť lidé jsou v ten čas dosti vzteklí. Kdysi byli zvyklí proroky kamenovat.

    A vy byste mi zase mohl vyložit přírodovědeckým jazykem, proč Jeremjáš cítil slovo Hospodinovo jako „oheň v kostech“, proč nebyl schopen to slovo v sobě zadržet, i když s tím měl jen problémy?
    Viz kniha Jeremiáš :
    "Slovo Hospodinovo mi přináší
    celé dny hanbu a posměšky.
    Říkám si:
    „Už se o něm ani nezmíním,
    jeho jménem už nepromluvím!“
    Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
    je jako oheň v mých kostech zavřený;
    nemohu ho v sobě zadržet,
    neovládnu se!"
    March 16, 2016 v 5.33
    Panu Samohýlovi
    Proč jsem vás zklamala tím, že jsem v článku nenapsala o uhlíkové dani? Můžete o ní přece napsat sám. Určitě si to přečte daleko víc lidí, protože lidi čtou mnohem raději praktičtěji orientované články.
    Uhlíková daň je politický problém. Já se většinou zabývám spíš filosofickými nebo etickými problémy. Nemusíme být všichni stejní.
    March 16, 2016 v 5.53
    Panu Vyleťalovi
    Já to vcelku beru - to co jste napsal, tedy to, že Mojžíšovo Desatero bylo jenom stručným minimem a že toho bylo víc, čím se lidé řídili. Nicméně jsem chtěla naznačit, že v tehdejší době ani nebylo nutné lidi v tomto ohledu nějak zvlášť napomínat, protože příroda měla vůči člověku absolutní převahu a člověk vlastně v té době ani neměl prostředky, jak by ji mohl nějak výrazněji či dokonce nevratně ničit.
    Trochu pochybuji o tom, že byl člověk přírodě oddán jakožto božímu dílu. Spíš byl v situaci, kdy se před přírodními živly musel bránit. Hledal před nimi ochranu také u Boha.
    Zmínky o polní lilii (nebo o ptactvu nebeském) jsou samozřejmě krásné. Hned mě napadlo hledat na internetu, kolikrát se slovo ptactvo nebo ptáci v Bibli vyskytuje. Bohužel se tam objevuje i v méně krásných obrazech (třeba o tom, že ptáci budou klovat něčí mrtvá těla apod.)
    + Další komentáře